Long journey 2 (CZ; Hobbit) √

• 15 •

Když i všichni ostatní polehávali, ona vstala a vyšla za Tauriel před dům. Elfka se na ní mile usmála a poostoupila, aby si mohla stoupnout vedle ní.

,,Obdivuji vás, hobitko." pronesla měkce. ,,Proč?" zeptala se zvědavě. ,,Slyšela jsem, že hobiti jsou národ který má rád jídlo a své pohodlí." řekla a Iris se zamyslela. ,,Ano, to jsme. Ale Bilbo, kterému mě dali když jsem byla malá měl do doby než jsem přišla vždy slabost pro dobrodružství. Asi se přenesla na mě." pokrčila rameny. ,,Cestujete dlouho." usmála se Tauriel a Iris neunikl pohled který s na chvíli zaměřil na Kiliho. ,,Ano." řekla pouze. ,,Ale nevím, pro si svou lupičku nevzali s sebou. A nechali tu i další trpaslíky." podívala se na ní. ,,Kili byl nemocný, Oin a Fili zůstali kvůli němu, Bofur zaspal a mě," odmlčela se ,,tu nechal Thorin. Měl strach." řekla a aniž by si to uvědomila, usmála se. ,,Kdo šel místo vás?" zeptala se mile Tauriel. ,,Bilbo. Jen co jsem odešla, běžel za námi. Běžel dlouho než nás našel." vzpomněla si. ,,Jistě byl také rád, že jste neplula s nimi." podotkla a Iris trpce přikývla. ,,Vy a Thorin," nechala větu nedokončenou a Iris přikývla. ,,Ano. Tedy alespoň myslím. Doufám." pohlédla na ni rychle. ,,Jistě ano." usmála se Tauriel znovu a Iris následovala její pohled.

,,A vy a Kili?" zeptala se Iris opatrně. ,,Jak to myslíte?" zeptala se jí vyděšeně. ,,Vidíme to." usmála se Iris. Takový rozhovor s jinou ženou snad nikdy nevedla, ale líbilo se jí to. Mohla se někomu pořádně svěřit. ,,Kili vás miluje. Ale vy jeho také, že ano? Bojíte se to přiznat, jelikož jste elfka a on trpaslík. Ale nemyslíte, že láska je natolik silná, že je v ní dovoleno všechno?" zeptala se Iris zvědavě. ,,Všechno?" povytáhla Tauriel s úsměvem obočí. ,,Všechno ne, ale chápete mě." připustila Iris a elfka přikývla. ,,Chápu. A možná," odmlčela se a povzdechla si ,,máte i pravdu. Je to tolik vidět?" zeptala se s malými obavami. ,,Ano." připustila Iris. ,,Ale není to přeci nic zakázaného." dodala. ,,Neznáte krále Thranduila." zašeptala. ,,Ne, to neznám, ale i on jistě někoho někdy miloval. Copak by to nepochopil?" zeptala se Iris. ,,I kdyby ano, bylo by to složitější než i vás a krále Thorina. A ať král Thranduil miloval kohokoli, tohle by neschválil. Bylo špatné, že jsem porušila zákaz a vydala se sem. A že jsem nešla dál s Legolasem." řekla a Iris napadlo, že Tauriel to má opravdu těžké.

,,Měla by jste jít spát, zítra vyrazíte na cestu. A já najdu Legolase." řekla a Iris přikývla. ,,Vy by jste měla jít taky." obrátila se na ní ve dveřích. ,,Budu hlídat, když tak vás vbudím." usmála se na Iris a ta přikývla. Bude hlídat horu. Věděla, že se blíží nebezpečí. Že je něco špatně.

Iris se posadila na parapet a dívala se na noční oblohu. Nedokázala spát, když byli Thorin a Bilbo v hoře. Místo toho pouze zavřela oči a vzpomínala na všechno, co zažila s Bilbem. A potom i co s Thorinem. Vzpomněla si na Filiho slova a vybavil se jí každý letmý pohled, každé slovo ve kterém zaslechla náznak strachu. Všechno, co předtím považovala za hloupost, nebo jenom náhodu. Nikdy si nemyslela, že by Thorin něco cítil k ní. A nikdy by jí nenapadlo, že její city uvidí i někdo jiný. A jeho, samozřejmě. Usmála se a objala se pažemi. Byla zima. Přehodila před sebe deku a podívala se na Bardovo děti. Opět pocítila vinu. To kvůli nim byl těď jejich otec někde jinde a hrozilo jim nebezpečí. Nejmladší byla schoulená v náručí její starší dcery, která byla - ač jako nejstarší ze všech dětí - opřená do Baina, který jí držel kolem ramen. Vstala a dala jim svou vypůjčenou deku. Fili spal na židli u stolu, na kterém byl Kili, stále ještě ve spánku. Oin spal na posteli a chvílemi hlasitě chrápal. Až teď jí docházela pointa toho všeho. Usmála se a vrátila se zpánky k oknu.

Pohlédla ven a v tu chvíli co tak učinila jí srdce vynechalo minimálně jeden úder. Na šedé obloze viděla obrovský obrys draka. Šmaka. Hrdlo mu žhnulo a ona seskočila a rozběhla se za Tauriel, kretá vcházela do domu.

,,Co budeme dělat?" zeptala se. ,,Hlavně musíme udržet při životě děti." řekla a pohlédla ven. ,,Vzbuďte je, já jdu pro loď." poplácala ji po rameni. ,,Mám vzít nějaké věci?" zeptala se. ,,Nějaké bylinky na léčení a maximálně jednu deku, ale rychle. Nemáme času na zbyt." řekla a Iris přikývla. Jako první se vydala k Filimu. ,,Vstávej, míří sem Šmak! Vzbuď Kiliho, hned!" zatřásla s ním a ignorovala to, že málem spadl ze židle. Okamžitě ale pochopil a šel vzbudit svého bratra. ,,Oine!" houkla na trpaslíka a zatřásla s ním. ,,Buď děti, já ho vzbudím!" řekl Fili a Iris přiběhla k dětem. ,,Vstávejte, hned! Musíme pryč." zatřásla s nimi mírně a popadla deku a vydala se k poličce, odkud bral Bard bylinky. ,,Co se děje?" vyhrkla nejmladší. ,,Drak." hlesla a mávla na ně. ,,Všichni, rychle! Tauriel čeká dole s loďkou, hněte s sebou." popohnala je a nechala je jít. Ona se podívala na horu a v očích jí zaštípali slzy. Ne, teď ne., řekla si. Museli napřed zachránit děti. Dlužili to Bardovi. Seběhla schody a zahlédla Šmaka těsně nad městem jak půlku spálil.