Elinity

Část 1.

Začíná to jako klasický den.

Vstávám v 6:30 s tím, že půjdu do koupelny, která je ovšem obsazená mojí spolubydlící Anittou. 

Mám pronajatý pokoj v bytě blízko centra města a školy ještě s dalšími třemi lidmi. S Anittou, jejím přítelem Antonem (ikdyž ten se tu objeví jendou za 2 týdny a místo něj ho nahradí někdo jiný) a zvláštní Idou, která prakticky jenom spí. 

Bydlím tu už od doby, co se moji rodiče rozhodli, že se přestěhují do Francie s tím, ať si dělám co chci a žechtějí bydlet sami. Rodičům jsem byla vždycky jedno, takže mě to ani nepřekvapilo. V Dánsku mi zůstali jenom prarodiče a pár vzdálených příbuzných. Dům prodali, takže jsem bydlení najít musela, jelikož s prarodiči bych to nevydržela a tohle byla v té době nejlepší alternativa. Za pár dní to bude rok a díky příspěvkům od rodičů a brigádám se to dá zvládnout.

Po zjistění, že Anitta mě předběhla s koupelnou a jelikož té to trvá vždycky dlouho, šla jsem si uvařit kafe a nachystala si snídani.

 Dneska je den, kdy se jde do školy po prázdninách plných volnosti. Co je na tom divný je to, že dneska nastupuju na střední. Asi by mi to ani nevadilo, jen se nerada seznamuju a vím, že mě to čeká. 

Po chvilce zamyšlení přišel do kuchyně vysoký kluk v pyžamu s delšími černými vlasy. To Anton. Je to vlastně jeho byt. Je tu jen jednou za 2 týdny na víkend, jelikož studuje a pracuje v Kodani a jezdí sem už jenom kvůli Anittě. Anitta je ve čtvrťáku na střední kam dneska nastupuju, Anton ji vyšel před dvěma lety, pak se odstěhoval. 

,,Ahoj Elin, jsi připravená na dnešek?" zeptal se mě. 

Neměla jsem chuť mu odpovídat, jelikož ho fakt nemusím, nevím jestli víc kvůli tomu jeho egu, nebo kvůli tomu jak dokáže být slepej a nevidět, že s ním Anitta chodí jenom kvůli penězům a že ho podvadí, kde se dá. 

Znechuceně jsme si vyměnili pohledy a radši jsem šla radši do koupelny, protože jsem slyšela její otevření dveří. 

Pozdravila jsem Anittu, jelikož tu mám celkem ráda, ikdyž dělá někdy fakt hovna a někdy to s těma klukama přehání. 

Podívala jsem se do zrcadla, stáhla svoje vlasy pod ramena do drdolu, provedla osobní hygienu a následně se oblíkla do volných modrých džín s páskem, uplejšího trička a doladila to výraznou rtěnkou a svetrem. 

Dala jsem si banán do batohu, a začala pít to kafe z rána a najednou slyším Antona: ,,Nechceš hodit do školy? Vezu i Anittu, můžu" 

když v tom jsem ho zastavila ,,Ne, to je dobrý. Myslím, že to zvladnu sama" a už jsem radši zmizela ze dveří.

Do sluchátek jsem si pustila Bowieho, když v tom jsem slyšela jak mi něko volá. Vytáhla jsem mobil, kde na displeji bylo napsaný "máma". Váhala jsem jestli to zvednout, ale jelikož je mi jasný, že bychom se zase jenom pohádaly, nechala jsem telefon zvonit, dokud to nepoložila. 

Mezitím přijel narvaný bus, tak jsem nastoupila a poslouchala dál.

Škola je obrovská, ale i tak jsem našla svojí třídu. 

Optatrně jsem nakoukla do třídy. U katedry stál muž kolem 40 let, pravděpodobně náš třídní. ,,Dobrý den" pozdravil mě. Jeho pozdrav jsem mu oplatila. 

Viděla jsem místo u okna v zadu, tak jsem si tam sedla. 

,,Ahoj, já jsem Ingrid" vybafla na mě holka předemnou.

 ,,Ahoj, já jsem Elinity" radši jsem odpověděla, ikdyž se mi do toho moc nechtělo. 

Ingrid měla dlouhé blonďaté vlasy, byla výrazně namalovaná, podle mého vkusu až moc. 

Poté dodala jen ,,Moc mě těší" a já se na ní usmála. 

Dalších 5 minut jsem se rozhlížela po třídě, dokud nevstoupil do třídy jeden kluk. Když vešel, všimla jsem si, že se všechny holky narovnaly, jako by je zaskočil. 

Vypadal trochu jako Anton, akorát měl delší vlasy a byly tmavě hnědý. Na sobě měl mikinu s kapucí, čepici, džíny a batoh přes rameno. 

Pak jsem mu přestala věnovat pozornost. 

,,Ahoj" uslyšela jsem.

 Lekla jsem se, otočila se a najednou vidím jak na mě ten kluk mluví. ,,Já jsem Mikel.".