Vstala jsem ze země a při pohledu na hodiny ve mně hrklo. Bylo pondělí něco po osmé hodině. Proboha. Vždyť mám být ve škole! Rychlostí blesku jsem se navlíkla do bílé mikiny a černých džín. Nacházela jsem věci do aktovky a pádila si to schodama dolů. Na kuchyňské lince ležel kalendář a já si uvědomila, že jsou týdenní podzimní prázdniny.
,,Já hloupá!" okřikla jsem se a hodila aktovku ze svého ramena zpět na zem. Najednou se mi začala točit hlava a já si musela sednout na gauč. Když se to sklidnilo, vzala jsem si z ledničky jogurt, sedla si zpátky a zapla telku. Nic v ní ale nebylo, tak jsem jen přepínala mezi reklamami. Do obýváku přišla teta a vzala si kabelku ze skříně.
,,Ahoj Al, jdu do práce" dala mi pusu na líčko a šla k vchodovým dveřím.
,,Měj se, mám tě ráda" zamávala jsem a dál se věnovala reklamám. Už mě to ale nebavilo, tak jsem se rozhodla trošku se porozhlédnout po městě. Vyhodila jsem prázdný kelímek od jogurtu do koše a na bílou mikinu si pohodila modrou bundu. Procházela jsem se ulicemi města bez vědomí kam vůbec jdu. V parku ke kterému jsem došla byla fontána. Podobně velká jako ta ve starém městě. Sedla jsem si k ní a zahleděla se na dno plné mincí.*Dětský pláč*
,,Au mami, to bolí!" tváře jsem měla celé červené a z očí mi tekly vodopády.
Maminka si sedla na okruh fontány a do dlaně nabrala vodu.
,,Víš, tahle voda léčí" usmála se a rukou s vodou se dotkla mého odřeného loktu.
Sykla jsem bolestí a ucukla.
,,Pomůže ti" vytáhla z kapsy kapesníček a jemně jím kroužila na mé ráně. Vodopády se sklidnily a tvář mi pomalu nabírala normální barvu.
,,Už to nebolí" usmála jsem se a objala maminku kolem krku.Odtrhla jsem své rudé oči od fontány a promnula si je, abych zase začala vidět.
,,Jsi v pohodě?" ozval se za mnou známý hlas. Dobře jsem věděla kdo to je.
,,Jo..Jen" vzdychla jsem ,,to nic" po tváři mi stékala další slza. On ke mně přistoupil a slzu mi otřel z tváře.
,,Ještě jsem tě tady neviděl"celou si mě projel očima.
,,Právě jsme se přistěhovaly" zadívala jsem se na špičky svých bot a cítila jak se rdím.
,,Jsem Tomáš" usmál se a já mu úsměv oplatila.
,,Jo, vím" zamumlala jsem, ale on to slyšel.
,,Pojď se mnou" chytl mě za ruku a táhl směrem z parku. Mlčky jsme došli ke stánku se zmrzlinou a on mě konečně pustil.
,,Vyber si, jsou na mě" zadíval se na příchutě za sklem.
,,Ne, to ne" podívala jsem se na zem.
,,Ale notak! Chceš mi snad říct, že nejíš zmrzliny?" vzhlédl na mě a zamračil se.
,,Nebudeš za mě nic platit" po mé větě se zašklebil ještě víc. Já to ale ignorovala a otočila se na pána za stánkem.
,,Jednu čokoládovou prosím" usmála jsem se a začala hledat dvacku, která se mi potulovala někde v bundě.
,,A jednu oříškovou" ozvalo se vedle mě a pán už je obě položil na stojánek.
Než jsem stihla vytáhnout dvacku, kterou jsem konečně nahmatala v jedné z kapes, Tomáš položil své peníze na pult. Poděkoval a pán si peníze schoval do pokladny.
Vzala jsem si svou zmrzlinu a ušklíbla se na spokojeného Tomáše.
,,Na" natáhla jsem k němu ruku s dvacetikorunou.
,,To si nech, říkal jsem, že je ta zmrzlina na mě" strčil si jednu ruku do kapsy a lízl si zmrzliny, kterou svíral v druhé ruce.
,,Díky" schovala jsem ji zpátky do kapsy a věnovala se své zmrzlině.
Během chvilky jsme se ocitli zpátky v parku. Zastavili jsme u fontány a mu zazvonil mobil. Když se podíval kdo mu volá, zavěsil.
,,Už musím jít" podíval se mi do očí.
,,Měj se-" zarazil se.
,,Alice" uculila jsem se.
On se jen usmál a odešel, ještě jednou se na mě otočil a zamával. Pak už zmizel v dáli. Vydala jsem se domů.
Když jsem tady narazila na Toma, znamená to, že je někde poblíž i Ment. Usmála jsem se sama pro sebe. Doma jsem si sundala bundu a udělala si čínskou polévku k večeři. Nechtělo se mi totiž nic dělat. K jídlu jsem si pustila jak jinak než Mentovo video a jako vždy u něj umírala smíchy.
Teta ještě nebyla doma, tak jsem celý večer strávila sledováním youtube. Kolem desíti jsem se chystala spát a upřímně, nemohla jsem se dočkat na Honzu. Byl to můj jediný kamarád.***********
Budu ráda za názory a rady.^-^
Byee :'>>
ČTEŠ
Jako ve snu [MenT]
FanfictionRáda sledovala jeho videa. Viděla v něm svou jedinou oporu. Ale po jedné procházce v parku se všechno změní. Začínají se jí o něm zdát sny. Zvláštní sny. Co když ale není jediná, které se sny zdají?