Happily and Unhappily ♥ /POZASTAVENÁ!!/

Part 36

Pohled Caroline
Když jsem ráno otevřela oči, udeřilo mě palčivé světlo. Musela jsem je okamžitě zavřít a pokusit se je pomalu otevřít. Když se mi to povedlo, nahmatala jsem telefon, abych zjistila kolik je hodin. Půl desáté. Super. Vstala jsem a vykašlala se na ranní hygienu. Udělám si jí, až se vrátím. Musela jsem se jít najíst, jelikož v žaludku mi kručelo, tak že to Penny musela slyšet.  „Dobré ráno“ pozdravila jsem, když jsem se ocitla v kuchyni. „Ahoj Car, Máš hlad?“ zeptala se automaticky Penny. Jen jsem přikývla a na důkaz toho mi zakručelo v břichu. „Tousty?“ navrhla se smíchem. „Jo“ přikývla jsem a šla jí s tím pomoct. „Máma a táta jsou kde?“ optala jsem se, když už jsme výjimečně obě seděly u stolu a jedly. „Museli zajet do...“ řekla, ale dál nepokračovala. „Kam?“ nadzvedla jsem obočí. „Car, já nemám právo ti to vyzradit. Pěkně si počkej. Až bude čas, určitě se to dozvíš“ usmála se a začala umývatzašpiněné nádobí. Jo díky, tím si mi hodně pomohla. Teď mi to v hlavě vrtá ještě víc. Je sice pravda, že někdy nejsou doma, ale vždy dají vědět předem. Zakroutila jsme hlavou a vydala se zpátky do pokoje. Na mé štěstí, když jsem otevřela, rozezněl se můj telefon. Okamžitě jsem k němu přiběhla a na obrazovce blikalo Harryho číslo. „Ahoj Car“ zasmál se do telefonu Harry. „Ahoj Harry“ pozdravila jsem ho na oplátku já. „Zajdeme dneska někam?“ zeptal se. „No víš, já už se domluvila s Mattym“ řekla jsem trochu smutně. „Kdo je Matty?“ řekl naštvaně. Proč je naštvaný nebo snad žárlí. „Ty žárlíš nebo se mi to zdá?“ zeptala jsem se se smíchem. „Nebudu, když mi řekneš kdo to je“ pronesl. „Matty je bráška od Nialla. Na to že si jeho nejlepší kamarád…“ nestačila jsem to doříct, jelikož jsem byla přerušena jeho hlasem. „Jak mě mělo asi napadnout, že jdeš ven s pětiletým klukem“ zasmál se. „No“ bylo jediné, co jsem řekla. „A kam že to vlastně jdete?“ zeptal se. „Ve dvě máme sraz na náměstí“ řekla jsem naprosto v klidu. „Niall tam bude taky?“ další jeho otázka. „Netuším, proč chtěl by ses přidat?“ zeptala jsem se na oplátku já. „Konečně“ vydechl. „Nechápu“ zasmála jsem se. „No, já už myslel, že se budu muset pozvat sám“ zasmál se na oplátku on. „Ty si trdlo“ pronesla jsem. Nechápu to. Když s ním mluvím, jsem uvolněná, sebejistá. No, prostě nejsem ta Car, která chodila minulý rok do školy. A za vše musím poděkovat Louisovi, ale i Zaynovi. „Takže se uvidíme ve dvě“ konstatoval a já přikývla. Pak jsem si, ale uvědomila, že mě nevidí tak jsem promluvila do telefonu: „Uvidíme, zatím“ zasmála jsem se. Počkala jsem, než se rozloučí i on a vydala se do koupelny. Vlezla jsem si do sprchy a pustila na sebe ledovou vodu, abych se osvěžila, ale pak jsem to přesunula na teplou. Umyla jsme si i vlasy. Vylezla jsem ze sprchy obmotala kolem těla ručník a přikročila k umyvadlu, kde jsem si vyčistila zuby a na obličej nandala krém. Oblékla jsem si šedé kraťase a bílé tílko. Vzala jsem rozečtenou knížku a vydala se na balkón. Zlehka svítilo slunce, takže bylo příjemně teplo. Alespoň se mi vlasy pořádně vysuší. Do knížky jsem se začetla tak moc, že mě vyrušila až Penny, která volala na oběd. Když jsme došla zpátky do pokoje, byla skoro jedna hodina. Vyplašeně jsem šla do šatny a koukala se, co si obleču. Vytáhla jsem šedé triko u kterého záda zakrývala jen květovaná krajka. K tomu obyčejnou černou sukni s více vrstvami, tak aby vypadala honosnější a nebyla uplá na nohách.  K tomu své oblíbené černé baleríny.  Vlasy si jen rozčesala a nechala rozpuštěné, jelikož nebyly ještě pořádně suché. Na tvář jsme si dala jen trochu řasenky a vyšla. Když jsem došla dolů, abych to oznámila Penny, už bylo skoro za pět minut třičtvrtě. „Já letím, nevím, kdy se vrátím“ zakřičela jsem na ní a vyletěla jsem ze dveří přímo na zastávku. Došla jsem tam zároveň s autobusem. Když už jsem pomalu dojížděla do města, zazvonil mi telefon. Myslela jsme si, že to bude Harry, ale byl no Niall. „Prosím, vyzvedni Mattyho na zastávce, je to naproti cukrárny… Díky Niall“ Přečetla jsem jí a bylo na ní něco divného.  Možná to, že nepoužil smajla. Anebo mi to spíš přišlo naštvaný? Jak mi může přijít esemeska naštvaná? Zakroutila jsem hlavou a vyběhla z autobusu. Došla jsem před cukrárnu, kde se máme sejít s Mattym. Snad myslel tuto, jelikož si myslím, že je tu jenom jedna. Sedla jsem si na lavičku před autobusem a čekala. Nebylo to dlouho a dojel první autobus za tu dobu, co tu čekám. Z autobusu vyběhl malý klučina, měl krátké blonďaté roztřepené vlásky. Okamžitě se rozutíkal ke mně a já se instinktivně zohnula a on mi uvízl v náruči. Když se ode mě odlepil, usmál se na mě zářivým úsměvem a modrýma očima se na mě koukal. Rukou jsem mu zajela do vlasu a pořádně je prohrábla se slovy: „Ahoj prcku.“„Ahoj Caroline“ nahodil frajerský výraz a já se musela zasmát. „Nad čím koumáš, frajere?“ zasměju se. „Nad tím, že vypadáš jako princezna“ usmál se. Princezna? Proč to od něj zní tak roztomile a od Harryho to vyznělo podobně jak od Megan? „Děkuji“ usmála jsem se. „Kde máš Nialla?“ zeptala jsem se. Musela jsem se zeptat, přála jsem si ho potkat. „Byl naštvaný, když jsem odcházel. A musel někam jet“ prohodil rameny a začal se zase usmívat. To by vysvětlovalo tu esemesku. „Jo a máš mu napsat, jestli jsem dojel v pořádku“ zasmál se a popadl mě za ruku. Vykročila jsem s ním k cukrárně, kde jsme se posadili do boxu, pěkně vedle sebe a počkali, než nám přinesou lístek. Mezitím jsme naťukala stručnou esemesku Niallovi: „Dojel v pořádku a už se těší na pořádnou nálož zmrzliny, kdybys přijel, mohl si mít taky ;) “ Odeslala jsem jí a čekala. Servírka nám donesla lístek a já rovnou zamířila na poháry. „Tak jaký si dáme prcku?“ zeptala jsem se a skenovala nabídku. „Neříkej mi prcku“ našpulil spodní ret a já se nad tím zasmála. Vypadal vážně roztomile. „Promiň, frajere“ omluvila jsme se a objala ho. Hned se ke mně přitulil a začal se hihňat. „Pročpak se smějeme?“ zeptala jsem se ho a při tom ho pořád držela ve svém objetí. Jen zavrtěl hlavou a pustil mě. „Dobře tak znovu,“ zasmála jsem se, „Co si dáme?“ „Já si dám Housenku“ zasmál se a já musela taky nad tím názvem. Dva jahodové, citrónový, čokoládový a pistácie. „Vypadá to dobře.“ Když za námi přišla servírka a my si chtěli objednat, jenže přišla mi esemeska a já myslela, že je od Nialla, ale byla od Harryho: „Nestíhám, ale jsem na cestě ;)Dám si banánový sen :*“ Musela jsem se zasmát. „Takže dáme si Housenku, Banánový sen a Horké maliny“ usmála jsem se na servírku, která vypadala příjemně. „Proč si objednala tři poháry?“ zeptal se. „Přijde Harry“ usmála jsem se. On udělal škleb s vypláznutým jazykem. Svraštila jsem obočí a změřila ho pohledem. Matty se začal strašně smát, ale pak ještě nahodil uraženou tvář. „Co se děje?“ zeptala jsem se a měřila ho pohledem. „Když přijde Harry, budeš si všímat jenom jeho a on zas tebe a já tu budu sám“ zase ohrnul spodní ret. „Trdlo, to se nikdy nestane. I kdybychom měla poslat Harryho domů. Dnešek jsem slíbila tobě, takže budu s tebou“ usmála jsem se na něj a cvrnkla mu do nosu. „Ty mě chceš poslat domů?“ řekl naštvaný chraplavý hlas za mnou. Já se otočila a spatřila Harryho. Musel jsem se usmát. Než jsem stihla cokoliv říct, už měl kolem krku oběšeného Mattyho.  „Čau prcku“ zasmál se a pak svůj pohled směroval ke mně. Mattyho položil na zem a ten ke mně přiběhl. Harry se ke mně zohnul a dal mi letmý polibek na rty. „Ahoj, Krásko“ usmál se a já musela taky. Sedl si z druhé strany Mattyho, takže seděl mezi námi. Chvíli jsme si povídali a jak jsem si všimla tak Matty a Harry mají hodně dobrý vztah.  Zrovna jsem se chtěla zeptat, co budeme dělat potom, ale vyrušila mě esemeska. „Promiň, nebylo mi dobře, tak jsem doma zalehl do postele“ Niall. Nevěřícně jsem se nadzvedla obočí. „Co se děje?“ zeptal se Harry a na chvíli se přestal věnovat svému poháru. „Nic, jen esemeska“ pohodila jsem rameny a usmála se na něj. „Zajímavé :) Matty říkal, že si jel pryč… navíc je to jedno. Nejsem tvoje chůva, ale lhát mi nemusíš ;)“ Odepsala jsem. Založila zpátky telefon do kabelky a dál se věnovala těm dvěma. Když jsem se na ně podívala, dostala jsem strašné nutkání se smát. „Čemu se směješ?“ usmál se na mě Matty. „Kdyby ses viděl, tak by ses smál taky“ mrkla jsem na něj. Matty se začal obhlížet v lžíci a já podívala na Harryho. Natáhla jsem k němu ruku a utřela mu koutek rtů, na kterém měl šlehačku. „Lepší?“ zeptal se. Přikývla jsem, než jsem se stačila vzpamatovat jeho rty byly přilepeny na těch mých. „Děkuju“ řekl, když se ode mě odtáhl. Já se zmohla jen na úsměv. „Ehm“ odkašlal si Matty. „Nežárli, prcku“ rozcuchal mu Harry vlasy. „Nežárlim, jen se tu neoblizujte!“ rozkázal. „Dobře“ přitakala jsem. „Souhlasím, ale ještě jednu“ usmál se Harry a znova se přisál na mé rty a pak se zase vrátil na své místo. Než jsem stačila něco namítat, zavolal servírku a zaplatil za nás poháry. Nechtěla jsem to rozebírat v cukrárně, tak jsem to vytáhla hned, jak jsme vyšli ven. „Já zvala, já měla platit“ zaprotestovala jsem a zarazila se v pohybu. „Jindy“ prohodil Harry a dal mi letmou pusu, ale i ta stačila, abych se musela usmívat. „Kam jdeme teď?“ zeptal se Matty. „Můžem zajet na hřiště“ řekl Harry a já souhlasně přikývla. Došli jsme k jeho autu. Teda myslím, že je to jeho auto. „Tak sedej prcku“ usmála jsem se a otevřela mu zadní dveře. Nasedl a já mu pomohla se zapásat. Usmála jsem se a chtěla zavřít dveře, jenže jeho dětský hlas mě zastavil. „Já chci taky.“ Nadzvedla jsem obočí a naznačil, aby pokračoval. „Pusu“ usmál se. Zakroutila jsem nad tím hlavou a dala mu pusu na čelo „Tak teď žárlím“ řekl hraně naštvaně Harry. Neodpovídala jsem. Přistoupila jsem k němu a on mi otevřel dveře, když už jsem se k němu přiblížila, že mu dám pusu. Rozmyslela jsem si to a chtěla nasednout. „Car?“ rozezněl se jeho hlas. Automaticky jsem se na něj otočila a v mžiku jsem měla přilepení jeho rty na těch svých. Prvně jsem byla překvapená, ale nakonec jsem povolila a užívala jsi ho. Když se odtáhl, usmála jsem se. „Nemusíš žárlit“ řekla jsem a dala mu další letmý polibek. Jen se usmál a já si nasedla do auta. Zavřel a obešel si ho. Jak je možné, že když jsem s ním, mám odvahu. To co si dovoluju s ním, bych nikdy nikomu nedovolila. A k tomu ty sny. Já už určitě začínám být šílená. Megan je pryč dva týdny a já si to maximálně užívám. Teda pro mě je to užívání. Během dvou týdnu jsem si našla kluka, mám nejlepšího přítele, kterého beru jako bratra a vím o něm víc než, kdo jiný, tak jako on o mě. Nejhorší myšlenka, které mi v hlavě běží, je to co se stane, až se vrátí. Vykašlou se na mě všichni? Já prostě nevím, nechci se vrátit do starého života. Sice tenhle život žiju jen dva týdny, ale nechci se toho vzdát. Budu muset bojovat. Jen mám prostě strach. „Caroline?“ uslyšela jsem po své levici něčí hlas. Musela jsem zatřepat hlavou a podívat se tam. Harry koukal na mě místo toho, aby sledoval cestu. Na obličeji měl starostlivý výraz. „Děje se něco?“ zeptal se starostlivě. „Ne, všechno je v pořádku. Mělo by něco být?“ zeptala jsem se na oplátku já jeho. „Jen že už na tebe chvíli mluvíme a ty nereaguješ a navíc ti tu teče slza“ poznamenal a natáhl se, aby mi ji setřel. „To je dobrý,“ usmála jsem se, „o čem jste se bavili?“ Kluci mi vyklopili o čem všem se bavili, když jsembyla zabořená ve svých myšlenkách. Když se začali bavit o dnešním fotbale, raději jsem se nezapojovala. Fotbal ráda hraju, ale koukat na něj v televizi, to nemusím. Vytáhla jsem telefon a byla tam zpráva. Od Nialla samozřejmě. „No dobře byl jsem pryč a ještě jsem. Musel jsem něco zařídit“ Zase jednoduchá sms, kde mi vše vysvětluje potom, co jsem na to přišla. Jak originální. „Nemusíš mi to vysvětlovat…S Mattym a Harrym se máme skvěle ;)“ Stručné a vystižné. Nečekala jsem snad ani minutu a přišla mi odpověď. „Pravdu? Nejel jsem kvůli Harrymu…Nechtěl jsem dělat křena…“ Já to prostě nebudu řešit, ale prostě to nechápu.  „Je to tvůj nejlepší kámoš…A já jsem stejně pořád s Mattym a Harry nás jen pozoruje“ Odepsala jsem a ucítila Harryho ruku, na mém stehně, trošku jsem sebou cukla. Okamžitě ji odtáhl. Vím, že je to normální gesto, ale já na to nejsem připravené. „Promiň“ špitl. Než se stačil odtáhnout, chytla jsem ho za ruku a propletla jsem si s ním prsty. Jemně se usmál a já musela taky. Když jsme zastavili na křižovatce, Harry se natáhl po rádiu a zapnul ho. Ozývaly se v něm nejnovější hity. Já a Harry jsme si melodii jen pobrukovali, zatím co Matty se nestyděl. Zpíval hatmatilku textu. Nezpíval, spíš řval. Já se tomu musela jen smát. Natáhla jsem se pro mobil, který brněl v mojí tašce. Stále jsem jednou rukou držela Harryho a druhou jsem odemkla mobil. Zpráva byla od Nialla. „Ty jsi naštvaná? :O“ Prostá a jednoduchá. Zakroutila jsem nad tím hlavou a rychle odepsala: „Měla bych? To ty si prý byl, když Matty odcházel.“ Než jsem stačila dát mobil zpátky do tašky, tak mi zabrněl. „Ty jsi teď s Harrym?“ Nadzvedla jsem nad tím obočí. Jakože žádná odpověď, jen další otázka. „Jo jsem. Jedeme s Mattym na hřiště…Můžeš dojít“ Chtěla jsem tím uklidnit situaci. Prostě jsem chtěl, ať přijde. Odpověď mi přišla hned. „Nemůžu!“ Jak stručné. „Nemůžu? Nechci? … Jak si je to podobné“ Začínala jsem být naštvaná, atak jsem Harrymu ruku stiskla ještě víc. Svůj pohled jsem mířila jenom na mobil a čekala na odpověď. Mobil zavibroval a já otevřela zprávu od Nialla. „Prostě nemůžu! Nechápeš?“ Au. Proč to zabolelo? Vždyť ho ani neznám. Mobil jsem hodila do tašky a svůj pohled jsem věnovala zrcátku, kde se mi zjevoval Matty. Pořád zpíval a strašně se u toho usmíval. Harry zastavil a se slovy: „Vystupujeme“ vystoupil. Také jsem vystoupila a pak pomohla Mattymu. Vzala jsem ho za ruku a došla k Harrymu, který na nás čekal. Prošli jsme brankou a vešli jsme na menší hřiště, kde to vážně bylo určené jen pro děti, které si rády hrají. Myslím, že tohle nebude Sendy. Není tu skatepark ani nic podobného. Vlastně tu není ani hřiště na fotbal, basket. Je tu jen velká prolézačka, houpačky a malé pískoviště. „Tady jsem ještě nebyla“ poznamenala jsem s úsměvem. „Tak já tě tady provedu“ rozzářil se Matty a už mě někam tahal.