Dala jsem to! Je to pěkná blbost, ale když řešíte maturiťák tak moc nic nestíhate a pak příběhy na poslední chvíli... nic moc no:D
A ne, nejsem rasista, jen tohohle týpka prostě nesnáším.. :D
Camila jela na svém bělouši lesem. Čas od času sáhla po rukojeti meče, jako by se chtěla ujistit, že ho pořád má, pocit jistoty a bezpečí, že může kdykoliv meč tasit a jedním švihem zneškodnit protivníka. Koník pomalu a tiše dusal po lesní cestě, štít se houpal na sedle vedle Camiliných vysokých bot a Camila se pořád nervózně rozhlížela.
Za chvíli Camila zatahala za otěže koně a kůň s odfrknutím a hozením hlavou zastavil. Camila znovu sáhla o meči, pak po štítu, než se uklidnila, že vše má, pak se rozhlédla a konečně seskočila z koně. Věděla, že by měla být někde, kde potřebovala, ne že by měla strach, to přeci mít nemohla jako hlavní jednotka královské stáže a člověk, který rád bojuje proti zločinu, jen se cítila trochu nejistě.
Se zamračeným výrazem uchopila uzdu koně a pomalu se vydala hlouběji do lesa. Věděla, že si ji najde sama, byla si dokonce jistá, že už ví, že je tady. Camila byla jediná, kdo byl ochotný sem dojít, také ji nic jiného nezbývalo, zoufalá doba přináší zoufalá rozhodnutí. Musela uznat, že se cítila trochu poníženě, že tu je a že má žádat o pomoc právě ji.
Proběhlo to rychle, Camila se podívala na své nohy, když uslyšela zapraskaní větvičky pod svou nohou, její kůň nejistě přešlápnul, Camila ucítila to napětí a podívala se na svého koně, v tu chvíli i vytáhla svůj meč, ale brzy pochopila, že by ji to bylo houby platné. Uslyšela jemné zasvištění, když ji těsně kolem její hlavy prosvištěl šíp a zarazil se do stromu před ní děkovala bohu, že se otočila na svého koně, jinak mohla být tím stromem. Cítila, jak se ji zježily i vlasy při té představě, ale když promluvila její hlas byl pevný a rozhodný.
„Lauren! Počkej!" Camila se rozhlížela všude kolem, ale Lauren prostě neviděla, byla z toho celkem nervózní, ale znovu, nedala to znát. „Nejdu si sem pro tebe abych tě mohla odvést do hladomorny, nejsem blázen! Mám pro tebe nabídku, která by tě mohla zajímat! Když ji přijmeš odměna tě nemine!" Camila věděla, že Lauren ji při nejmenším vyslechne, neměla ani strach z toho, že by ji teď ublížila, Camila věděla, že Lauren měla na účtu spoustu vražd, krádeží a prostě spoustu zločinů, ale přeci by jen tak nezabila.... V to alespoň Camila doufala.
Camila za sebou konečně uslyšela kroky, a tak se otočila, ale místo Lauren tam stál velký huňatý pes, který na ní cenil své zuby s tichým mručením, ale držel si odstup.
„Poslouchám... a nenuť mě litovat, že jsem ti tu hlavu neprostřelila." Camila cítila, jak ji z toho chraplavého hlasu naskakuje husí kůže, pomalu se na Lauren otočila, ignorujíc vrčícího psa, Lauren možná byla vrah, ale hrála fér, věděla, že Lauren svůj cíl nemine, že kdyby Lauren chtěla mohla už Camila nějakou chvíli být mrtvá. Konečně se jejich oči setkaly, nebylo to poprvé, už se setkaly vícekrát, ale nikdy ne takhle z blízka. Pro Camilu to vždy bylo tak nějak zvláštní, cítila, jak se ji zatajil dech, když se na Lauren dívala a vlastně vždy toužila po tom se s ní setkat takhle z očí do očí. Vždy měla s Lauren jen tu čest, kdy se ji snažila dohonit, protože právě něco provedla a měla za to být potrestána, ale nikdy se to nepovedlo, Lauren se vždy před zákonem schovala. Vždy zmizela v tomhle lese, když sem pošlete vojáky, jednoho po druhém zlikviduje svým lukem, než on vůbec pochopí, co to bylo. Když sem pošlete psy, aby našli její stopu, už se nevrátí, skončí úplně stejně, Laurenin věrný pes byl vždy s ní, aby ji na cokoliv upozornil. Bylo ale zvláštní, že nikdo z vesničanů se ji vyloženě nebál a vlastně ani neměli důvod se ji bát, nikdy vlastně nevinným neublížila, ale stejně za ní stálo to tajemno, nikdo přesně nevěděl, kde Lauren žije, jak přežívá a podobně, a to bylo to, co Camilu tak přitahovalo, proč se s ní chtěla sejít, prostě ta dívka byla tak nějak... vzrušující. Možná to bylo tím, že Camila Lauren nikdy neviděla zabít, možná proto se nebála se s ní sejít, třeba až uvidí Lauren zabít, tak už se tak do setkání s ní hrnout nebude. Znala vše jen z vyprávění, nebo viděla muže, kteří leželi už mrtví, protože měli tu smůlu, že se zapletli do letu jejích šípů, ale na vlastní oči to neviděla, což bylo zvláštní, jako hlavní jednotka královské stráže byla skoro u všeho. Slyšela, jak Lauren je schopná během pár vteřin zneškodnit celý tucet vojáků a jak její šíp nikdy nemine cíl a když se náhodou někdo dostane až k ní, tak má v záloze své rychlé, ostré dýky, které tě hned přesvědčí o tom, že to nebude ona, kdo se bude za chvíli válet bezvadně na zemi. Ještě byla proslulá tím, jaké umí používat jedy a někdy i výbušně směsi, někteří lidé věřili, že ovládá nějakou nadpřirozenou moc, ale to si Camila nemyslela. Camila si jen myslela, že je Lauren geniální a k tomu má skvělou mušku s dobře nabroušeným ostřím, vlastně ji neskutečně obdivovala a věděla, že to je špatně, protože Lauren stojí úplně na druhé straně jejích zásad a nehodlala Lauren dát najevo, že ji obdivuje.
ČTEŠ
CAMREN - jednodílovky
FanfictionNevěděla jsem, jestli mám s tímhle vůbec začínat vzhledem k tomu, co se děje (že Camila odchází z 5H)... ale mé Camrenheart... Zase se za případné chyby kdyžtak omlouvám