The Hunt is my Muse | FF EXO

19. Kapitola

Každým krokem se jí zdálo, že jí nohy zradí. Kdyby se jí někdo zeptal, proč se takto chová i cítí, odpověď by nejspíše nenašla. Byl to zkrátka nezvyk. Nebyla to její vůle a byla k tomu donucena. Viděla na tom jednu jedinou pozitivní věc – nemusela své věci tahat sebou, takže jí ten čas opravdu ušetřili.

Už takhle zdálky si všimla jejich dormu a přišlo jí to stále divný. Žít s nimi pod jednou střechou bude pravdu zajímavé. Navíc uvnitř nikdy nebyla, ale předpokládala, že to bude větší místo. Tedy, nedivila by se, vždyť jich bylo devět a díky vydělaným penězům si to mohli dovolit. Byla ráda, že to nebylo tak moc daleko.

„Tady jsi," ozvalo se vedle ní tak nečekaně, až se s vykřiknutím dokázala namáčknout na zeď za ní, na kterou se natiskla. Děs a šok vystřídala úleva, když si uvědomila, že ten, kdo jí takto vyděsil, byl Kyungsoo.

„Tohle se nedělá!" obořila se na zmateného mladíka, který na ní kulil své oči a evidentně netušil, jak zareagovat. Jak dlouho tam vlastně stál?

„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat," omluvil se rychle, co se i sama Na Ri konečně narovnala a uklidnila.

„Nene, v pořádku, jenom jsem tě nečekala," ujistila ho úsměvem.

Doopravdy nečekala, že by jí někdo šel naproti. Přeci jen to tu znala, takže jí přítomnost Kyungsooa značně vyděsila, protože jej nečekala.

„Nabídl jsem se, že tu na tebe já. Suho odjel koupit suroviny na večeři a, mno, kdyby tu čekal někdo jako je Chanyeol nebo Baekhyun asi bychom tě už dneska neviděli," vysvětlil vše s příjemným úsměvem na tváři.

V něčem měl pravdu. Kdyby tu byl někdo z nich, už by jí táhli na prohlídku zdejších ulic. Dokázala si živě představit takovou prohlídku v jejich podání.

„Děkuju," uklonila se v rychlosti, když jí podržel dveře dovnitř budovy. Interiér vnitřku byl laděný do příjemných barev, většinou do světle hnědé.

„Mm, Kyungsoo? Vím, že s tím nic neuděláme, ale nevadí vám to nějak moc, že ne?" z tohohle měla nejspíše strach celou dobu. To, že jim bude vadit a překážet. Přeci jenom jim naruší soukromí a místo.

Vycítila jeho upřený pohled, který se do ní zabodl, až se musela nepatrně ošít. Podívala se na něj.

„Nemyslím si," pověděl neurčitým tónem, než se pousmál. „Vlastně se na tebe všichni těší tak, že sami dokonce uklízí. Nikdy dřív jsem dorm neviděl tak zářit. Možná jen prvně, co jsme se nastěhovali. První týden ho udržovali všichni, ale v dalších to nechali jenom na Xiuminovi," rozmluvil se více, když odemykal vchodové dveře.

„Xiumin uklízí po ostatních?" podivila se upřímně.

Sice byl nejstarším členem, ale nikdy si o něm nemyslela, že by mezi jeho koníčky patřila čistota dormu.

„Nic jiného mu nezbývá. Umí být pěkná prasata, když na to přijde," svěřil se jí pobaveně a ona se musela tichounce zasmát. Zjevně se za společné žití dozví plno zajímavých novinek. „Jen, Shun, on, dnes ho asi nepotkáš... zavřel se v pokoji a truchlí," poznala, že ho to mrzí a nedivila se mu. Bylo normální brečet kvůli takové věci.

„A ostatní?" zeptala se brunetka opatrně, když vlezli dovnitř, kde na ní vykoukla dlouhá skříň po jedné straně zdi, ve které se nacházela hromada bot, na druhé pak bylo zrcadlo a chodba do prostoru domu.

„Víš, Sehun, spolu s Chanym a Baekem, jsou jedni z nejcitlivějších členů naší rodiny. Takže ty to vzalo prostě více než ostatní, ale je to jen kvůli tomu, že jsme s tím byli holt smířeni déle," odmlčel se, když si zouval boty a Na Ri ho napodobila, „snažíme se být tedy v pohodě, i když je to těžké. Měli jsme ho všichni moc rádi, vždyť nás skoro vychovával, když jsme sem přišli skoro jako puberťáci, hlavně pak Sehun,"