love and fight💗

Dech

Poslední dobou mi probíhá hlavou ta sama otázka. Proč se mi špatně dýchá? Tanec je můj život ale poslední dobou jsi přeju aby ten můj trénink už skončil. Seděla jsem na houpačce s kafem a popíjela ho.
Přišla ke mě Mamka. „Beruško děje se něco? Poslední dobou jsi nějaká divná" „ Ne, neděje mami. Neboj jsem úplně v pohodě" snažila jsem se udělat falešný úsměv. „ Dobře, kdyby něco jsem tady" „ Děkuju mami" Mamka se usmála a dala mi pusu na čelo a odešla.

Chvíli jsem ještě seděla na houpačce a šla se připravit na trénink. Vzala jsem si věci a nechtělo se mi jet busem tak jsem šla za mamkou. „ mami? Odvezeš mě prosím na trénink?" „ Zlatíčko, jenom na sebe hodím bundu a pojedeme" „ Děkuju mami" Usmála jsem se a vzala jsem si boty.

Sedla jsem si do auta a čekala na mamku. „ Mami? Už potřebuju jet jinak tam přijdu pozdě" „Miláčku promiň ale nemůžu najít klíče"
„ Mami já poběžím ahoj" Rychle jsem vyběhla z auta. Nemůžu přijít pozdě trenér by mě zabil. Uviděla jsem taxi,rozeběhla jsem se k němu. „ Taxi!" Zařvala jsem. Nastoupila jsem do auta a řekla mu přesně kam má jet.

Zase ten divný pocit, knedlík v krku a težko se mi dýchalo. Vyndala jsem si pití a napila jsem se. Stejně to nepomohlo. Koukala jsem do zemně a nevnímala jsem. „ Slečno? Jsme na místě" Nedokázala jsem odpověď. „ Jste v pořádku?" „ Ano jsem, kolik to bude?" „ To nechte"
„ Tak vám moc děkuju" Usmála jsem se a šla rychle na trénink.

Rychle jsem se převlíkla a běžela do sálu. Zase jsem nemohla pořádně dýchat sedla jsem si na lavičku a přišla za mnou Nikol. „ Kde jsi byla?" „ Doma nějak jsem nestíhala" Řekla jsem udýchaně.
„ Nevíte kde je trenér?" Řekl Christián a usmál se na mě. Teda doufám že je to na mě. „ Nevím" Odpověděla Nikol.

Trenér přišel asi o 10 minut později. „ Omlouvám se že jsem přišel pozdě ale ujel mi autobus. Všichni na svá místa a začneme jako minule" Zvedla jsem se a hodně se mi zamotala hlava. „ Jsi v pohodě?" Zeptala se mě Karol.
„ Jo jsem v pohodě" Snažila jsem se o falešný úsměv.

Zase ten divný pocit, knedlík v krku a težko se mi dýchalo. Vyndala jsem si pití a napila jsem se. Stejně to nepomohlo. Koukala jsem do zemně a nevnímala jsem. „ Slečno? Jsme na místě" Nedokázala jsem odpověď. „ Jste v pořádku?" „ Ano jsem, kolik to bude?" „ To nechte" „ Tak vám moc děkuju" Usmála jsem se a šla rychle na trénink.Rychle jsem se převlíkla a běžela do sálu. Zase jsem nemohla pořádně dýchat sedla jsem si na lavičku a přišla za mnou Nikol. „ Kde jsi byla?" „ Doma nějak jsem nestíhala" Řekla jsem udýchaně.„ Nevíte kde je trenér?" Řekl Christián a usmál se na mě. Teda doufám že je to na mě. „ Nevím" Odpověděla Nikol.Trenér přišel asi o 10 minut později. „ Omlouvám se že jsem přišel pozdě ale ujel mi autobus. Všichni na svá místa a začneme jako minule" Zvedla jsem se a hodně se mi zamotala hlava. „ Jsi v pohodě?" Zeptala se mě Karol.„ Jo jsem v pohodě" Snažila jsem se o falešný úsměv.

Tak je to tady! Snad se vám tahle knížka bude líbit. Prosím jestli jse vám bude líbit napiš te mi někam názor ať vím jestli se vám to líbí děkuji :) omlouvám se za chyby.
Vaše Karol😉💗