Později téhož dne jsme s Jungkookem leželi na posteli. Měl hlavu položenou na mé hrudi a pozorně poslouchat tlukot mého srdce, přičemž jsem ho hladil po zádech.
,,Víš chtěl jsem ti ještě jednou říct, že jsem hrozně rád, že ses vrátil." Posadil se s úsměvem na rtech. Usmál jsem se a taky si sedl.
,,Já taky, ale vrátil jsem se kvůli tobě." Pohladil jsem ho po tváři a chytl ho za ruku. Propletl si se mnou prsty.
,,Kvůli mně?" Trochu se začervenal a já přikývl.
,,Nemohl jsem tě tu přeci jen tak nechat. Neopustil bych někoho koho miluji." Políbil jsem ho do vlasů a stáhl si ho do objetí. Byl jsem tak hloupý, opravdu jsem chtěl vyměnit tenhle pocit za to, abych viděl čísla? An... Svoje uvažování jsem nestihl dokončit, jelikož jsem zády spadl do peřin a Kookie si na mě obkročmo sedl.
,,Co to děl.." Chtěl jsem se zeptat, ale na ústa mi dal prst na znamení, ať mlčím.
,,Tae, j-já chci ti říct, že když jsi byl v té nemocnici, tak hrozně jsem se bál. Nevím co bych si bez tebe počal, ale díky tomu jsem něco pochopil." Naklonil se a spojil naše rty. Bylo to nádherné avšak ty slova co řekl poté, byly ještě nádhernější.
,,Kime Taehyungu já tě miluju."
***
Aloha
Myslím, že mě zabijete...😂 I love you all my sweethearts.❤❤❤
-dadinkaz
