Izzy:
Ráno jsem vstala úplně skvěle do nového dne, potom jsem si ale přečetla smsku o tom že soutěž ve zpěvu se bude konat o dvy později než měla, už to ráno, tak krásné neměla. A ještě k tomu jsem byla unavená, protože jsem si skoro do rána psala s Mikem.
Zvedla jsem se z postele a zamířila do koupelny, tam jsem začala dělat hygienu. Když jsem měla hotovo, tam jsem si šla vybrat outfit. Vybrala jsem si takovou hnědou mikinu, která byla průhledná všude kromě částí které by měly být zakryté. (všichni víme o čem mluvím že? - viz. Média) dále jsem se rozhodla pro roztrhané černé džíny a černé boty na podpatku. Šla jsem zpět do koupelny, tam jsem si udělala vlasy a make-up (Viz média) musela jsme se pochválit, dneska se mi to povedlo. Vzala jsem si kabelku a sešla dolů. „dobré-rá-ráno, segra?" Řekl hned Dylan. „to si začala s tou proměnou ve staré já nějak brzo ne?" Uchechtl se. „drž hubu" odfrkla jsme si, vzala jsem si žvýkačky a dala se k odchodu. „ty dnes nejedeš s námi?" Zeptal se Alex když sešel dolů ze schodů. „ne, Mike pro mě jede se svým kámošem, který má řidičák, takže čus" než stačili cokoliv namítnout byla jsem pryč. Venku už stálo pěkné černé auto. Vepředu seděl usmívající se jeho kamarád. „čus" Nasedla jsem na zadní sedadla od auta doprostřed. „no ahoj, tohle je Mason, Masone tohle je Izzy" představil nás s černovlasým klukem, který měl modré oči. „rád tě poznávám" usmál se na mě v zrcádku. „taky" teď už jsme na nic nečekali a vyjeli ke škole. Jenže cestou se kluci rozhodly stavit pro nějakou svačinu a starbucks (ano od teď je v Trofors Starbucks🙂). To trvalo trochu dýl, takže jsme jeli pozdě.
S Mikem jsme rychle vyběhly schody a rovnou do třídy na matiku. Mike zaťukal a když se ozvalo dále, tak mě pustil a já vešla první.
„á slečna Grenwødová a pan Clark, co se stalo že ste přišli pozdě?" Usmál se na nás profesor. „no-no-" začal Mike koktat, protočila jsem očima a skočila mu do řeči. „dneska byla strašně velká zácpa tady kousek od školy" řekla jsem rychle. „aha, takže jste si mezitím šla koupit nějaký tento oslazený hnus?" Naštvaně se profesor zvedl ze židle. „tak nějak" usmála jsem se. „a jak jste mohly vy dva řídit?" Přešel k nám. „hele klídek jo...." odstoupila jsem od profesora. „vezl nás kámoš" protočila jsem očima. „moje verze je taková, že vy dva jste něco spolu měly proto jste přišli pozdě do školy a ještě ste si zašli koupit kafe abyste měly zámiňku. " řekl na rovinu. „no tak takhle to určitě bylo no" uchechtla jsem se. „radši si sednete nebo mě z vás odvezou." Dal ruce do dlaní a sedl si zpět k učitelskému stolu. Posadili jsme se do předposlední lavice u okna jako vždy a za námi seděli Gunnarseni. Super.
„tohle bylo dobrý" zasmál se Mike. „no to jo" oba dva jsme si sedli čelem k sobě. „jsme dobrá dvojka" dodal. „taky si myslím" zdá se mi to nebo se nebezpečně přibližuje? když byl úplně blízko zašeptal mi do ucha. „chceš dnes někam zajít?" Usmála jsem se a přemýšlela. „dobře, klidně. Takže hned po škole?" Zkousla jsme si ret. Vím že Marcus s Martinusem na nás žárlivě koukaly, ale o to šlo.
„Co to děláte? Sykla jsem na Gunnarseny, když mi přibouchly dvířka od skříňky a skoro mi přivřeli prsty. „nic vůbec nic" řekl Tinus. „proč jdeš ven s Mikem?" Řekl Marcus a já se začala lehce smát. „tobě do toho nic není a teď laskavě uhni" furt tam stál a neuhýbal, takže jsem ho jednoduše obešla a strčila do něj.
Po škole jsem si šla zapálit cigaretu a čekat na Mika do parku jak jsme se domluvili. když jsem viděla jak jde, tak jsem típla cigaretu a rychle to zahodila.
„tak to bylo nenápadný" konstatoval když přišel. „já vím" Zasmála sem se. „takže kam půjdeme?" Zeptala jsem se. „hele já nevím, ale dneska u nás nikdo není, tak bysme mohly k nám" uculila jsem se. Po chvíly jsem slyšela dva kluky za námi. Sakra já zapomněla že bydlí vedle Mika. Celou dobu nás pozorovali. Já jsme si tu jejich žárlivost celkem užívala. „mě bolí už nohy" zasténala jsem, ono se to nezdá, ale není to úplně nejblíž. „naskoč" pokrčil se. Chvily jsem nechapala co sakra po mě chce, ale pak jsem mu skočila na zády. „odteď jsi můj koník! Takže jedeme šemíku!" trochu jsem vykřikla. „íhahá" udělal ze srandy Mike a běžel takovým tím koňským krokem k jeho domu.
Celou cestu nás Marcus s Martinusem sledovali, cítila jsem na nás jejich pohled. Konečně jsme přišli k Mikovi. Šli jsme rovnou k němu na zahradu. „co budeme dělat?" Usmála jsem se a opřela se o stůl a koukala Mikovi do očí. „o něčem bych věděl...." začal se přibližovat k mím rtům...
Promiňte že po delší době, ale aspoň je kapitola delší. Snad se líbí❤️
