Životabudič ✔️ | Fremione fanfiction

První kapitola - Konečně doma, konečně jídlo

Z jedné zapadlé Londýnské uličky právě vyšli dva zrzaví mladí muži. Mnozí nechápaví mudlové by je označili za bezdomovce, co se ještě před chvílí přehrabovali v odpadcích, ale nebylo tomu tak. Tito muži byli kouzelníci a návštěva popelnice byla šprýmařský žertík jednoho z nich.

„Georgi," oslovil svého identického bratra Fred Weasley, „proč jsme se museli přemístit zrovna do popelnice?"

„Přišlo mi to v popukání," zachechtal se, „ale to, že potom budu smrdět jako mudlovská sámožka mě nenapadlo," čichl si ke svému rukávu div se nepozvracel - ano tak špatně smrděl. „Co takhle zajít do obchodu?" navrhl.

„Dobrý nápad, ale Děravý kotel je celkem daleko," otočil se na druhou stranu ulice a ukázal na dlouhou silnici, kterou lemovaly domy.

,,A od čeho jsem chodil do Bradavic?" uchechtl se a zatáhl svého bratra do stejné uličky, ze které před pár vteřinami vyšli. Postavil se před onu osudovou popelnici a podíval se na Freda. ,,Chceš být vpravo a nebo vlevo?"

„Vlevo, jako vždycky," usmál se.

~

Kratochvílné kouzelnické kejkle byly stále stejné. Jediné, co se za celou dobu změnilo byl přibývající sortiment a nový personál. Fred a George na sebe byli pyšní, protože takový úspěch nikdy nečekali a kdyby mohli, sami by obchůdkem provedli Dolores Umbridgeovou, aby ji dokázali, že se mýlila (a taky by ji do kabelky dali nějakou neškodnou výbušninu, samozřejmě).

„Nikdy jsem nečekal, že zrovna nám dvěma by tohle patřilo," řekl užasle George. Své dojetí jen stěží kryl, protože poté, co otevřeli nové pobočky po Spojených státech byl neskutečně rád, že zase stojí na místě, kde všechno začalo.

„Nápodobně, jsem na nás dva fakt pyšnej," přitakal Fred.

George se usmál. Objal svého bratra kolem ramen i přesto, že smrděl jako voda od párků a pár plesnivých ponožek. „Nedokážu si představit, co bych dělal, kdybys tehdy nepřežil, brácho."

„To já taky ne," zašeptal, „nebýt Životabudiče Grangerový, tak to tady všechno vedeš sám."

„Hele, Frede," podíval se na něj s vážným obličejem, „snad si dospěl, ne? Je to Životabudič Hermiona!"

~

Hermiona seděla u prostorného jídelního stolu, ke kterému se v době svátků vešla celá Weasleyovic famílie. Molly připravovala těsto na buchty a chvílemi na ni koutkem oka pohlédla. Nakonec ji to nedalo a se starostlivým pohledem se na ni otočila. „Co se stalo, zlatíčko?" 

Hnědovláska si povzdechla a pokrčila rameny. ,,Poslední dobou to s Ronem už moc neklape. Vlastně ani nevím, jestli se mnou chce pořád být," složila si hlavu do dlaní.

„Ale prosimtě," snažila se ji uklidnit, „to je láska jako trám," mávla nad tím rukou a pohladila ji po tváři. To, že měla na prstech mouku ji neřekla. 

Do místnosti v tu ránu vběhla Ginny. Tváře měla rudé a sotva popadala dech, ale i tak ji na rtech pohrával nadšený úsměv. „Hádejte co?" křikla, až sebou paní Weasleyová škubla. Hermiona na ni koukala jako na zjevení. Netušila, která bije. Když Ginny tušila, že ani jednu z nich nic nenapadá, usmála se a zpoza zad vytáhla těhotenský test. „Jsem těhotná!"

Molly se rázem přestala věnovat objemnému těstu a vrhla se své dceři okolo krku. „Zlatíčko, já budu babička," dojatě se usmála.

„Ale už trojnásobná, mami," připomněla ji Ginny.

„Hodně dětí zajišťuje hodně vnoučat," oznámila s tlesknutím.

Dvě mladé čarodějky naproti ní se začaly smát a sama Molly se k nim po chvíli přidala.

~

Doupě vypadalo pořád stejně, jako když před rokem dvojčata odjížděla. Dokonce i u dílny jejich otce stále stálo to kouzelné auto, kterým zachránili tehdy dvanáctiletého Harryho Pottera.

,,Konečně doma,'' nadechl se zhluboka Fred.

,,Konečně jídlo,'' doplnil ho George.

Oba dva se s úsměvy rozešly ke dveřím. Zevnitř se ozýval smích.

,,Jak se můžou smát bez nás?'' nadzvedl Fred dva obočí.

,,Netuším,'' zavrtěl jeho bratr hlavou a otevřel dveře.

Vstoupili dovnitř a sundali si kabáty.

,,Slyším mamku, Ginny a-''

,,Životabudiče,'' usmál se Fred a zamířil do kuchyně s jídelnou dohromady.

~

,,A co na to Harry?'' zeptala se ji stále ještě rozradostnělá Hermiona.

,,Ještě to neví, ale myslím, že bude nadšený,'' posadila se ke stolu.

Molly před ní postavila talíř s polévkou. ,,Měla bys jíst,'' oznámila.

Hermiona naproti ní se rozesmála.

,,Mami, já nemám hlad,'' namítala.

,,Ginny, drahoušku, já byla těhotná šestkrát, vím jaké to je, když se nenajíš. Kvůli tomu si tvůj táta postavil tu dílnu,'' ukázala na boudu před domem.

,,Dobře,'' uvolila nakonec a za stálého smíchu její kamarádky se pustila jídla.

,,A co jména? Přemýšlela jsi nad nimi?'' zeptala se Hermiona.

,,Ještě nevím, ale myslím, že Harry by chtěl pojmenovat toho malého po Siriusovi nebo po jeho tátovi,'' pokrčila nad tím rameny.

,,A koho bys chtěla ty?'' nadzvedla obočí.

Ginny otevřela pusu, ale ještě než stihla cokoliv říct, přerušily ji hlasy ode dveří.

,,A co třeba Fred nebo George?''

Všechny tři se za nimi otočily.

Paní Weasleyové se rozzářily oči. Dnešní den byl snad nejlepší za celý rok. ,,Frede, Georgi! Pojďte ke mně!'' vrhla se jim Molly kolem krku.

,,Ahoj, mami,'' pozdravili ji.

Paní Weasleyová je obdarovala pusami na tváře a milým úsměvem. ,,Vypadáte dobře, chlapci moji,'' prohlédla si je. Oba dva byli o hlavu a půl vyšší. V očích se ji zaleskly slzy štěstí. Znovu je objala.

,,Opravdu je naše malá sestřička těhotná?'' zeptal se George, když se od nich Molly odtrhla.

,,Jo, jo jsem,'' přikývla Ginny a objala je. ,,Ale zapomeňte na Freda nebo George,'' sežehla je pohledem.

,,S tím ani nepočítáme,'' zavrtěli hlavou a podívali se na Hermionu, která se na ně usmívala.

,,Ahoj, Životabudiči,'' rozevřel Fred náruč a objal ji.

,,Merline, přejde tě to někdy?'' uchechtla se.

,,Nevím,'' pokrčil nad tím rameny.

,,Ahoj, Grangerová,'' pozdravil ji George.

Hnědovláska se na něj podívala s povitaženým obočím. ,,Vážně?''

,,Chtěl jsem říct Hermiono, samozřejmě,'' zasmál se a objal ji.

~