The Hunt is my Muse | FF EXO

20. Kapitola

Za jiných okolnostech by takovýto pohled byl asi vtipný. Druhý nejvyšší člen zachumlaný a skrčený u mnohem menší manažerky. Nyní věděla jaké je to mít dítě, které vás jednoho dne přeroste a pak si vyskakuje, akorát v tomhle případě o nějaké zlobení nešlo.

„Ššš, no tak," špitla, nepřestávajíc ho hladit po zádech.

Cítila jeho horký dech, který jí nejednou donutil ošít se, když jí na krku nepříjemně zašimral. Byla ale ráda, že už tolik nepopotahoval. Potřeboval to sice ze sebe dostat, ale byla raději, když byl tím šťastným členem.

„Sehune," oslovila ho jemně, když ho přestala hladit a on to pochopil jako, že se měl narovnat, „poslouchej, vím, že jste s ním strávili tolik času a vím, že ho nikdy nenahradím. Ani to nechci, byl to úžasný člověk. Ale teď musíš být silnej, jasný? Už kvůli klukům. Nesmíš se trápit,"

Celou dobu čelila jeho přímému pohledu, těch tmavých očí, které do ní bez přemýšlení zapichoval, jako dvě dýky. A ani tak neměla ponětí, co by se mu přibližně mohlo honit hlavou. Neměla tušení, jak to teď asi jeho mysl vzala.

„Já vím, jen..." skousl si ret přesně, jak to dělával, když se znervóznil nebo se mu daná situace moc nelíbila. Měla občas podobný problém, ale on to dělával skoro neustále „Jen tomu furt nechci věřit, jasný? On-on prostě nemůže být pryč, nechci to!" hlas ke konci zvýšil, až sebou brunetka nepatrně cukla, jak to neočekávala.

Mlčela. Nedokázala mu na to nic říct, protože ani nevěděla co. Chápala, že tomu nechce věřit. Chápala, že je rozhozený, i když to věděl nějakou dobu. Povzbudivě mu stiskla rameno, nadechujíc se, že mu přeci jen něco řekne, ale přerušil je hlasitý povyk odněkud z prostorů domů. To je donutilo, aby se zmateně podívali ke dveřím.

„Co to bylo?" otázala se zaujatě, možná i trošku vyděšeně, protože to znělo jako když vám umírá sob na angínu.

„Nejspíše Suho přivezl jídlo," odpověděl tmavovlásek o něco klidněji a bylo vidět, že na to myslet už nechtěl. „Prosím, jenom, tohle si nech pro sebe... Mám sice hyungy rád, ale nechci, aby si dělali zbytečné starosti, ano?" svou pozornost přenesl zpět na ní a ona mu pohled opětovala s malým, ale jistým kývnutím. „Děkuju,"

A po tomhle slovu se otočil a odcházel tam, odkud se ozýval největší hluk. Co mohla ztratit krom své šedé kůry mozkové? Rozešla se tedy za ním, nechávajíc své věci na posteli. Neobtěžovala se ani zavírat dveře, protože jí to přišlo zbytečné.

„Ááách, hádejte kdo se dneska napapá!" rty se jí vyhouply do úsměvu, když zaslechla šťastného Baeka, který už byl připraven na večeři, i když měla být až za pár hodin.

„Hej! Ruce pryč, ty hladovče! Taky bys hned všechno sežral," plácl ho přes ruku Xiumin, který se zhostil role obranáře jídla, které mohlo každou chvíli utrpět škodu. Kor kvůli hladovějícím.

„Nemůžu za to," Baekhyun našpulil spodní ret, ve snaze vypadat roztomile a týraně zároveň. „Mám hlad jako vlk!" zvolal skoro pohřebně a natáhl se přes polovinu jídelního stolu.

„Heh, nepovídej, ty máš hlad i ve vlč-" Chen zaúpěl bolestí, když mu Kai nešetrně přišlápl nohu, aby ho donutil zmlknout.

Protože přesně v ten moment do místnosti vešla Na Ri bok po boku se Sehunem, dívajíc se na všechny zvlášť.

„Stalo se něco? Díváte se nějak zvláštně," zareagovala jako první Na Ri, která to poté s pozvednutým obočím přešla, když si všimla přicházejícího Suhy.