Byla jsem v šoku. Musela jsem se chvilku uklidnit, proto jsem vešla do nějaké jiné jeskyně, kam mě zavedl Martin. ,,Nech mě chvíli osamotě, prosím..." řekla jsem mu. ,,Dobře...za chvíli přijdu."
Byla skoro stejná jeskyně jako předtím, alespoň já v tom neviděla žádný rozdíl. Uprostřed byl psací stůl. Přišla jsem blíž a chtěla si sednout na židli, která byla před ním. Furt jsem přemýšlela nad tím, jak se tady objevil Ondra. Tají mi snad něco tito sourozenci?
Na stole jsme uviděla knihu. Přemohla mě zvědavost a podívala jsem se, o o čem je. Později jsme však zjistila, že je to deník. Nevěděla jsem čí. Otevřela jsem ji na nějaké stránce a začala číst. Zkontrolovala jsem, jestli mě někdo nepozoruje. Byla jsem tu sama.
,,Byla jsme unavená. Tento den byl příšerný. Tolik jsme toho zažila. Ještě to však není konec. Co jen bude dál? Takhle to skončit nemůže. Seděla jsem v baru a popíjela vše, co mi číšník donesl. Chtěla jsem někoho zabít. Za to všechno, co mi způsobil... A pak jsem ho uviděla. Vešel dovnitř, nebyl však sám. Spatřil mě, ale dělal, jako by nic. Vypadalo to, že se dobře baví. Chtěla jsem co nejrychleji zmizet. Vzala jsem kabelku a vypadla pryč odsud.
Venku na ulici mě dohonil. Lekla jsem se. ,,Co po mně chceš?" zajímalo mě. Usmál se. Nebyl to však krásný úsměv, ale nenávistný. ,,Dlouho jsme se neviděli..." objal mě. Já však byla jako zkamenělá. ,,Ale prosimtě... Já bych ti neublížil," zněl až moc přesvědčivě. Šla jsme pá kroků zpět. Vyprostila jsme se z jeho objetí. ,,Copak?" přistoupil ke mně... Z bundy vytáhl nůž a zabodl ho do mě. Zmizel.
Nevěděl však to, že se jen tak jednoduše zabít nenechám...
,,Co děláš?" přerušila mě Pax. Lekla jsem se tak, že jsem deník upustila na zem. ,,Ty jsi to četla?" zajímalo ji. A co teď?
ČTEŠ
Smrt je blízko
HorrorŽe párty je bezpečná? To jsou kecy. Nikdy nevíte, co se tam může stát. Během chvilky můžete přijít o všechno. Opravdu o všechno. Dokonce i o svůj život.
