Lilly: Iron Man's Daughter (CZ) ✓

17.

Stála jsem uprostřed staré a opuštěné budovy na konci města a poslouchala její slova, ze kterých se mi dělalo špatně. „Děláš dobře. Tonyho vysněný tým Avengerů konečně padne a my tak zas budeme moci vládnout světu." Zasmála se. Zavřela jsem oči a kousla se do rtu, abych se nerozbrečela a zůstala tak v klidu. Zhluboka jsem se nadechla, nasadila falešný úsměv a otočila se k ní čelem. Stála v rohu místnosti. V tom šeru jsem mohla vidět jenom její siluetu, ale ty její smaragdově zelené oči svítily na kilometry daleko. „Jsem na tebe pyšná, zlato. Původně jsem se bála, že mě odmítneš." Sklopila jsem pohled k zemi. Nemohla jsem se na ni podívat. Ne po tom všem, čím jsem si díky ní prošla. Čím mě nechala projít a co mi udělala. Co jsem tu vůbec dělala? Co jsem si tím snažila dokázat?

Zvedla jsem hlavu a usmála se. „Jak bych tě mohla odmítnout?" Vyzvedla jsem ruku a nechápavě se na ni podívala. „Vždyť jsi moje matka a konečně můžeme být spolu." Rozešla se ke mně a zastavila se kousek od mého místa, kde na ni přes rozbité okno dopadalo světlo a já ji tak konečně mohla vidět. Na rtech měla spokojený úsměv a prohlédla si mě od hlavy až k patě. Byla zahalená do dlouhého černého kabátu a její místy prošedivělé kaštanové vlasy se jí leskly, podobně jako ty moje. Zdálo se, že přeci jenom něco málo mi moje biologická matka předala. Chápala jsem, co na ni táta kdysi viděl, byla jednou z jeho typů, stále vypadala dobře, stále měla tu jiskru, jen už tak nezářila, jako když byla mladá; jako když byla v mém věku. Musela Tonyho opravdu okouzlit, ale která krásná a půvabná žena to nedokázala? Táta býval velké zvíře, král každého večírků a každý to věděl. A nikdo ani nebyl překvapený, když se zjistilo, že měl dítě s jednou z jeho starých záletů. Nechala mě u jeho dveří, odhodila mě jako rozbitou hračku; štěně, u kterého se rozhodla, že už nadále nechtěla. Ale jak jsem ji za to byla vděčná. Kdyby to neudělala, a já tak nevyrostla s tátou- bože, kdo ví, co by se ze mě dnes stalo, kdyby si mě matka nechala.

„Přesně tak. Jenom společně jsme silnější. Bože, stala se z tebe tak krásná a silná žena! Podívej se na sebe!" Šťastně se zasmála a ruku si zvedla ke rtům. „Jsem na tebe tak pyšná." V jejích zelených očích se třpytily slzy. Jen předstírej, no tak. Pousmála jsem se a přikývla. „To jenom díky tobě, mami." Bože, jak moc jsem se snažila sebou necuknout pokaždé, co jsem ji řekla "mami". Bylo to tak divné a nepřirozené. Nepřipadalo mi to správné. Nic z toho nebylo správné. To Pepper pro mě byla větší matkou, než kdy ona sama kdy mohla být. Zvedal se mi z toho žaludek.

Jestli se o tom táta dozví, jsem mrtvá. Šílel, kdyby zjistil, co vlastně dělám a s kým jsem byla v kontaktu. Sám se ji mnohokrát pokoušel najít a kontaktovat, ale vždycky narazil do zdi slepé uličky. Nikdo o tom nesměl vědět. Věděla jsem o tom jenom já a ředitel Fury. Byl to jeho nápad - a hlavně rozkaz - když zjistil, že se Hydra pokoušela o znovuzrození a nadvládu. Přece jenom to moje milovaná maminka mě unesla a díky ní jsem se stala dalším super-vojákem. Dalším experimentem Hyrdy; produktem jejich projektu a hračkou. A moje matka nebyla nikdo jiný, než nová hlava Hydry. Když mi bylo dáno to sérum a já přežila, nechala mě odejít s tím, že mě nechtěla tlačit do něčeho, co jsem si nepřála a kdybych si to někdy rozmyslela, mám ji dát vědět. Nechala mi na sebe kontakt a tak jsem teď byla tady. Stála uprostřed opuštěné a zničené budovy na druhé straně města daleko od všeho a všech. Daleko od táty.

O svém shledání s matkou jsem pověděla jenom Furymu, neboť to on s tím přišel první. Já měla jenom tu možnost kontaktovat, osobně sejít a vylákat ze stínů. Fury už před tím čelil Hydře a chtěla jsem, aby věděl, k čemu se – při nejhorším - schylovalo. Byla jsem tak vystrašená a překvapená, když jsem zjistila, že byla naživu. Nemohla jsem o tom Tonymu povědět, nechtěla jsem, aby se s ní zabýval. Byla můj problém a já ho také hodlala vyřešit. Táta se dal konečně s Pepper dohromady a moje matka by vše jenom zkomplikovala. Byla jenom pouhým duchem tátovo dávné a divoké minulosti. Nic víc, nic míň.