Jednou ráno, když Klec znovu vyjela na povrch, přivezla s sebou nového Placera a zásoby. První velké bum v Placu bylo, když z Klece vylezli dva Placeři. Druhé velké bum bylo, když ostatní zjistili, že je to děvče s chlapcem.
Ti dva si byli velmi po...
Newt se na nové bažanty podíval. "Tak půjdeme, ne? Provedu vás po Placu, bažové," řekl s tím jeho britským přízvukem.
Děvče se zamračilo a do kapsy mikiny, které na sobě mělo, strčilo onen kapesní nůž, který ukořistilo v Kleci.
Malý kudrnatý chlapec, který přijel společně s děvčetem, cupital za nimi.
"Guty, tomuhle místu se říká Plac. Je rozdělený do několika oblastí. Každou oblast má na starost jiný kápo. Minho má na starost Běžce, Zrt zase ty, kteří pěstují rostliny. Winston je tu přes řezničinu, na Krhálku. Pánvička má na starost kuchyni, takže baža v kuchyni by nám bodl. Potom Jeff, který je kápo Mediků. Gally je kápo přes Stavitele, kteří nám staví přístřešky. Pak jsou tady ještě Futráci, ty zakopávají mrtvé. No a Alby je kápo celýho Placu," vyprávěl jim Newt a pokaždé, když vyslovil určitou oblast, na ni ukázal prstem.
"A co ty?" vypískl ten malý kudrnáč.
Blondýn se zasmál. "Jsem Albyho zástupce. Býval jsem Běžec, ale od toho jsem upustil."
Dívka ho ignorovala. Jen se rozhlížela kolem sebe. Možná by se jí tu i líbilo, kdyby měla svoje vzpomínky a nebyla by tu jen s klukama.
"Hej, posloucháš mě vůbec?" zeptal se ten blondýn a luskl jí před obličejem.
Ten jeden jediný zvuk, jeden jediný pohyb jeho prstů a v její hlavě cosi problesklo. "Tara," vypravila ze sebe.
"Co jsi říkala?" zeptal se ten malý.
Podívala se na ně. "Moje jméno je Tara," zopakovala to dívka.
Newt se vesele zašklebil. "Tak to ti už nebudeme moct říkat krásko, co?"
Přeslazeně se na něj usmála. "Tak to ani náhodou," řekla, přičemž do pravé ruky vzala pramen vlasů. Vlasy měla zlatavé, trochu zvlněné.
"Tak aspoň Zlatovláska," zabručel Newt.
Tara k němu přešla a chytila ho za košili. "Tak. To. Ať. Tě. Ani. Nenapadne," zavrčela na něj výhružně.
Blondýn, který byl oproti ní o mnoho vyšší, se jí vyškubl. "Hele, chápu že jsi zmatená, ale v Placu platí pravidla. Jsou tři a pokud je nebudeš dodržovat, půjdeš do Labyrintu."
"Labyrint?" nechápal ten malej.
Newt poukázal na stěny, které celý Plac hraničily. "Jsme uprostřed Labyrintu. Každé ráno vybíhají běžci a k večeru se vrací. Mapují ho a hledají cestu ven," odpověděl mu.
Blondýnka se, ač ne moc, trochu uklidnila. "Jak dlouho?" zajímala se.
Albyho zástupce se na ní podíval. "Tři roky," odpověděl zkroušeně.
To oba nováčky zarazilo. Ani jeden z nich si neuměl představit, že by tady měli zkejsnout tři roky nebo i dýl.
"Guty, ještě vám řeknu pravidla a pak se půjdete vyspat, jasný? Musíte načerpat sílu, aby jste tu byli užiteční. Na příživníky tu nemáme místo," řekl Newt a vypjal hruď.
Tara protočila očima. Připadalo jí, že každej z těch kluků je čím dál víc namyšlenější.
"Takže první pravidlo, a taky to hlavní, je, že neublížíš jinýmu Placerovi. Druhé je, že přidáš ruku k dílu. Pak je třetí. Pokud nejsi Běžec, nepoběžíš do Labyrintu, guty?" poučil je Newt. Zněl při tom jako učitel, který poučuje žáky o slušném chování.
Malý chlapec přikývl. Byl seznámen s pravidly a rozhodl se, že je bude poctivě dodržovat.
Dívka povytáhla obočí. "Jak se máme stát někým, kdo tu pomáhá? Třeba v kuchyni nebo tak?" zajímala se.
"Zkus se zeptat Pánvičky. Ale až zítra, Taro. Dneska by sis měla odpočinout, jo?" řekl Newt a ukázal pod skupinu stromů, kde byly rozházené spacáky. "Bouda. To je místo, kde všichni Placeři spí. Zítra ráno poprosím Gallyho, aby ti postavil tvůj přístřešek. Ještě jsme tu žádnou holku neměli, ale nějaké soukromí bys mít měla."
Poprvé, od doby kdy ji vytáhli z Klece, se na něj pousmála. "Díky, Newte," kývla. Pak se vydala ke stromům, které Newt nazval Bouda. Sotva tam došla, narazila na toho kluka, kterého ostatní nazývali Gallym.
Vysoký chlapec stál opřený o strom. Jeho pohled padl na ní, když se tam objevila. "Tak co, bažo? Líbí se ti Plac?" zajímal se hrubým hlasem.
Podívala se na něj. "Není to nejhorší," řekla odměřeně. Vycítila to, že v jeho přítomnosti by neměla být úplně drzá.
"Jak se jmenuješ, bažo?" zajímal se dál.
Založila si ruce na hrudi. "Tara," odpověděla a rozhlédla se kolem. Nevěděla, která práce by jí bavila.
Chvíli mezi nimi panovalo ticho, které začínalo být nepříjemné.
Nakonec znovu promluvil Gally. "Už jsi uvažovala nad nějakou prací?" vyzvídal dál.
"Newt nám říkal jaká práce tu je, ale ještě jsem si pořádně nevybrala. Slyšela jsem, že ty jsi kápo Stavitelů," řekla už milejším hlasem.
Přikývl. "To je pravda. Ale ty by ses na Stavitelku nehodila. Jsi moc malá," řekl, když si ji prohlédl.
Měl pravdu. S její maličkou postavou by toho moc nepostavila. "No...asi si půjdu lehnout. Ale chtěla jsem tě o něco poprosit, Gally," řekla.
Povytáhl obočí trošku výš. "O co jde?"
Poškrábala se na zátylku. "No...on tě o to chtěl poprosit Newt, ale řekla jsem si, že ode mě to bude znít líp. Chtěla jsem se zeptat, jestli bys mi nepostavil přístřešek," požádala ho.
Zamračil se. Nechal si chvíli na přemýšlení. Proč by to taky měl dělat, že? Jen proto, že je tady jediná holka? Jen si promnul kořen nosu. "Dohodnu to s Albym, guty?"
Kývla. "Díky, Gally," pousmála se a popadla jeden ze složených spacáků, který si následně dala na houpací síť, která nebyla označená žádným jménem.
Chlapec se odrazil od stromu a odešel pryč, zřejmě za svými Staviteli.
Tara se, po rozprostření spacáku, posadila na svou houpací síť. Pokoušela se nějak si vzpomenout na cokoliv z jejího života, ale v hlavě měla prázdno. Nechápala to. Nechápala důvod toho, proč je tady. Ale upřímně doufala, že se všechno vysvětlí časem.
Nazdárek, Placeři :3
Tak konečně přináším druhou kapitolku :)
Jak jsme se dozvěděli, dívčino jméno je Tara, což ale všichni jistě víte z popisu :D
Dozvěděla se o fungování Placu, jeho pravidlech a ostatních kápech :D
Co myslíte, jakou práci si Tara vybere? Přesněji, jaký kápo by si ji pod sebe vzal? :D
A pak je tu rozhovor s Gallym. Co na něj říkáte? :D
Love you, guys <3
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
