Emma

První pohled

„Emmo přestaň se chovat jak malé dítě!" strčila do mě matka ,když jsem se prohlížela v kapesném zrcátku.
„Nechovám se jako dítě,proč bych měla ?" Ťuknu do ní a tázavě se na ni podívám „Pořád se prohlížíš , vypadáš dokonale ,nemusíš se stidět." Naposledy mi to řekne a vypíná plyn. „Mami,bojím se ..." skousnu si spodní ret a smutně se na ni podívám. „Zlato chápu , nová škola ,nový lidé ,ale brzy si zvykneš věř mi." pohladí mě po tváři a vtiskne mi pusu do vlasů. „Tak si to tam užij a nezapomeň , úsměv ."usměje se na mě naposled a už očekává to ,že z auta vylezu. „Tak ahoj,po škole ." usměju se na ní a zabouchnu dveře . Čistých dvacet metrů je o de mne nová škola ,nový lidé. Nečekala jsem ,že něco takového semnou dokáže tak zamávat. Jednoduše jsem tam stála přikovaná k zemi a sledovala jak se několik stovek žáků schází u školy . Někteří zašli do budovy ,někteří si vytáhli krabičky s cigarety a začali kouřit . Nic proti kuřákům nemám ,ale zničit si život pouze s pár malými cigaretami je jednoznačně hnus.
Když jsem se konečně hla z místa ,rovnou jsem si to namířila do budovy,jelikož jsem nechtěla ztrácet čas s nějakými kluky ,kteří tady sedějí na zábradlí a kouří .
„Hej ty !" zakřičel jeden z nich na mě a já se donutila otočit . „Emm... Ano?" pohledem jsem se ho ztázala . „Pěknej zadek kočko." olízl si ret a společně s kamarády,kteří byli okolo něho se začal smát . Nad jeho dodatkem jsem protočila oči a pokračovala dál v cestě .

Když jsem byla v budově , přešel mi po zádech mráz a začala jsem mít husí kůži . Začala jsem si myslet , že sem nepatřím ,už jen kvůli tomu jak se chovám a jak vypadám.
Můj směr teď byla ředitelna. Nevěděla jsem ale ,kde se to nachází  takže jsem dospěla k myšlence ,že se budu muset nikoho zeptat. Vyhledala jsem si někoho kdo šel zrovna kolem . Byl to kluk,jak jinak . Jeho tmavě hnědé vlasy dokonale ladili k jeho zářivě modrým očím . Zatáhla jsem ho za rukáv a začala se citít jako škvrně . Ten kluk měl asi dva metry přibližně ,takže už asi víte jak se vedle něho stošedesáti centimetrová holka má cítit.
„Emm... ahoj,poradil by jsi mi?" zadívala jsem se mu do očí a trochu se začervenala . „My se známe ?" zvedl pravé obočí a skřížil si ruce na hrudi . „Pochopitelně ne. Jenom potřebuji vědět kde je ..." „Ty seš tady nová Jo? Na to si dávej bacha holka, gympl tady u nás není žádnej svatej gympl kde si přicupytáš a něco se jako šprtka naučíš . Je to tady tvrdý a být tebou tak se modlim ,aby si ve třídě nebyla pro smích ." skočil mi do řeči a tiše se uchechtl. Právě mi pronesl něco ,co mě vůbec nezajímalo . Jestli tady každý skáče do řeči ,tak tady opravdu moc dlouho nevydržím. „Ale já jsem pouze chtěla vědět kde je ředitelna ..." koukla jsem se na něj nejistě a modlila se za to ,aby mi to konečně řekl. „Přeslechl jsem tvoje jméno kočko." „Tak za prvý ,neříkej mi kočko a za druhý ,na něco jsem se ptala ..." vzdychla jsem si sama pro sebe a cítila že mi pomalu dochází nervy . „Jo tak sorry číčo, ředitelna je tamtým směrem pak půjdeš do leva a dveře na konci s velkým nápisem 'paní Willson' je ředitelna ." usmál se a hluboce se nadechl s hlasitým výdechem . „Dík." vzdychla jsem už poměrně nahlas a při odchodu jsem do něj 'nechtěně' vrazila.

Konečně jsem stála před dveřmi ředitelny. Při rozhovoru s tým klukem jsem si myslela že se toho nedožiju. Rozhodla jsem se zaklepat,aby aspoň tohle bylo co nejdříve zamnou.
Zaklepala jsem a po chvíli se ozvalo klasické „dále" . Vešla jsem do ředitelny,která byla na pohled hotový luxus . Bílá podlaha,sklenéný stůl,velké okno a světle modré zdi . V židli se už kroutila samotná ředitelka. Její vlasy byli seplé v dokonale sedícím drdolu, její obličej byl poznamenaný Make-upem a její dokonale vysportované tělo skrývala světle modrá halenka se širokým výstřihem a na konec měla na nose položené brýle černé barvy . Vypadala spíše na studentku než na ředitelku a její věk jsem si typla na dvacet až třicet let . „Prosím posaďte se ." spustila hned co mě viděla . Slušně jsem se tedy posadila do křesla které bylo hned naproti jejímu stolu. „Ahoj, jmenuji se Luu a jsem tu pouze jako záskok za mojí matku,paní ředitelku ," postrčila si brýle a pokračovala „Ty jsi určitě ta nová žákině. Matka mi o tobě povídala , jenom tě zápíšu a umístím do třídy , všechno jiné se vyřeší zítra kdy už tady paní ředitelka bude ." mrkne na mě a já se na ní usměju . „Můžu prosím? Jak se jmenuješ?" zeptá se mě vážně a pomalu začne otevírat zásuvku ve skleněném stole . „Jmenuji se Emma Krist." vyslovila jsem zřetelně ,aby mi bylo co nejlépe rozumět . Na to Luu začne hned reagovat a vytáhne slabou složku do které vtiskne pár razítek a něco tam začne zapisovat . Mezitím se já začnu zamýšlet , 'Luu' to jméno je podivné ale přitom se mi hrozně líbí . Nejradši bych se jí na to zeptala ,ale to mi přijde jako uhozený plán. Z mého prěmýšlení mě vyruší zvonek ,který právě zvoní na hodinu . Trošku znervózním pod myšlenkou že přijdu pozdě na první hodinu. „Emm paní ..." teď jsem znervóznila ještě víc jelikož nevím jak bych mohla mladou Luu nazvat . „Říkej mi normálně Luu." usměje se na mě a do složky rychle napíše svůj podpis. „Dobře tak Luu. Vadí když přijdu pozdě na hodinu ?" kouknu se trošku kysele ,jelikož slyším jak je na chodbě už dokonalé ticho . „Samozdřejmě když tě potřebuji nebude to takový problém , navíc jsi tu po prvé ,takže se ani ptát nebudou neboj ." mrkne na mě a vytahuje prázdné papíry které následně dává do tiskárny . V tuhle chvíli tu zavládne trapné ticho. Tohle ticho ale vyruší hotový výtisk z tiskárný. Luu vytáhne z tiskárny takových asi pět papírů a vše nakonec spojí zašívačkou. „Tady máš," podá mi všechny papíry . „To jsou plánky a platy i s malou mapkou školy , následně tam máš napsané číslo skříňky a kódu pomocí kterým si na obědě vyzvedneš čip , Jo a ještě tam máš tvojí třídu ." usměje se mile a chvíli mě v tom nechá listovat . „Jo a tady máš rozvrh." podá mi velký papír kde je na jedné polovině rozvrh a na té druhé je napsáno v jakých třídách se ta daná hodina odehrává. Jen jsem nakoukla okem kde se odehrává angličtina. 'Aj-Aj.11.b.' To má ájina vlastní třídu ? Řekla jsem si sama pro sebe a nad tou myšlenkou se pozastavila . Z venku jsem školu neviděla celou ,ale už teď vím že je pěkně velká. „Tohle by bylo o demne vše , uvidíme se na tělocviku . Tak už můžeš jít na první hodinu ." usměje se na mě a já hned na ní. Zvedám se z pohodlného křesla a odcházím se slovami „Děkuji a nashledanou."

Zabouchnu za sebou dveře a začnu se dívat na papír s rozvrhem a mapou školy . Moje první hodina je matematika a je ve třídě '3.b' tohle bude zdřejmě naše třída . Češtinu tam mám taky ,takže si tým jsem zdřejmě jistá. 3.b je v chodbě kde jsou i dílny a tělocvična . Vedle naší třídy jsou dveře s nápisem 'biology.1.' a '2.d'. Zaklepu na dveře s nápisem mé třídy a už jen vcházím dovnitř bez toho aby jsem si přečetla na dveřích kdo je náš třídní . Když vejdu trkne mě do očí velká plazmová televize na konci třídy a ještě velká okna ,přes která jasně svítí sluníčko. Začnu se rozhlížet okolo po třídě a začnu narážet na skupinky fajn vypadajících lidí až po ty co mi chválili zadek. Na to si jenom tiše vzdychnu. „Dobrý den, vy budete Emma ,že ano?" promluví na mě starší pán v obleku amoderních brýlích. „Ano." okamžitě promluvím,abych co nejméně zdržovala hodinu . „Dobře tak se posaď nikam kde je volno, " ukázal na všechny volná místa co tu byli „o učebnice se starám já , svoje učebnice dostaneš o přestávku , zaplaceno už máš takže není žádný problém ." řekl a pokračoval v psaní výpisků. „A ještě . Jestli máš sešity ,tak si rovnou podepiš první se čtverečkami ." koukne na mě jedným okem a dál už se semnou nehodlá obtěžovat ,nebo to tak aspoň vypadá . „Ano mám ." špitnu co nejvíce potichu ,abych ho už nerušila.
Pomalu jsem se tedy vydala mezi lavice a rozhlížela se kde je místo . Většina měla vedle svého souseda takže tu moc na výběr nebylo . Všimla jsem si ,že jedna sympaticky vypadající holka sedí sama, což jsem hned napravila. „Ahoj... sedí tu někdo ?" šeptla jsem na ní a ona hned zareagovala. „Nesedí , přisedni si ." usměje se na mě a posune mi židly. Tašku si zavěsím za malý zobáček přidělaný na boku lavice . Vyndám si z tašky první čtverečkovaný sešit co mi přijde pod ruku a hned na to vytahávám i penál. Nadpíšu ho a očima zamířím na tabuli kde má být daná látka. Hned si uvědomím že tohle jsem asi před týdnem brali ve staré škole takže se z toho nějak nehrotím.
„Přeslechla jsem tvé jméno ." drknu do spolusedící která se mírně a hodně potichu zasměje. „Jsem Victorie, ty jsi teda Emma že ?" Zeptá se mě Victorie . „Jo." usměju se na ní a začnu opisovat to ,co je na tabuli .

Po skončení vyučovací hodiny ,jsem si začala povídat s Victorii. „Co tě baví?" otázala se mne blondýnka . „Číst knihy , hlavně romantiku a Sci-fy , co baví tebe ?" usměju se na ní a ona spustí „No jako , před rokem mě rodiče přihlásily do plaveckého týmu , před tým jsem to brala jako oprus ,ale časem mě to začalo bavit ." začervenala se a vytáhla z tašky svůj mobil . „Heleď , jak se jmenuješ na Facebooku ?" zeptá se mě jemně a usměje se . „Emmy_krist_" řeknu jí potichu ,aby to náhodou nikdo neslyšel . Nemám ráda když mě někdo zbytečně otravuje . „Dobře , dneska ti napíšu a někdy se sejdem ."mrkne na mě a vypíná mobil .
„Emmo,pojď semnou ." zakřičí na mě přes třídu zdřejmě můj třídní . Hned si vzpomenu na ty učebnice a běžím za ním. Následně mě vede do svého kabinetu kde to vypadá spíš jako v knihovně . Začne vybírat učebnice a mezitím si já sedám do křesla které tam má a jenom čekám . Na chvíli se ale zamyslím . Moc lidí za mnou nepřišlo ,seznámit se nebo pokecat . Celkem se nad tým zaseknu. Nikdy jsem nebyla oblíbená ,ale čekala jsem že aspoň někdo přijde . Možná to bylo kvůli tomu že polovina třídy zmizela na chodby a na záchodky . „Máš to všechno ." pustil profesor knihy na stůl předemne . Lekla jsem se ,protože když se zamyslím ,tak nevnímám okolí a najednou předemnou spadne slušný počet knížek . „Děkuji ." usměju se na jeho kamennou tvář a následně si beru knížky . Je jich něco přes dvacet takže to má tak aspoň kilo ,což je celkem těžký na člověka jako jsem já . Z knih vznikl takový komín takže jsem moc neviděla na cestu. S mojí šíkovností jsem zvládla i narazit . Spadla jsem na zem , jako všechny ty nové učebnice . „Promiň, nechtěl jsem ..." zvedám se a začnu prohlížet daného člověka . „To si snad děláš srandu ..." sykla jsem si sama pro sebe když jsem daného člověka viděla ...

-Naty💫💓