The Hunt is my Muse | FF EXO

25. Kapitola

Junmyeon měl opravdu pravdu, že doma budou dřív než se Tae probudil. Sice na něj většina členů, i ona sama, žárlili, jelikož byli skoro čtyři hodiny odpoledne a on se stále válel. Ale náladu jim to naštěstí nezkazilo, i když z rozhovoru byli celkem na rozdílných vlnách.

Hlavně po tom, co padla otázka na zemřelého manažera, o němž se kluci rozpovídali jenom v tom dobré a sdíleli se svými fanoušky nějaké situace, které nikdy jindy neřekli. Viděla na pár členech, že se jim z toho bylo do breku, ale udrželi to v sobě a rozhovor dokončili jako profesionálové. Horší věc nastala pak, když přešla řeč na Na Ri, jakožto novou manažerku a o které prý po internetu kolovalo, zda není přítelkyní někoho z EXO.

Tahle novinka, o které ani nevěděla, jí upřímně pobavila, ale kluci naštěstí tenhle drb rychle smetli stolu a dál se k tomu nikterak nevyjadřovali. Důležité bylo jen to, že byla jejich manažerkou a nic víc.

Ale i tak byla ráda, že už tohle všechno bylo za nimi. Povídalo se jenom o novém album, na které byla opravdu pyšná, protože se klukům skutečně povedlo. A podle statistik a zpětné vazby, se to líbilo i fanouškům. Jak by taky ne? V Monster jim to slušelo a píseň sama o sobě byla velmi chytlavá.

Až v dormu nastalo tedy loučení mezi Taem s kluky, kdy Na Ri čekala o trošku dál, sledujíc tohle vše s pobaveným úsměvem.

„Hlavně už neutíkej z domu, chlape," a kdo jiný by ho poučoval než mamka skupiny.

„Neboj se, Junmyeone. Ví, že bych ho příště zabila. Nebo ho nechala venku a doufala, že bude pršet," odpověděla Na Ri za bratra, ignorujíc jeho vyděšený pohled, protože věděl, že toho jeho sestra byla schopna.

„Manažerka je dneska nějak vostrá," uchechtl se Jongdae pobaveně, když i on se rozloučil s Taem a od té doby se jenom povaloval po zdi a sledoval to se založenýma rukama na hrudi.

„Jestli chceš, můžu být vostrá i na tebe. Co říkáš na trénink na víc?" vítězoslavně se usmála, když viděla jeho vykulený pohled, kterým připomínal sovu nebo křečka při zmáčknutí. „Kluci," oslovila všechny, čímž si vysloužila jejich pozornost, „odvezu ho na vlak a pak se budu muset zastavit ještě ve společnosti, ano? Takže žádné problémy, jasný?"

Na každého z nich pohlédla vážným pohledem. Znala je až moc dobře, aby jí ovlivnily ty nevinné pohledy a culení, které na ní vybalili. S pokroucením hlavy se raději odebrala k odchodu i s bratrem v zádech hned, co se všem uklonil na rozloučenou.

„Doufám, že sis z toho opravdu něco odnesls," zareagovala, když se s ním usadila do přichystaného taxíku, které si zavolali a ona jednoduše nadiktovala cíl.

„Jo, dám předem vědět a nebudu dělat výlety ze dne na den," zamrmlal nespokojený Tae, jakoby ho tím otravovala, ale po jejím nepěkném zamračení se jen pobaveně zazubil.

Celá cesta pak panovala volné konverzaci a při loučení ho drtila ve svém medvědo malém objetí.

„Pozdravuj doma naše a koukej se jim pořádně omluvit, je ti to jasný?" kladla mu na srdce při jeho odcházení, kdy se na ní ještě zubil jako sluníčko a mával.

Věřila, že se jim určitě omluví. Mrzelo ho, že udělal takovou blbost. Prostě nečekal, že by z toho mohlo být takové halo. Ještě jednou se podívala směrem, kterým odešel, než nadiktovala poslední zastávku a tou byla její práce.

Ani v dormu nebyl takový klid, jaký původně kluci chtěli mít, protože bez dnešního tréninku měli více energie a tak se to podepsalo i na aktivitách. Když někteří hráli hry, nebo si rozehráli ping pong, jiní se raději odebrali do svých pokojů a pustili si film nebo si četli příběhy, které měli kvůli nedostatku času stále rozečtené.