A Traitor (The Maze Runner CZ)✔

5. - Malý ráj v obrovském pekle.

Hned po obědě se Tara vydala ke své síti, aby si našla něco na převlečení. Našla úplně stejnou košili, proto si ji převlékla. Poté se vydala za kápem Porcovačů, Winstonem. Sice věděla, že to nebude práce pro ní, ale Albyho pravidla jsou Albyho pravidla. A podle nich každej Bažant musí vyzkoušet všechny práce. A až potom se kápové rozhodnou ke komu bude Bažant přiřazený. 

Když došla ke Krvárně, kterou jí ukazoval Newt už při jejich prvním dni, našla pár chlapců, jak odpočívají u stáda ovcí. "Ahoj, hledám Winstona. Kde bych ho mohla najít?" zeptala se. 

Chlapci se rozesmáli. 

"Tak ty bys chtěla dělat u krve, květinko? To bys nezvládla," ozval se jeden z nich. Měl krátké hnědé vlasy, začínající plnovous a zářivé modré oči.  

Zamračila se a založila si ruce na hrudi. "Tak hele, to jsou pravidla. Pokud se mám stát jednou z vás, tak-" 

"Pravidla, který dodržuje jen svatoušek Alby," zasmál se další kluk. 

"To nemáte co na práci, grindi zfrasený?!" ozval se něčí hlas. 

Tara se otočila a uviděla chlapce, který k nim scházel. měl tmavé vlasy a přísnou tvář. A přesto nevypadal starší než ona. 

Ostatní kluci, kteří se s ní doteď mluvili, se zvedli a šli dělat svou práci. 

"Omlouvám se za ně, někdy to jsou neskutečný hovada," řekl chlapec a přešel k ní. "Jsem Winston, kápo Porcovačů. Ty musíš být Tara, že? Žhavé téma." 

Přikývla a podala mu ruku. "Jo, to jsem já," pousmála se. 

Chlapec si ji pořádně prohlédl. "Už teď vím, jaký asi bude problém," pronesl po chvíli. 

Ošila se. Ten jeho pohled se jí nelíbil, ale neřekla ani slovo. Nepotřebovala si znepřátelit jakéhokoliv kápa. 

"No, ale zkusit to můžeme. Zatím bys mohla jenom vytřít podlahu od krve, co ty na to? Do všeho tě nepustím, nemusela bys to ustát," rozhodl po chvíli. Poté se otočil a odešel na oběd. 

I ona se otočila, ale na opačnou stranu, a šla splnit úkol, který jí Winston přiřadil. Vytírání podlahy jí nezabralo ani hodinu, takže když se Winston vrátil zpátky, měla hotovo. 

"To's to stihla rychle," podivil se Winston, když se vrátil. 

Pokrčila rameny. "Nic těžkého. Ještě něco?" 

Zavrtěl hlavou. "Ne, můžeš jít. Zkus se zeptat Newta nebo Albyho, jestli s něčím nepotřebují pomoct," řekl. 

Tara kývla. "Díky, Winstone. Tak zatím," řekla, mávla na rozloučenou a odešla. Nevěděla, kde by Newta nebo Albyho mohla najít, proto se rozhodla jít do lesa. Jen na procházku. 

Les byl temný a přesto překrásný. Ptáci zpívali v korunách, listí šumělo v jemném vánku. Uklidňovalo ji to. Připadala si, jakoby neměla žádné starosti a přece je měla. Nevěděla, kým je. Kým byla, kdo byli její rodiče. Nevěděla o svém životě nic. 

Zastavila se na mýtince, která byla obrostlá květinami. Bylo to snad první hezké místo, které v Placu našla. Posadila se do zelené trávy a zavřela oči. Bylo ticho. Nikde žádný povyk, jen příjemné ticho. Netrvalo dlouho a její tělo si samo lehlo do chladivé trávy. Stébla trávy si nechávala proplouvat mezi prsty, jakoby si chtěla ten dotek zapamatoval navždycky. Připadalo jí to jako malý ráj v obrovském pekle. 

Jestli tam ležela pět minut nebo hodinu jí bylo úplně jedno. Potřebovala si urovnat myšlenky, které plnily její hlavu jako horký vzduch nafukovací balón. Slunce mezitím sestoupilo trošku níž, takže les se zahalil do své temnější podoby.