...Už od té první sic nevydařené chvíle, jsem věděl že jsi pro mě něčím vyjímečná!! a teď jsem přišel na to proč! ...."
víc se ke mě natiskl.
"Proč tedy?" zvídavě jsem přerušila náš vzájemný pohled.
"Cítím k tobě mnohem víc než je přátelství!" ...
Jen jsem se na něj usmála on tak též.
Byli jsme k sobě blíž a blíž...
Nakonec se naše rty vzájemně dotýkali a mi oba jsme jen zavřeli oči.
Nechali jsme se vést našimi srdci.
ta chvíle, ten pocit... bylo to zkrátka dokonalé!!
po dlouhém líbání nastal čas na smích a historky ze života.
Smích nás neopouštěl ani když už bylo slunce téměř zapadlé.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nevědomě jsme oba pohlédli na začínající noční oblohu plnou hvězd, a ÚPLŇKU. "Sakra!" pronesl Darren. "Co sakra? už se ti nelíbím?" zmateně jsem sledovala nervózního Darrena. "Ne!! to vůbec ne.. ale, je úplněk! a pro mě to znamená další útrpnou proměnu!" "C-cože to? já, zapomněla.. ty nejsi původní.. neumíš ovládnout den své proměny.. Ach, to ne!" provinile jsem si sedla do trávy.
"Ty za nic nemůžeš zlato! ..Aaa" usmál se , ale jeho sladký úsměv se pak ztratil v bolesti a křeči jeho těla , které se začalo proměňovat. "Můžu!! měla jsem si to uvědomit dřív a odvést tě na bezpečnější místo!" zběsile jsem chodila dokola.
"Ne, za nic nemůžeš.. měl jsem ti to říct dřív.. ale, teď bys měla rychle utéct do bezpečí .. nechci ti ublížit!!" skoro zřval. "Ale, já tě už nikdy nechci ztratit!!!" se slzami v očích jsem pomalu kráčela směrem dozadu. "Znovu se shledáme!! běž!! tak běžž už!!!!!..." zařval. "Ne! budu tu s tebou!! nikam už nepůjdu!!" zařvala jsem na zpět.
"Proč tu zůstáváš? nechci ti ublížit.. ale když tu budeš neovládnu se a ublížím ti!!" řval z posledních chvil. "To zvládneš!! každý jiný vlkodlak se umí ovládnout!! povídala mi o tom babička! to dokážeš!.. rozpoznáš můj pach s ostatními!! věřím ti!" zařvala jsem naposledy.
To už na mě jen nevěřícně koukal. Po chvíli se z něj stala ta obrovská divoká a dravá "věc". Vlkodlak. Vypadal o něco hůř než já. Byl větší než já a měl tmavě hnědou barvu srsti. Zatím co já jsem vždy vypadala jako čistě bílí přátelský vlk. On vypadal jako divoce řvoucí a rozcuchaná divoká zvěř.
S otevřenou pusou a celá vylekaná jsem ustoupila a jen na něj zírala. V tom se na mě pomalu otočil. Šel pomalu blíž a blíž ke mě. Nevěděla jsem co dělat. A tak jsem sebrala zbytek mé odvahy a hrdosti. Postavila jsem se a vykročila čelem ke němu. Jen, jsem zavřela oči a když se rozeběhl pryč v tom rychlém rozběhu jsem ucítila jeho sladkou vůni. Donutilo mě to se pousmát.
Po chvilce planého úsměvu jsem svůj úsměv opět ztratila...
Jelikož jsem původní vlkodlak můžu se proměnit kdy se mi zamane. Ne že bych do toho šla ráda,ale teď jsem musela. Musela jsem ,protože bych jinak v běhu Darrena nestíhala. Navíc ho takhle snadněji vypátrám. Mávla jsem nad vším rukou a po chvilce bolestných křečí tady namísto křehké dívky stál mohutný bílí krásný vlk. Vlkodlak spíše,. Jelikož jsem původní vlkodlak, působím na všechny spíše jako přerostlí vlk. I má srst o proti ostatním je poněkud vylepšená. Ale, zpět k hledání...
Běžela jsem co to dá a dálce prašných polí jsem zahlédla Darrena. Dala jsem do toho všechno abych ho doběhla. Myslela jsem že si sedřu tlapy od té rychlosti co jsem běžela. Také se vyhnout všem těm stromům v té rychlosti... skoro nemožné.
Když jsem se zasnila nad Darrenovím polibkem a vůní, zjistila jsem že už jsem u Darrena.
Proměnila jsem se tedy zpět a pobíhala tam ... úplně nahá. Naštěstí mne aspoň trochu chránili mé dlouhé tmavě hnědé vlasy a ruce, kterými jsem si zakrývala své části těla, která bych nerada ukazovala cizím lidem. Svými velkými hnědými očmi jsem brouzdila po krajině a hledala Darrena.
Kde jsi Darrene... Kde?...
..V duchu jsem si bázlivě opakovala..
Po chvíli jsem zahlédla dům. Byl tam úplně sám.. nikde v dohledu ždáná jiná stavba. S nadšením jsem vběhla do vnitř s vědomím že by tady mohl být Darre.-
"Darrene?!!" zařvala jsem když jsem ho zahlédla jak se v křečích úplně nahí poavluje na zemi. "Darrene!!" zařvala jsem znovu když jsem si k němu přisedla. Při pohledu na Darrena mi ukápla slza. Byla plná bolesti a utrpení. "Nesnáším svůj život!" zařvala jsem přes celý dům. "A-ale, proč ho nesnášíš?" křečovitě se na mě posumál a zvolal, ovšem po chvíli už se zase svíjel bolestí do klubíčka.
"Darrene!?.." s úsměvem , že promluvil mi začali padat slzy radosti , ale stále i slzy utrpení a bolesti. "Darrene! Nesnáším ho.. nemůžu dál žít s tím že musíš takhle trpět!!.." Darren se neozýval.
Nechtěla jsem ho tu nechat takhle nahého a na zemi,. Tedy šla jsem v tomto starém a velmi rozlehlém baráku najít něco čím se můžeme přikrýt.
Když se za okny obejvila tma, už jsme oba leželi na zemi v jakém si bývalém salónku. Peřinu nebo cosi s tím společného jsem nenašla. Byli jsme zabalení v záclonách a vzájemně se hřáli na roztrhané pohovce jenž stála uprostřed salónku. Darren na mě jen unaveně ležel a já ho zatím výskala ve vlasech. Každá minuta s ním pro mě byla opravdu cenná...
"Ahoj zlato.. kde to jsme?" zmateně se probíral Darren.
"Ahoj, jsme v jaké si vile.." usmála jsem se na něj.
"Uáááhh." zazíval a protáhl se. Potom se zadíval na své ošacení. "Pro pána boha.. to je tvůj výtvor?" zasmál se spokojeně. "Ano, promiň.. já jsem zkrátka nic lepšího nenašla" jen jsem si prohlédla a zasmála se....
"Lásko pojď blíž... chci ti něco říct" pousmál se a přizval mě k sobě. "Ano? tak řeni to" sladce jsem se usmála. "Miluji tě!" a přitáhl si mě....
Po chvíli dlouhého polibku jsem se vylíkla a začala utíkat. "no tak lásko!! neutíkej mi.." unaveně se dal do běhu. Bláznili jsme tady jako malé děti. Ale, připadala jsem si tak božsky! Prostě nejlepší noc mého života... "Tak, chyť si mě!! Haaha" v bílých záclonách jsme tam pobíhali jako dva zamilovaní blázni....
*Děkuji za přečtení vote a koment potěší:))*
