Sny jsou často zkázou

1.

Alex
Říká se tomu vstávání, ale já tomu říkám mučení. Když to člověk vysloví rychle, tak v tom vlastně neslyší ani slovní rozdíl. No, možná ano. Trochu.

Já, Alex Houbertons, jsem 17letá studentka na medicínské škole. Miluju jídlo a lidi, co mi ho seženou. Nenávidím anorexii, tmu a lidi, co nedodrží sliby. Myslím si, že jsem velmi skromná, pracovitá, možná i trochu chytrá, přátelská, trpělivá a hlavně věčně drzá. Naopak si nemyslím, že jsem atraktivní nebo přitažlivý typ holky. Jediný kluk, kterého sem kdy měla byl Frederick Roll a bylo nám v té době 14, takže žádná sláva.

Barney
"60!"
Uf..kliky po ránu člověka hned nastartují.

Barney Weglan, těší mě. Je mi 18 a jsem na sportovní škole, kde se mi samo o sobě daří na výbornou. Hodlám se živit jako trenér boxu, karate nebo jiného bojového umění. Na škole mám milión přátel a fanynek a to se ještě nechvástám, pozor. Holek už sem měl tolik, že se to nedá spočítat na dvou rukách a nohách dohromady, až teď se chvástám. Jsem sukničkář a holky to vědí. Je jen pár výjimek mezi miliardou ostatních, které by řekli mě a mému šášovi v trenkách ne.

Alex
Jako vždy stihnu autobus jen tak tak. Sednu si na své oblíbené místo vzadu u okna a nasadím si sluchátka. Možná zkusím i dospat to, co sem nestihla. A nebo..můžu pozorovat toho frajera o dva sedadla přede mnou. Je strašně hezký. Typla bych mu asi tak 18let, 189cm a podle napnutých svalů na jeho ramenech bych mu tak dala 87kg z masa, kostí a svalů. Nikdy sem ho tímhle busem jet neviděla, divné. Asi je na nějaké škole nováček..prosím, ať je to ta moje. Má taky sluchátka, takže není možné, aby slyšel jak moje sliny hlasitě dopadají z mých úst na podlahu. Ten kluk má něco do sebe a to sem zatím viděla jen jeho hlavu a ještě k tomu zezadu. Jestli pojede i zítra, mohla bych si sednout k němu a prohodit pár slov. Ne, to radši ne.

Barney
Že já kretén jsem nepřijmul to tátovo svezení ke škole. Místo toho teď trčím ve špatném autobuse a budu to muset celé objet. To ty kliky, vždycky mi zaberou víc jak půl hodiny. Navíc tenhle autobus je plný podivínů. Holka zamnou čumí na můj krk od chvíle, co sem nastoupil. Jsem zvyklý, že holky na mě civí, ale až tak zase ne. Nejsem moc klidný člověk, takže sem napočítal do pěti, vstal a šel k ní. Sedl si na prázdné sedadlo vedle ní a spustil: "Hele..jo, líbím se ti. Chápu to. Jsem hezký, vím to. Ale prosím tě, přestaň mi hypnotizovat zátylek, děkuji."
Usmál sem se, co nejvlídněji a vystoupil, i když sem měl ještě asi jeden blok od školy. Nevadí, tak si to zaběhnu. Už tak jdu určitě pozdě.

Alex
Možná je to hezoun, ale namyšlený. Tak nic, za pokus to stálo.