Akatsuki, Aneb Úžasná Rodina? ✔

Tobi

Po včerejšku měl Tobi smíšené pocity. Něco se mu nezdálo, ale co? Je možné, že ho zmátl Pein? Ano to by teoreticky možný mohlo být. Přece jen..poté co porada skončila nechtěl, abych tam toho Uchihu dovedl.. Ale proč? Měl k tomu nějaký důvod, nebo měl tolik práce, že si na něj neudělal čas?

Tobi vejde do místnosti a pohled upře na mladého, klidně spícího Uchihu. V hlavě se mu začaly motat myšlenky ohledně toho proč se tohle všechno děje. Musel být kvůli tomu vyvražděn celý klan Uchiha? Musí Itachi zemřít Sasukeho rukou? Jakou to má cenu. Stejně jednou zemřou oba. Ať je to dřív nebo později zemřou. Ale teď ho potřebuji. Jsem tak blízko k dosáhnutí svého cíle.

,, Člověk by neřekl, že kluk jako ty může ovlivnit celý svět. " Řekne Tobi svou myšlenku nahlas. Sasuke se náhle prohne v zádech a přetočí se na bok. Samotná jeho křečovitá pozice prozrazuje, že jde o účinky jedu. ,, D-dos-taň to ze-země.." vysouká ze sebe Sasuke a s přivřenýma očima z bolesti hledí na Tobiho. ,, Proč bych měl? Ještě bys zdrhl. " Odpoví chladně Tobi a nechybně stojí. ,, Kam bych-podle tebe-zdrhal. " Pokouší se zhluboka dýchá, aby bolest bylo trošku snesitelná a jeho věta byla aspoň trochu srozumitelná.

Tobi přejde k Sasukemu a sundá si masku. Nakloní se k němu a chladným hlasem klidně řekne ,, Hele mladej. Být tebou tak držím hubu. Jsem jedinej, kdo ten sajrajt z tebe může dostat. Tak se podle toho i chovej. Zatím nemám důvod to z tebe dostat pryč. Tak proč si trochu neužít? Buď hodnej a nic se ti nestane. Držkuj dál a budeš toho krutě litovat. " Sasuke uhne pohledem a chytne se za břicho. Ta bolest byla nesnesitelná. Jako by vám někdo zevnitř rval všechny orgány.

Ostře trhavá bolest se rozptylovala do celého těla. ,, Máš štěstí, víš o tom? " Sarkasticky se uchechtne Tobi a mladý Uchiha k němu stočí nepochopený pohled. ,, Ještě se toho máš dost co učit." ,, To nedává smysl. " Řekne skrze zatnuté zuby Sasuke. Tobi se nad něj nakloní a chytne Sasukeho za bradu. ,, Dostanu z tebe ten jed teď a tady. Ale musíš mi teď správně odpovědět a dodržovat určité podmínky. " Usměje se Tobi zákeřným šklebem. Sasuke se nadechne aby mohl něco dodat, ale Tobi ho nenechal. ,, Záleží na tvé odpovědi. A máš povoleny jen dvě slova. Otázku řeknu jen jednou. pokud jí nebudeš rozumět, máš hold smůlu a budeš muset čekat, než se jed sám vstřebá. Vím jisté věci a jestli nechceš, aby je věděli i ostatní, tak pro mě budeš získávat určité informace. Ber nebo nech být"

Tobi Sasukeho zaskočil. V tuto chvíli zapomněl na veškerou bolest v těle. V hlavě se shromáždilo tolik myšlenek a otázek ' Ví o tom? Jak na to došel? Viděl nás spolu?  Ví i o útěku? Pokud ano, co bude dál? Bude nás tu držet jak psy? Pokud odmítnu je jasné, že se odsud nikdy nedostaneme. Získávat informace... Nějak jednoduché.. Nezdá se mi to. Musí v tom být nějaký háček. '  Sasuke dost váhal. Tobiho podmínka byla podezřele prostá.  Na výběr mu moc nedal, proto mu nezbylo nic než souhlasit. Tobi se spokojeně usmál a na Sasukeho si sedl obkročmo. Sasuke se na něj šokovaně podíval. Měl strach. Po všem, co se tu  stalo měl strach z toho, co mu udělá tentokrát. Tobi Sasukemu vyhrnul triko a na břiše mu nahmatal určitý bod. Ostrá bolest a nepříjemné mravenčení pulzovalo v Sasukeho břiše. Následovaly mžitky a předtím než mladý Uchiha upadl do bezvědomí postřehl injekční jehlu v jeho břiše a Tobiho slova ,, Kdybys počkal ještě den, max dva, jed by z tebe sám vyprchal bez jakých koliv následků. Zátimco tady ta protilátka má spoustu negativních dopadů. Ale..teď už je pozdě. "

,, Vybral sis sám Sasuke. Osobně bych si ten sajrajt sám nedal. " řekne pobaveně Tobi nad Mladým Uchihou v bezvědomí a odejde z místnosti. 

Cestou k Peinovi ho na chodbě zastavil nasraný řev. Nepatřil nikomu jinému, než Hidanovi. ,, Hej ty masko blbá! " ,, Um? Já?? " Řekne nevinně dětským hlasem Tobi a nakloní hlavu na bok. ,, Ne ty vole!  Vidíš tu snad jiného debila s oranžovou maskou? " Tobi se začne rozhlížet a Hidan si jen nasraně povzdechne. ,, Jasně, že jsem myslel tebe ty idiote!! U Jashina, proč musím dělat s takovýma vypatlancama, jako ty..." Postěžuje si Hidan a pohled upře na maskovaného předním. ,, Náhodou stu neviděl Blondýnu, že? " Řekne už trochu klidněji.

,, Ummmm.....SENPAI!!! " Vykřikne po chvilce Přemýšlení a ukáže na žlutou kytici na stolku. ,, Že se vůbec snažím.." Zabrble Hidan a radši odejde, než z maskovaného vypadne další blbost. ' Ahhh přestává mě to bavit...'  Pomyslí si Tobi a pokračuje v cestě do Peinova kanclu. 

Chystá se zaklepat, když uslyší rázný ženský hlas. Chvíli přemýšlí, zda má vůbec vejít, ale jakmile se rázný hlas zlomí a vystřídají ho vzlyky, na nic nečeká a s dětským jekotem vtrhne do kanceláře. ,, Šéfe! Vědělste, že žirafy spí jen půl hodiny denně? " Plácl první věc, co ho napadla. ,, Co to meleš za blbosti? A co tu vůbec děláš ! " Naběhne Peinovi žilka na čele. ,, Katsu-chan? Co ti ten kovový ksicht udělal? " Rudovláska se nadechne, aby  něco řekla, ale místo toho jí z očí vyhrknou další slzy. Maskovaný k ní přejde a obejme. Katsumi se k Tobimu přitiskla a za žádnou cenu se ho nechtěla pustit. Maskovaný byl zmatený, Nevěděl proč brečí. 'Brečí štěstím, nebo smutkem? '  Problesklo mu hlavou, když se jí podíval do očí. Byl v nich strach a nejistota, ale přesto jí na rtech zářil úsměv. Úsměv, který prozrazoval mnoho a naprosté nic zároveň. Rudovláska dala Maskovanému malí svitek a se slovy díku odešla. 

Tobi nehybně a hlavně zmateně stál  a díval se na místo, kde před chvílí stála ona. ,, Co jsi potřeboval? " Přeruší ticho zrzkův hluboký hlas. Tobi se podíval na svitek a zatne pěst. ,, Někdo se jí pokoušel informovat o našem pravém zájmu. Musel to být někdo odsud, jelikož v zprávě pro ni, byly dost citlivé náznaky informací. Navíc..ví o něm a chtějí utéct. Nesmíme nadále ztrácet čas. Informuj Orochimara. Bude se nám hodit. "