Ráno u snídaně panovala zvláštní atmosféra. Ani se nedivím. Všichni jsme byli zdrcení. Policie a vedoucí zde pobíhali rychle. Zatím policie žádné stopy nenašla. Odpoledne máme jít s Vendy na výslech jako svědci. Nechce se mi o tom znova bavit. Pro dnešek je jinak asi volno. Na výlet se nikomu nechce. Nedivím se.
Když nastalo odpoledne, musely jsme jít s Vendy na výslech. Byly tu typické otázky: Co jste viděly,co se stalo atd. Pořád mám před očima ten okamžik když jsme je nalezli mrtvý. Mrazí mě z toho. I když jsem Terezu neměla v oblibě, tak jsem jí nikdy nepřála smrt. To zas ne.
Za hodinku nám na chatku zaťukala policie. Oznámili nám, že to nějak nesedí. Na místě nalezli jenom naše stopy, žádné ostatní. Než jsme se stihly obránit že my jsme to nebyly, řekli to za nás. Že nám věří že v tom prsty nemáme. To nás trošku uklidnilo. Policii zbývají už jen dva dny na hledání vraha. Pokud nic nenajdou, případ se odkládá. To nás samozřejmě všechny vyděsilo. Jak můžeme být na táboře kde je vrah? Řekli, že chatrč je celkem daleko od tábora takže se není čeho bát, a vrah tam mohl jenom ukrýt oběti. Ne li tam bydlet.
Na nadpřirozeno jsem ani tak nevěřila jako doteď. Jak by mohl pachatel vraždy jen tak utéct beze stop? Přeci není možné, aby špičkoví policisté nenašli žádné stopy, když jsme jim jasně řekly, že vrah šel po schodech do sklepa. Že by je přeci jen zabil duch? No to mi nesedí...
ČTEŠ
Stará Usedlost
HororEliška a Vendy poprvé jedou na tábor. Rozhodly se pro "Starou Usedlost" která vyhovuje cenou, místem a i pravidly. Děvčata na tento tábor jedou s radostí a velice se těší. To však neví co vše zde zažijí...
