A Traitor (The Maze Runner CZ)✔

7. - Zfrasenej stalker Gally.

Ráno přišlo nemilosrdně brzy. Slunce začínalo vycházet a paprsky ji zašimraly na tváři. Zamrkala a posadila se. Stále byla na ošetřovně, stejně jako předchozí dny. Ovšem Clint s Jeffem jí dokázali dát dohromady. Kotník už téměř nebolel, proto se zvedla a odpajdala do malé koupelny, která byla nedaleko. Tam se osprchovala a umyla si vlasy. 

Netrvalo dlouho a vyšla ven. Špinavé prádlo odnesla tam, kde Placeři prádlo shromažďovali, a vrátila se zpátky na ošetřovnu, kde našla pobíhajícícho Clinta. "Dobré ráno," pozdravila ho. 

Chlapec se zastavil a podíval se na ní. "Taro, dobré. Jak vidím, tak kotník už je lepší," pousmál se. 

Přikývla. "Jo, to je. Už bych normálně mohla začít dělat." 

"Guty. Tak si dojdi na snídani, pak se vrátíš sem," zadal jí úkoly. 

Usmála se. "Guty. Tak zatím, Clinte," mávla a vyšla ven. Její kroky směřovaly k jídelně, kde už Pánvička jistě připravuje snídani pro ostatní Placery. Očima zabloudila k Boudě, kde ostatní spali. 

"Co tu děláš tak brzo, krásko?" ozval se u jejího ucha něčí hlas. 

Vyjekla a rozhodila rukama takovým stylem, že chlapce praštila pěstí do nosu. 

Chlapec vyjekl bolestí a hned zacouval zpátky. "Hej, klídek, jo?" 

Blondýnka se ohlédla. "Ježiš, Minho! Omlouvám se," vyjekla a vzala jeho tvář do dlaní, aby si prohlédla jeho nos. 

Asiat zakňučel bolestí. "Proč jsi mě praštila?" 

Prohlédla si jeho nos. "Promiň, lekla jsem se. Ale ten nos vypadá v pořádku, nic to není," zamumlala a pustila ho. "Neměl jsi už být v Labyrintu?"

Pokrčil rameny. "Ben se trochu zpozdil, tak na něj čekám. Ale co že ty jsi tak brzo vystrčila nos z ošetřovny?" zajímal se, zatímco její tělo přejížděl pohledem. 

Povytáhla obočí. "Kluci mě dali dohromady. Aspoň částečně. Zbytek se doléčí časem," řekla odměřeně a vydala se do jídelny. 

"Hej, Taro! Nechtěl jsem tě nijak urazit a-"

"Jsem v pohodě. Měl bys jít, Minho. Uvidíme se večer," pousmála se.

Asiat přikývl a odešel ke vstupu do Labyrintu.

Sotva vešla do jídelny, Pánvička si jí všiml. "Taro! Je dobře, že tě zase vidím," usmál se a podal jí její porci. 

"Ahoj, Pánvičko. Nejsi sám," pozdravila ho a vzala si svojí snídani. 

"Takže už jsi v pořádku?" ptal se dál, aby konverzace nevázla. 

"Částečně. Už můžu normálně pracovat, ale Clint mě nechce přetěžovat," pousmála se a zakousla se do chlebu se šunkou. 

"Tak to je jasný," pokýval hlavou. "Ralpha ještě nenašli, což je divný." 

"Jo, to je," hlesla blondýnka. Nechtěla se vracet ke dni, kvůli kterému nyní měla v háji kotník. Ten den ji děsil. 

Pánvička jí položil ruku na hřbet té její. "No tak, Taro. Budeš pod dozorem, nenecháme nikoho, aby se k tobě přiblížil," řekl konejšivě. 

Přikývla. "Díky, Pánvičko. Za podporu i za snídani," špitla. 

Chlapec chtěl něco říct, když si všiml někoho, kdo vešel do jídelny. Urychleně dívku pustil a odběhl do kuchyně. 

Otočila se, aby zjistila příčinu Pánvičkova chování. A vysvětlení se jí dostalo v podobě vysokého namakaného blonďáka, který stál na prahu a díval se přímo na ní. Poznala ho. Byl to chlapec, který ji našel v tom lese. Chlapec, který ji odnesl na ošetřovnu. Chlapec, který za ní chodil každý druhý den a zajímal se jak jí je.