SEX, DROGY A ROCK 'N' ROLL!

Gejzír radostných emocí

29.

Duff

" Od čeho má Em ty jizvy?" Vím, že kdyby mi to říct chtěla, řekne mi to, ale já to prostě musim vědět. Stalo se jí něco špatnýho, to je zřejmý. Ty jizvy ale značej, že to bylo odporný a zvrácený.
" Nevim, jaký jizvy myslíš," zapře to ihned s neutrálním výrazem a lhostejně si lokne piva. To jsem přesně čekal.
" Kámo, myslim," odmlčím se, abych sebral odvahu. Něco mi říká, že tohle bude zlý zjištění. " Myslim ty něco jako kousance na šíji, ramenou a bocích."
" Už máš vidiny, měl bys přestat chlastat," uzemní mě a uchechtne se.
" Ty vole, já je vážně viděl. Vzbudil jsem se jako první. Prohlížel jsem si její tělo a viděl jsem je," opáčím.
" Hele nikomu ani necekni, je to její věc," promluví konečně a ztiší hlas. " Taky o nich vim. Nedaj se přehlídnout."
" Kde se vzaly?"
" Zeptej se jí."
" Neřekne mi to," odvětím a rozhodnu se na to jít jinak. " Myslim, že jí můžu pomoct, něco už jsem přečetl a tak." Se svraštělým obočím to zvažuje.
" Tak fajn, třeba jí pomůžeš," souhlasí konečně. Obezřetně se podívá chodbičkou do hlubin letadla. Em právě mizí v pilotní kabině a za ní Bruce. Vždycky chtěla lítat, nemyslím si, že ji Dickinson musel dvakrát ukecávat.

Povzdechne si a pak s vážným výrazem plným lítosti spustí.

"Stalo se to před čtyřma rokama. Po L.A. se potuluje spousta divnejch týpků, včetně nás, ale tohle byl násilnickej psychouš, kterej za svý oběti vybral Dennyho a Em. Bylo to těsně potom, co nastoupili do čtvrťáku. Já nedodělal třeťák, však víš. Fízlové říkali, že si je vytypoval už pár týdnů předem a měl to všechno perfektně naplánovaný a tak. Pak už jen stačilo počkat si na Em, až vyjde sama z baru a chytit ji. Nebylo to těžký. V tý době nás její kluk už začal podezřívat, že spolu šukáme, což byla pravda a furt se kvůli tomu hádali. Ona se pak prostě sebrala a vypadla ven na vzduch. Toho ten zmrd využil a chytil ji." Najednou zmlkne a zadívá se někam za mě. Sklopí pohled na svý ruce a otřese se, jakoby chtěl tu noční můru zahnat.

" Pak ji samozřejmě využil jako návnadu a sejmul i Dennyho. Nejspíš paralyzerem. Naložil je do dodávky a odvezl na odlehlej statek, aby si s nima mohl hrát tam ve sklepě."

" Pane bože," hlesnu. " To je děsný. Proboha." Otřeseně si prohrábnu rukou vlasy a zalapám po dechu. Chudák Emily.

" Jo. Já když jsem zjistil, že už jsem je dva přes hodinu neviděl, vydal jsem se je hledat, ale nikde nebyli, tak jsem šel nad ránem domů s tím, že si to s nima vyřídim zejtra. Ale doma nebyli ani zítra. Ptal jsem se jejich rodičů, ale oni taky nic nevěděli. Ve chvíli, kdy jsem se jich na ně zeptal, vyděsili se. Nikdy se nestalo, že by jen tak zmizeli beze mě. Byl jsem vlastně uraženej a zároveň jsem se o ně bál. S Dennyho pověstí zmizení nikdy nemůže věstit nic dobrýho.

A taky ne.

Dva dny na to bylo vyhlášeno pátrání po pohřežovaných a já byl v hajzlu. Furt za mnou lezli zasraný kreténi s notýskama a já už je posílal do prdele, s tím že kurva nic nevim. Bylo to příšerný. Jezdil jsem sám po okolí a hledal je. Byl jsem zoufalej. Nemohl jsem je ztratit. Reynoldsovi se uzavřeli před světem a pátrali po nich na vlastní pěst.

Nenašel jsem je já ani oni. Po měsíci už jsem přestávali věřit všemu.

A pak po čtyřiceti třech dnech jsem si šel koupit nový céčko, který se Em dařilo praskat tak dvakrát do měsíce a uviděl jsem za městem policejní konvoj mířící na venkov. Chtěl jsem je okamžitě sledovat, ale byl jsem tam na kole. V tu chvíli vystoupil z auta vedle mě chlápek a běžel do železářství. Klíčky nechal v zapalování, a tak jsem si jeho auto prostě půjčil a jel za nima.