Wendigo

Část 2.

Věnováno: Vanessstark

Kate váhavě přijala hovor. Z telefonu se ozval hluk a mužský nářek.

"Kate, Kate!!! Pomoz mi, prosím! "

Strachy strnula, nevěděla, co má dělat.
Nakonec zvedla mobil k uchu a začala se ptát.

"Kdo jste? Kde jste? Haló!? "

Teď už se však ozýval pouze rachot a tekoucí voda. Sedla si na postel, aby se trošku uklidnila. Začala přemýšlet, kdo jí to asi mohl volat.

Hlas muže jí připadal povědomý. Jako kdyby ho už kdysi dávno slyšela. Z prva se jí zdálo, že volá její otec, ale tu myšlenku hned vyhnala z hlavy.

"Vždyť je táta už dlouho po smrti, nebo ne? "

V tom ji opět začal zvonit mobil. Byl to Boby. Měla Bobyho ráda, víc než si dokázala přiznat, navíc potřebovala zvednout náladu a na to je Boby expert.

"Ahooj Kate! Slyšel jsem, že máte v plánu jít s Jess někdy do Údolního lesa a ani jste se mi nesvěřili. Co by jste tam  beze mě dělali? "

"No víš Boby, řekla jsem to mámě a nebyla moc nadšená, a navíc nemám stan. "

"Tím se netrap Milouši! Děda má v Údolním lese chatu, ale nechodí do ní, furt něco blábolí o zlých bytostech. Podle mě mu už straší ve věži. Mohli bychom jít tam, samozřejmě i s Clarkem, Jess a Holly. Co na to říkáš? "

"To je sice dobrý nápad, ale nevím, co na to bude říkat máma. Však víš, jak se o mě furt bojí. A říkala jsem ti, ať mi neříkáš Milouši! "

" Dobře Milouši. A tvou mámu přemluvím, neboj. Řeknu, že se nemá ničeho bát, že tam budou i ostatní a že je to bezpečná chata, ju? "

" Tak jo. Hodně štěstí s přemlouváním, Boby. Měj se!"

"Ahoj Kate! "

Lehla si do postele a radostí celá zářila.

"Snad mi to máma dovolí. "

Jelikož už byl večer, Kate šla do koupelny se umýt a připravit k spánku. Při čištění zubů ještě chvíli přemýšlela o divném telefonátu a na slova toho muže.

Minutu se dívala do velkého zrcadla. Nahnula se k umyvadlu, aby si opláchla obličej studenou vodou.

Jakmile se Kate narovnala a podívala se opět do zrcadla, vyděsila se k smrti.