Pokušení z pekla [TVD/TO CZ FF]

19.

Jednou přijde den, kdy i zarytá nenávist přeroste v lásku. A záleží jen na nás, zda jí vyjdeme vstříc nebo ji se zahanbením odeženeme pryč.

Ještě jednou jsem se ujistila, že jsem půdu dobře zabezpečila. Kola jsem co nejrychleji táhla po schodech dolů. Popravdě jsem se trochu bála, že by byl schopný se vrátit zpátky a s Kaiem si to vyřídit. I když se vlastně nic hrozného nestalo. Nemohla jsem ale riskovat. „Radím ti, drahoušku, zbav se ho." Ozval se po chvíli Kol, když jsme pomalu sestupovali po schodech. Z tónu jeho hlasu jsem cítila tu jeho přehnanost. Nuceně jsem si povzdychla. Netušila jsem, co přesně mu na to odpovědět. Taky jsem mu nechtěla vyprávět pohádku o tom, jak se ten šílený magor objevil u nás na půdě.

Má zoufalost začala postupně upadat do extrémů. Kol nebyl totiž jeden z těch, co by se spokojil jen s odfláknutou informací. Naštěstí nás překvapil nečekaný návrat Caroline. Vlastně jsme se skoro srazili u dveří. „Nevím, že bychom plánovali návštěvu." Zůstala stát a s čistě nepřátelským výrazem sledovala Kola. Až teď mi došlo, že ho stále držím za ruku. Dost nervózně jsem se od něj odtáhla. Doufala jsem, že tahle počínající konverzace neskončí výbuchem a prolitou krví. „To tě společnost mého bratra musela otrávit, Caroline." Kol to nejspíš cítil podobně. Nebo se tak aspoň tvářil. S rádoby vtipnou poznámkou kolem nás prošel a zmizel z domu.

Pohled Caroline

Nečekaně jsem dneska mířila domů dřív. S Alaricem jsem byla domluvená, že se postará o dvojčata i o Hope. Chtělo to sice trochu mých přesvědčovacích schopností, ale nakonec jsem si mohla gratulovat. Alaric zdárně přijal někoho, kdo má něco společného s Klausem Mikaelsonem. To samé jsem řešila i naopak. Nerozuměla jsem těm zbytečným dohadům, které mezi sebou ti dva měli. A hlavně bylo dost nelogické, že do toho zatahovali i děti.

Když jsem prošla dveřmi našeho domu, něco mi přišlo jinak. Zachvátila mě podezřelost, kterou jsem si vypěstovala už, když jsem byla těhotná. Nejspíš za to mohl ten mateřský smysl, který jsem v sobě měla zabudovaný. Než jsem se ale stačila vzpamatovat, skoro jsem se narazila do toho podivného páru, který se objevil. „Nesie? Ty a Kol spolu něco máte?" Měla jsem tolik otázek. A tu mou skoro dospělou svěřenkyni jsem nechtěla přejít jen tak.

Návrat Caroline mě překvapil a nejspíš i znervóznil. Už jen proto, že mě nachytala při něčem tak absurdním. Když Kol dům opustil, začaly se na mě postupně sypat dost protivné otázky. Tváře mi hořely studem a já jsem neměla vůbec žádnou výmluvu, jak to mé jednání vysvětlit. „Tak to vážně ne. Navíc sebevrah vážně nejsem." Nasadila jsem svou ironickou masku a dokonce spustila ukázkový výsměch. Jenže jsem si za tu dobu, co jsem pobývala v téhle rodince, mohla zvyknout, že Caroline se prostě nemůže lhát.

„Tak povídej. Já nejsem slepá, zlato. A navíc, nejsem tvoje máma." Pokračovala Caroline ve své podlé zvědavosti. Zvolila sice mírnější tón hlasu, ale i tak mě tohle přestávalo bavit. Navíc mě při tom držela na pohovce a dokonce se mě dost netaktně snažila opít vínem. Měla jsem nutkání pubertálně protočit očima, ale přece jen jsem si chtěla zachovat trochu té dospělosti. „Kol je egoistický idiot." Pokrčila jsem ledabyle rameny a v rukou monotónně otáčela sklenici s vínem. Vedle sebe jsem zaslechla jen pobavený smích.

Byla jsem trochu bezradná. V hlavě jsem měla docela velký zmatek. Myslela jsem na Kola. A nejhorší bylo, že se mi do mysli začal vkrádat i Kai. Nemohla jsem ale dávat svou slabost tak moc najevo. Začala jsem se prostě bránit. „Hlavně, že to říká někdo, kdo běhá za Klausem." Věděla jsem, že jsem trochu zlá a hlavně drzá. Ale nemohla jsem si pomoc. Můj útok nejspíš Caroline překvapil a dost viditelně zbledla. „Máme s Klausem pouze společnou minulost." Poznala jsem, že jsem uhodila do jejího nejcitlivějšího místa.

Pohled Hope

„Tati, prosím. V životě jsem si nic tak hodně nepřála." Snažila jsem se přemluvit tátu, aby mi dovolil chodit s Lizzie a Josie do školy. Ale nechtěl o tom slyšet. Bál se o mě, i když jsem nevěděla proč. Byla jsem tu spokojená a šťastná. Měla jsem tu Agnes a dvojčata byly taky super. „Nebudeme se o tom bavit, Hope. Vracíme se do New Orleans." Zopakoval táta už asi potřetí a já jsem byla čím dál tím víc naštvaná. Bylo to tak nespravedlivé. Nechtěla jsem ho vůbec poslouchat.

Držel mě v domě naší rodiny, který v Mystic Falls byl, jako vězně. Ani s Agnes mě nechtěl nechat. Prý by mi mohla ublížit. S tímhle neměl táta pravdu. Pamatovala jsem si, že teta Rebekah tenkrát umřela. Ale nebylo to kvůli Agnes, ale kvůli těm nebezpečným démonům. Tohle táta ale slyšet nechtěl. Bylo mi z toho smutno, že jsem začala reagovat jinak, než normálně. „Nikam nepojedu. A klidně třeba zase uteču!" Zakřičela jsem najednou hodně naštvaně a zavřela jsem se v nějakém pokoji. A pak jsem se prostě rozbrečela.

S Caroline jsem mluvila hodně dlouho. Zdálo se mi, že náš rozhovor byl nekonečný. Ale získala jsem nové poznatky. Taky jsem si vyslechla romantický příběh Caroline a Klause. Mezi nimi to bylo hodně zvláštní. Byli jako oheň a voda. Ona byla milá a sympatická holka a on paranoidní magor, který si občas neviděl do pusy. Ale z jejího vyprávění bylo znát, že ho měla ráda. Nechápala jsem sice, jak někdo může mít v oblibě někoho takového, ale byl to jen můj názor, který byl vlastně jedním ze sta. Mé značné znechucení jsem si nechávala pro sebe.

Když to nakonec tak vezmu, byla to docela fajn chvíle. Dlouho jsem si takhle nepopovídala s někým dospělým a normálním. Z ničeho nic jsem ji chytla za ruku. „Děkuji." Nemusela jsem nic říkat, aby pochopila, co jsem tímhle myslela. Vtáhla mě do náruče a pohladila po vlasech. „Vždycky budeš, jako moje třetí dcera." Tohle mě dojalo a dost nepříjemně mě píchlo u srdce. Takové situace jsem měla zažívat s mámou a ne s její kamarádkou, u které mě odložila, protože jsem jí nejspíš překážela. „Proč mi to udělala?" Odtáhla jsem se od Caroline a toužila po vysvětlení, na které zřejmě ani ona neměla odpověď. Absurdní na tom bylo, že mi máma chyběla.  

________________________________   

Ahoj! :P

Opět tu máme novou kapitolu. Dneska jsem hodně zasáhla do citlivého místa některých postav a odkryla tak některé slabosti. 

Agnes si nechce přiznat, že její dětské city převládly i do dospělosti. Ještě že má Caroline, která ji plně vynahrazuje mámu i starší sestru. A Hope ukazuje, že i jí ovládá to složité období puberty. :)

Přeji vám příjemné čtení.

Vaše Vee♥