Vlčí instinkty

Předtucha, část 2.

,,Zabezpečte hrad! Bradavice jsou v ohrožení! Prefekti odvedou své svěřence do velké síně a profesoři se sejdou tamtéž. Duchové! Konejte svou povinnost vůči škole. Ať ani myška neproklouzne!".

Když poplašnou zprávu zaslechl Remus Lupin, myšlenky se mu stočily jen k jedné osobě. Musí najít svou Miu.

Bez otálení se rozběhl napříč dlouhou spletitou chodbou. Míjel se s vyplašenými studenty, které neměl čas nijak utěšovat, či odvádět do Velké síně. Míjel se s profesory sjednocujícími své žáky. Lidé vyobrazení na pohyblivých portrétech napjatě čekali, co se bude dít a přelézali z rámu do rámu za svými přáteli. Jen po Hermioně nebylo ani stopy. 

Remus si byl zcela jistý, že kdyby zahlédl jen kousek z ní, snad jen pramínek jejích vlasů, poznal by ji. Proplétal se mezi obyvateli hradu dál a dál. Proběhl kolem učebny kouzelných formulí, skrz sklepení, přes profesorské koleje, ale Mia nebyla k nalezení. 

...

Hermiona se rozhlížela okolo sebe. Ten jediný, koho se celou tu dobu snažila najít nebyl k vidění a to v ní zanechávalo pocit nejistoty. Rychle se rozběhla přes vysoké schodiště k hlavní bráně. Tam spatřila něco, co ji nemohlo nechat chladnou. I přes touhu najít Remuse nemohla někomu odepřít pomoc a proto se opatrně přiblížila k dívce, která ležela před bránou na zemi.

,,Elladoro, co se stalo?" zeptala se starostlivě studentky s nebelvírským znakem na prsou, když viděla její zakrvácené rameno.

,,Někdo mě srazil na zem. Bylo tu hrozně moc lidí." odpověděla drobná brunetka roztřeseným hlasem a rameno se snažila zakrýt, jakoby to bylo snad něco nepřípustného, či nemravného.

Hermiona si k ní klekla a ránu si prohlížela. Pak vytáhla svou hůlku, začala odříkávat složitá kouzla a rukou kreslila ve vzduchu jakési klikyháky. Mezitím se stále rozhlížela po chodbě kolem sebe, zda nezahlédne aspoň koutkem oka Lupina v jeho známém hnědém saku, které doplňovalo jeho vzhled šarmantního kouzelníka s vybraným vystupováním. Bohužel nic. 

Chtěla se zvednout a jít ho hledat, ale její plán jí cosi překazilo. 

Někdo ji lapil za ruku. Nebylo to láskyplné propletení prstů, které ji vždy tolik zahřálo u srdce. Bylo to surové drapnutí dívky, která ještě před několika minutami ležela na zemi jako bez duše. Její dlouhé nehty se zaryly do Hermioniny bledé kůže. Ta sykla bolestí.

,,Něco se děje?" otázala se a snažila se vyvléct z Elladořina sevření. Nepovolila. Dívčin zrak byl zastřený a jakoby omámený. Hermioně začínalo pomalu docházet o co jde. Sáhla zpět do kapsy a vytáhla z ní hůlku, kterou nenápadně namířila Elle do obličeje. 

,,Nic se neděje. Jen si teď budeme trochu hrát." zasmála se skřehotavě Ella a už vůbec nepřipomínala tu křehkou studentku Nebelvíru, která se z poslední lavice bála promluvit. Hůlkou namířila na hlavní bránu a ta se začala otevírat.

Hermiona si pomyslela, že tímhle se to všechno vysvětluje. Už věděla, co profesorka Trelawneyová myslela tou loutkou ovládanou ďáblem. Ella byla pod mocí kletby Imperius a představovala tak obrovskou hrozbu, pokud byla celou tu dobu v hradě. 

,,Expelliarmus!" pokusila se ji odzbrojit, ale její hůlka odlétla stranou. Mia se rozhlédla, kdo na ni seslal odzbrojovací kouzlo, protože si byla jistá, že studentka to nebyla.