L.O.K.I.

Kapitola 1.

Mladá žena sedí v koutku temné kobky a soustředěně pozoruje muže stojícího proti ní na druhé straně mříží.

Žalářník, který je zahalen do dlouhého těžkeho pláště modré barvy, má v obličeji pobavený výraz. Tento muž zde stojí kvůli ní. Nejhledanější ženě v Asgardu.

Armiel sebou prudce škubne, až řetězy zachrastí o kamennou podlahu a zvedne zrak. Dlouze se zadívá do žalářníkových očích, ve kterých se odráží strach smíchaný se vztekem.

Tato kombinace ji pobaví, a tak se rozhodla, že ho trochu potrápí. Na tváři se jí objevil široký úsměv naprostého šílenství. Její tělo se dalo do pohybu. Temnou místností se rozléhají zvuky řetězu řinčejícího o podlahu. Žena se pomalu zvedá ze země nespouště oči z muže na chodbě. Najednou prudce vyrazí vpřed a jedním rychlým skokem urazí vzdálenost oddělující tyto dvě osoby od sebe.

Muž sebou rychle škubnul a zapotácel se. Zvonivý smích šílené Armiel se rozezněl po celém prostoru. Než však stihla zareagovat vpustil ji do předloktí elektrický proud, který ji na zbytek dne omráčil.

Ráno ji probudil vrzavý zvuk otevírajících se dveří. Armiel nepatrně zvedla hlavu, aby se podívala na nově příhozího. Byl to ten stejný muž ze včerejška. Tolik nenáviděný žalářník.

Nechtěla se zvedat a vynakládat zbatek svých sil do strašení žalářníka, proto zůstala ležet na zemi obličejem přitisknutým na chladivý povrch kamene. Nečekala však prudký kopanec do žeber, který jí přistál od zlověstného žalářníka.

Hrubě ji chytil za paži a prudce vyzvedl nahoru. Armiel se celá otřásla, podlomila se jí kolena a byla by upadla, kdyby ji nedržely řetězy připoutané ve zdi.

Celá otřesená a na pokraji svých sil se ztěžka postavila a napřímila se. I kdyby to byly poslední chvíle jejího života, plánuje je prožít se ctí.

Žalářník jí sundal okovy a přidělal pouze želízka. S nevídaným úsměvem ji vyvedl ven a pak nahoru po schodech. Vůbec se nesnažil zakrýt, jak si to užívá.

Šli dlouho po rozlehlé chodbě zdobené nejroztodivnějšími ornamenty. Armiel krásnější chodbu nikdy neviděla. Kdyby ji teď sťali hlavu, umřela by se vzpomínkiu na něco krásného.

Nejdříve zatočily doprava, pak doleva, znovu doleva a pak doprava. Armiel se snažila zapamatovat si cestu, kudy prošli, ale asi u šesté odbočky se ztratila, a tak naprosto odevzdaně kráčela před žalářníkem, který do ní občas strčil. Když už si myslela, že je vyhladovělá k smrti a za chvíli jí dojdou síly, konečně přišli k cíli.

K Armielinému překvapení byl cílem teto cesty trůnní sál. Jakmile se otevřely dveře Armiel spatřila současného vládce Asgardu. Toho nejkrutějšího a nejlstivějšího muže, jaký kdy stál v čele tohoto světa. Loki seděl na svém trůně a vítězoslavným pohledem obšťastňoval všechny kolem sebe.

Zaměřil svůj pohled na mě. Díval se mi přímo do očí. Já svůj pohled odvrátila.

Žalářník mě dovedl přímo před Lokiho, který mu jedním pohybem prstu dal povel, aby koukal zmizet.

Pak se otočil na mě. ,,Poklekni,'' zahřmělo sálem. Odpovědi se mu nedostalo. To ho ještě více rozezlilo, a tak se napřáhl. Než však mladá žena stihla uhnout, ozval se mlaskavý zvuk facky, která jí přistála přímo na tvář.

Armiel vyhrkly slzy do očí, ale sama si zakázala plakat. Nesmí dát na sobě slabost. Není to přece poprvé, co dostala jednu do nosu.

Zdravíčko,  dostala jsem nový nápad na příběh, tak doufám, že se vám bude líbit. Hvězdičky, komentíky i přečtení moc potěší