Next To The Sea (CZ)

7. Let's Play

Pro ty, kteří mají v hlavě místo mozku vakuum: to oddělený ------- kde se píše pouze kurzívou je její vzpomínka ;)

Bráchu jsem zanechala u atrakce zvané "Pěnová bublina", kde poskakovaly holky v bikinách. Aspoň mám jistotu, že ho tam za dvě hodiny najdu.

Mezitím bloumám celým mořským světem a už mě to pomalu ale jistě přestává bavit. Na každém rohu řvoucí dítě, co nedostalo zrovna v ten moment vysněnou hračku, a pokud tam to dítě náhodou chybí, je nahrazeno starým nevrlým dědulou, co chodí a říká: "Běžte od toho skla dál, nebo vás přetáhnu holí!"

Když je konečně uvidím u nějaké krkolomné atrakce, málem zavýsknu radostí. Přiblížím se k nim a schovám se za stánek.

Jů, zmrzka!

-------------------

Pomalu se plížím za Erikem a tou holkou... Jak jen bylo to jméno... Něco jako Bleble?

Pomalu se plížím za Erikem a Bleble, s čokoládovou zmrzlinou v pravé ruce, když v tom na mě někdo skočí a já se ráčím blíž seznámit se zemí. Nedobrovolně.

"Jejda," řekne ten, co na mě skočil.

"Ty mě srazíš na zem a řekneš 'jejda'?!" vykřiknu, stále na zemi.

"No tak, nesimuluj a vstaň!" řekne a já v jeho hlasu slyším náznak obav. Otočím hlavu a můj zamračený pohled padne na Charlese.

"Jsi synem Smrti," zavrčím a začnu se zvedat.

Začne se smát a ve chvilkách, kdy se dokáže ovládat, řekne: "Máš na tváři chodník."

Ušklíbnu se jeho geniálnímu vtípku a vyndám si kamínky zaražené ve tváři, ale i tak tam po nich zbude důlek.

"Já mu říkal, že to není dobrý nápad," přijde k nám Dee.

"To mi to pomohlo," protočím oči. Sjedu pohledem své/bráchovo tričko a zděsím se.

"Ty vrahu!" vlepím Charlesovi pohlavek. Při tom mém výkřiku se na nás otočí všichni kolem, tak se jen usměju a zamávám. Pak tiše dodám: "Zabil jsi moji zmrzlinu!"

Ten se začne znova debilně chechtat, až mi to začne lézt na nervy. Naštěstí i Deeovi, a toho poslechne.

"Poslyš, co jsi tady vlastně dělala?" zeptá se Dee.

"Ale, pozorovala mouchy..."

"Jmenuje se některá z těch much Erik?" zazubí se Charles. Štve mě, že jsou oba dva o tolik vyšší než já. Připadám si mezi nimi jako mravenec v lese.

"Možná," odvrátím pohled.

"Že ty jsi do něj zabouchlá?" zeptá se Dee.

"Ne!" vykřiknu až moc rychle a zrudnu. Nejsem zabouchlá do nikoho, do ničeho! Už se nikdy nechci seknout!

Charles nic neříká a Dee se jenom debilně culí.

"Co je?" vyjedu po chvíli.

"Ty jsi tady proto, že jsme řekli, že tu budem, že jo?"

"Jsi děsnej, víš to?" zabručím.

"Jenn!" zavolá na mě můj brácha. Vidím, jak ke mně kráčí s nějakou blondýnou a v ruce má cukrovou vatu, nebo-li sacharidy na špejli.

"Co tu chceš?" zeptám se. A už jsou na mě tři.

"Tohle je Rebecca, zrovna jsme se potkali," pohodí hlavou k té holce.