Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

" Je to pravda? "°64°

V minulé kapitole:

,, Dobře no. A kdy máš....?“ mamka byla přerušena zvonkem u hlavních dveří, takže nedokončila svou větu a hned pokračovala ale.

,, Dojdi otevřít Kate. Kde jsme to byli...“ začala si pro sebe říkat a pak si vzpomněla.

,, Už vím.“ dál už jsem jí neposlouchala a šla raději otevřít neznámému.

Došla jsem pomalu ke dveřím, sáhla jsem po klice. Chtěla jsem otevřít, zvonek se ale rozezněl znovu. Lehce mnou projel šok, ale hned jsem zas byla schopná vnímat a konečně už otevřít.

,, Jé. Ehm ahoj Kate.“ řekl mi.

,,Ahoj.“ usmála jsem se a mezitím pokynula svou rukou, že může jít dál.

_____________________________________

,, Co tady děláš?“ zeptala jsem se ho. Nedávno jsme byli spolu a teď už ho znovu vidím.

,, Přišel jsem si promluvit.“ hned jak dořekl, všiml si naší "rodinné chvilky“ a hned dodal.

,, Rodinná sešlost?“ lehce se pousmál.

,, Dalo by se to tak říct. Přišli i Catarina a brácha.“ řekla jsem mu.

,, Jé. Nazdar Frede.“ skoro až vykřikl zpoza rohu Marcus. Fred mu odpověděl a oba dva si udělali svůj pozdrav a pak tam chvíli stáli. Nechala jsem je tam, šla jsem mezitím znovu ke Catarině a mojí mamce. Stále se jí na něco ptala. Catarina údajně tedy byla skoro již ve druhém měsíci, pohlaví neví a ani nechtějí. Mamce se nezdají jména, která chtějí tomu malému dát, ale tak kecat jim do toho nemůže.

,, Frede, moje přítelkyně Catarina a také matka mého dítěte.“ přišel brácha a hned je začal seznamovat. Až teď jsem si uvědomila, že jsem nevěděla, zda mu to brácha řekl. To že bude táta a že má přítelkyni se kterou to dítě má.

Pozdravili se a všichni jsme si vlastně začali povídat. Bylo to hezké vidět, že rodinná pouta se nezpřetrhala a že je všechno v pohodě.

,, Katie?“ zašeptal mi po chvilce Fred u mého pravého ucha. Malinko jsem se lekla, jelikož jsem nevěděla, že je za mnou.

,, Pojď na chvíli nahoru.“ řekl mi a já poslechla. Šla jsem po chvíli nahoru, do svého pokoje, kde jsem ho našla.

Stál u mého okna a pozoroval okolí venku. Zvedl hlavu, přešel ke mě a tím zmenšil vzdálenost mezi námi, mezi našimi rty, které na ty mé později přiložil. Líbal mě jemně a intenzivně, jako by je nechtěl narušit. Po chvilce se rozhodl zamknout.

,, Nevadí ti to, že jsem zamkl?“ řekl mi šeptem.
Zavrtěla jsem svou hlavou na náznak, že mi to nevadí. Nebylo by fajn, kdyby nás tu našel brácha. Ještě o nás vlastně neví.

Po chvilce se mi znovu přisál na rty. Pár minut jsme takto strávili, okolo své hlavy jsem měla jeho ruce, byla jsem jím uvězněna.
Vzal mě a odnesl do postele. Zaútočil na má ústa, dnes již podruhé. Po nějaké chvíli mi docházel vzduch a byla jsem nucena to celé přerušit.
Potřebovala jsem to rozdýchat.

,,V pohodě?“ zeptal se mě opatrně.

Přikývla jsem a poté ho lehce políbila na rty. Opětoval mi to.

,, Jen jsem ti něco přišel říct Katie.“ začal povídat.

,, Za týden si budeš moci odehrát první zápas, pokud budeš chtít.“ řekl mi a usmíval se při tom na mě.

,, Vážně?“ řekla jsem překvapeně a on přikývl na souhlas.

Byla jsem tak nadšená, že jsem ho znovu políbila. Znovu se mezi námi odehrávala válka, ještě intenzivnější než předtím. Dokud se neozvaly kroky a hned potom i zabrání za kliku u mých dveří.

,,Kate?“ ozval se za dveřmi hlas mého bratra. Tak teď jsem byla fakt ráda, za to, že Fred zamkl dveře.

,,Ano?“ řekla jsem, tak aby nic nepoznal. Stále jsem byla lehce zadýchaná, kvůli nedostatku vzduchu.

,, Proč si sakra zamčená?“ začal najednou. No kvůli tomuhle zřejmě nepřišel. Sakra...

,, Noooo.“ začala jsem, ale to jsem znovu uslyšela zvuk kliky.

,,Kate otevři.“ řekl vážně.

,, Nojo.“ nechtěla jsem ho tolik naštvat. Fred si radši sedl ke stolku.

,, Frede?!“ řekl hned Marcus, když ho uviděl. Zaraženě a lehce naštvaně se na něj podíval.

,, Vy dva??!“

,, Vy dva spolu?“

,, Doprdele co?!“

,, Marcusi, klid, prosím.“ začala jsem.

,, Chodíme spolu.“ řekla jsem na stejno s Fredem. Lehce jsem se na něj pousmála.

Marcus mezitím odešel. Šla jsem tedy za ním. Našla jsem ho před domem, koukal zamyšleně do dálky.
Stoupla jsem si vedle něj, položila mu ruku na jeho rameno a po chvilce promluvil.

,, Vážně jste spolu, jak dlouho?“zeptal se mne.

,, Tak dlouho zas ne. A ano, jsme spolu.“ hned jakmile jsem to dořekla, přišel i Fred. Kousek jsem poodstoupila a nechala je.

,, Jestli jí jen ublížíš Frede... Nebudu brát ohledy na to, že jsi můj dobrej kámoš, jasný?“ řekl vážně a potom jsem je dále už neposlouchala a nechala je tam. Šla jsem si sednout dovnitř a alespoň poslouchat ostatní.

Po nějaké chvíli přišli Marcus i Fred, naštěstí v pohodě a dokonce se i smáli.

Konečně další kapitolka. Nějakou dobu mi nešel Wattpad a proto až teď. Omlouvám se tedy...

Mega Děkuju za dosažení hranice 5K💕

Milujem vás❤

Snad zas brzy...

Vaše❤
xxxx