Jednodílovčička[w.Artix]

Co, to, sakra..?!

Sen
Pracovala jsem, až se mi snad za patama kouřilo. Lítala jsem v kavárně od stolu ke stolu a nevěděla co dřív. V tom...
Crr! Ach ne, nikdy jsem se v tomto snu nedostala dál a moje zvědavost mě nenechala v klidu.
Bože! Užírá mě to..!..
No co, stejně musím do práce. Agr!
Kavárna
Už jsem hrabala né-malý svazek klíčů v kapse kabátu, když v tom do mne někdo vrazil. Bylo to zdřejmě silné (mužské) tělo. Klíče mi spadly. Hned jsem se shýbala ale to i osoba naproti. Aj, chyba! Ťukli jsme se čely a přesně v ten moment jsem měla možnost pohledět do protějších očí. Šedo tmavě modré, bože topím se! Naštěstí mě dostal z tranzu jeho hlas. Né moc hluboký ani jemný, takový... Aww!
On: ,,Moc se omlouvám, právě jsem chtěl zahybat a ..." V tu chvíli jsem mu vběhla do řeči já -vím že je to neslušné😉
Ona: ,,Nenenene, to je moje vina jsem nemehlo, mám dávat pozor, promiňte."
On: ,,Né! To vůbec! Vy za nic nemůžete."
Usmála jsem se a na chvilku koukla na špičky svých bot. ,,Hmm, černé jako skorp celý můj šatník" pomyslela jsem si a poté vzhlédla, i on se culil. Zase ty oči, bože, rozteču se. Asi to vypadalo divně když jsem mu nějakou, né zrovna krátkou chvíli civěla do očí a pomalu nedýchala.
On: ,,Ehm... Směl bych Vás pozvat na kávu?" vykulila jsem oči a pak se uchechtla. Přišlo mi vtipné a hlavně nevšední že MĚ někdo zve, no. Asi si všiml mého překvapeného výrazu a ze široka se usmál. Došlo mi jak je to ticho v této situaci trapné a ještě jsem mu vlastně ani neodpověděla. Safra! Trapas.
Ona: ,,Noo, jo tak pojďte." kuňkla jsem  s výrazem alá ,,totálka mimo."
V tom mě mezi dveřmi jemně chytl za zápěstí. Otočila jsem hlavu s nepochopením v očích. Zase ten úsměv. Bože, chce mě zabít?!
On: ,,Málem bych zapoměl. Josef. Trojan." rozpačitě oddělil. Nadechla jsem se a představila(pozn.autor ,,Waau"😂)
Ona: Viktorie ... (pozn.autor. ,,Příjmeně si domyslete na to mám moc nízké IQ😁btw. I to křestní jméno jsem vypotila jen tak-tak😃). Podali jsme si ruce. Má v té jeho jaksi trošku zmizela. Má je velké, úzké s dlouhými, štíhlími prsty a neskutečně jemné. Vešli jsme dovnitř, hned jsem zašla za pult, kde jsem si sundala kabát. On se posadil ke stolu od kterého je přímý výhled na mou pracovní plochu. Styděla jsem se. Mooc jsem se styděla. Zhluboka jsem se nadechovala, uhýbala očima a myslím že moje tváře nabrali nachovou barvu. Popadla jsem jeden nápojový lístek a když se díval do telefonu, nenápadně jsem ho položila na stůl. Css, tedááá, myslela jsem si že nenápadně. Když jsem sundavala prsty z desek Menu, vzhlédl a podíval se mi do očí. Pootevřela jsem rty v němém úžasu. Ty oči mě nepřestanou fascinovat. V rychlosti jsem se vzpamatovala, tikla po místnostnosti ,malinko se usmála a sklopila cestou zpět k pultu hlavu.
Sledoval každý můj pohyb. AAAH, proč? Otočila jsem se ke dřezu  s okapanými hrnky a sklenkami ,začala utírat a rozklízet. Přemýšlela jsem o něm. O jeho očích, barvy hlubin tmavého oceánu, o vlasech, jemné už od pohledu, širokých ramenou a svalnatých pažích pro které je slovo ,,sexy" slaboučké jako heřmánkový čaj. Nebyl moc vysoký, na kluka měřil trošku míň ale to bylo roztomilejší než se zdá. Probrala jsem se z tranzu až tehdy, kdy mu zacinkal telefon. Asi zpráva, doufám že né od přítelkyně, při této myšlence mě trošku zapálili oči od slz. Rychle jsem je rozmrkala a v duchu si hudrovala do pitomé husy co se rozbulí kvůli každé hovadině. Koukal do telefonu a svraštil obočí, povzdech si, zakroutil hlavou a telefon úplně vypl. V tu chvíli jsem na něj byla víc než pyšná a neskutečně se mi ulevilo. I když, co mi na tom záleží, sakra?! ,,Líbí se mi." ,,Ne, nelíbí, neznám ho." ,,Ale ano, líbí!'' Krystova noho, vážně se hádám sama ze sebou?! To jsem na tom až tak zle?
,,Cink!" zvonek na dveřích oznamující nového zákazníka. Byl to kluk zhruba ve stejném věku jako já nebo Josef-sexy Josef- kývl mi na pozdrav a pousmál se na což jsem pozdravila ,,Dobrý den". Tmavovlásek s čokoládovýma očima si přisedl k Josefovi. Ubránila jsem se překvapenému výrazu. Pozdravily se a když jsem viděla že i ten roztomilý klučina u sexy Josífka (ano, jsem na tom až tak špatně a začala mu říkat zdrobněle Josífek) odložil nápojový lístek, rozešla jsem se s bločkem k nim -to bude trapas- ,,Máte vybráno?" Optala jsem se s nefalšovaným a trochu nervózním úsměvem. Oba na mě stočily pohledy a já ucítila jak asi trošku rudnu. Hi😀. Tmavovlásek začal diktovat obědnávku: ,,Jedno Latté a pro mě Presso" kývla jsem, že jsem obědnávku vzala na vědomí a zašla do kuchyně. Tam jsem se zády opřela o zeď a vydechla všechen vzduch v plicích. Znovu jsem se zhluboka nadechla a dala se do přípravy kávy. Tahle práce mě baví až na to, že mi moje mamka pořád vyčítá to, že bych se mohla živit i něčím lepším ale i tak se na kafíčko zastaví. Nad tou myšlenkou jsem se usmála. Při čekání a poté i kreslení osnamentů do husté pěny Latté jsem si začala zpívat, sice jen tak polohlasně ale když jsem šla s kávou k jedinému obsazeněmu stolu v kavárně, ti dva se na mě divně ale fakt divně koukali. Nezajímalo mě co si o mě kluci v jejich věku myslí, nebo spíš to radši vědět nechci (nějaké prasečinky tady😂). Postavila jsem před ně hrnky a se slušným ,,Prosím" jsem se měla na odchodu. Ten neznámí mě zastavil svými slovy: ,,Nedala by mi krásná slečna její drahocenné číslo?" Rozhlédla jsem se, jestli opravdu mluví na mě a koukla zpět ke stolu, respektive na společníka majitele otázky. Josífek se nadechl a s kamennou tváří hleděl z okna. Sakra! Zanadávala jsem si v duchu a znovu cítila jak držím slzy. Proč mi na něm tak záleží? Vžtyť ho neznám, hergot! Pak mi došlo že se mě ten kluk vlastně na něco ptal. Ups. ,,Ehm... No... Vám asi úplně ne." Kuňkla jsem a sklopila pohled. ,,A komu? Smím-li se zeptat?" ,,Třeba mě?" Dodal Josef. Zmetek, to jako snad ví že jemu bych teď, v tuhle chvíly začala třeba i čistit boty?! Zachovala jsem klid a nedala na sobě znát svou nervozitu. Hodila jsem přidrzlí úšklebek a sebejistě ospověděla:,,Noo, o Tobě už by se přemýšlet dalo. A né málo..." Doplnila jsem ještě trošku víc potišeji ale jeho společníkovi to neuniklo. S laškovným úsměvem se kouknul na Pepu a pak na mě. Neodpustila jsem si protočení očí a to jsem ho vůbec neznala. Nevadí. Oči jsem protočila na stejno jako Josífek. Tmavovlásek se začal smát. ,,Vy jste se hledali, až jste se našli" Hodila jsem po něm vražedný pohled a Josef nebyl pozadu. Tmavovlásek rukama naznačil gesto jako ,,Vzdávám se" a já se neubránila vítěznému úšklebku. Když jsem odcházela od zmiňovaného stolu, neuniklo mi hvízdnutí. ,,Bože" hlesla jsem a u toho se usmíval nad demencí zmiňovaného.(pozn.aut. promiň Baxi,jsi skvělý😘) Na chvíli jsem byla za barem a poklízela. Uslyšela jsem od známého stolu Josífka volat na toho vola. ,,Ne,ne,ne kurňa Štěpáne, nikam nechoď!" Zmiňovaný Štěpán na něj zdřejmě nebral ohledy protože za mnou se ozývaly kroky. Povzdechla jsem si a rovnou se optala: ,, Co potřebuješ?" Začal dělat blba ze mě nebo ze sebe, safra? ,,Já? Nic,nic..." šibalsky se usmál. To určitě. Při téhle větě v mé hlavě, mi automaticky vyletěl levý koutek úst do výrazu alá. ,,Vyklop to, nemám na tebe celý den." Pochopil a začal. ,,Tak já bych se Ti na začátek představil." OK to je v pohodě, klid. ,,Štěpán" ,,Viktorie" usmál se a já rozšířila oči v znamení strachu aka. Bože, na co co zas myslí? ,,Takže Viki?" Já si oddechla a přikývla. ,,Může nastat takový menší výslech?" ,,NE!" ale to jsem neodpověděla sama. Stočila jsem pohled k Josífkovi a on na mě. Pousmála jsem se a v tom, se do toho zase (s prominutím) vesral Štěpán. Aghr, nemůže na chvíli držet zobák?! ,,Hele, tak už si dejte aspoň pusu! Koukáte na sebe jak na svatý obrázek a...'' Nestačil to doříct a já i ten nejroztomilejší kluk, s odstínem nádherné modři v očích, jsme to nemohli dál poslouchat a... Políbili se. Pomalu ale jistě se naše rty o sebe navzájem třely. Bylo to... WAU! Nejde to slovy popsat. Nikdy jsem takový pocit nezažila a hodně si přítomnost jeho rtů mezi mými užívala. Obtočil obě své ruce kolem mého pasu, já levou s tácem (naštěstí prázdným) spustila podél těla a prsty pravé ruky mu zajela do vlasů. Do hustých, jemných, světleji hnědých vlasů. Aww, je možné že jsem se za pár minut stihla totálně zamilovat do rysů člověka, se kterým zatím trávím asi jen hudinu a půl?! Zdřejmě ano😂
Nechtěla jsem se odtrhnout, nikdy! Ale moje plíce potřebovali vzduch... Hmm, blbí.
Ani jemu podle mých instinktů nevadilo, že asi určitě i on na tom byl s dechem trošku mizerně. Takhle krásnou, romantickou chvíli dokáže zkazit jen kluk, co bude už asi navždy single.(pozn.aut. Omlouvám se!💜Když ono to tak sedí😂) Ano, Štěpa! Notááák, berte na mě trošku ohledy, prosím. Některé věci vidět nepotřebuju!!." ,,No jistě, kvůli tobě určitě." pomyslela jsem si. Josí se odtrhla zrealizoval mou větu v mysli. ,,Copak? Závidíš?" musela jsem ho trošku šťouchnout, vyznělo to hrozně posměšně 😂. Otočil na mě hlavu a já tu svou raději položila na jeho hruď. Koukla jsem po očku na Štěpu, ten Josího propaloval pohledem alá ,,Jako vážně?" Rozhodla jsem se promluvit a zvednout Štěpimu trošku sebevědomí. ,,O to že by si kluk jako ty, nenašel přítelkyni strach vážne nemám. Vždyť se na tebe musí každá lepit jako cukrová vata?!" Štěpán se vítězně a sebevědomě usmál. Zato Josí schoval hlavu do důlku mezi mým krkem a začal se pochechtávat. Musela jsem se nad tím usmát. V tom Josí šeptl se zadržovaným smíchem ,,To určitě" potichu jsem se zasmála ale pohled na výraz Štěpána byl k nezaplacení! Ty oči štěněte, pootevřená ústa v němém ,,úžasu" nad slovy svého přítele. Dlouho se však takhle ublíženě tvářit nedokázal a začal se smát. ,,Hej, kámo ty jsi fakt milý" v tom jsem musel souhlasit ale v mém případě bez ironie. ,,Je" odpověděla jsem za kluka s dlaněmi na mých bocích. Koukla jsem se Josímu do očí a bez přemýšlení mu vtiskla polibek.

THE END.