Pokušení z pekla [TVD/TO CZ FF]

20.

Lákáme k sobě osoby, které nám v minulosti způsobily něco špatného. A aniž bychom to věděli, jejich společnost nám pomyslně zasahuje do života.

Pohled Lizzie

„Nesie nás zabije." Šeptala mi Josie už asi potřetí, když jsme obě stály pod schodištěm, které vedlo na půdu. Nechápala jsem ten její strach. Vždyť jsme se přece učily bránit. A navíc, ten záhadný Kai by nám určitě neublížil. Chytla jsem ségru za ruku a společně jsme pomalu vyšly schody až nahoru ke dveřím. Byla jsem zvědavá. Chtěla jsem prostě vědět něco dalšího. A Josie určitě taky, i když vypadala, že by nejraději utekla někam pryč.

Chvíli jsme se hádaly, než jsem prostě strčila klíč do zámku, sáhla na kliku a dveře otevřela. Opatrně jsme koukly dovnitř. „Jsi tady?" Ozvala jsem se do prostoru a snažila se někoho najít. Kai nás nejspíš slyšel už za dveřmi, protože se objevil celkem rychle. Pořád si nás tak nějak divně prohlížel. Byla jsem z toho trochu nervózní. „Budu hádat, ty jsi Josette." Ukázal prstem na ségru. Nesie mu nejspíš už stačila prozradit úplně všechno.

Dost často jsem poslední dobou přemýšlela, co všechno je v mém životě špatné. A popadl mě takový divný pocit. Nebyla jsem sice typ, že bych si stěžovala. Ale i přes mou nelidskou podstatu se mě emoce snažily ovládat. Ale musela jsem myslet na mnohem důležitější věci pro život. Maturita. Ta proradná zkouška mě strašila i ve snech. Ale bylo to takové milé zpestření po tom všem, co se tu dělo. Takže kdyby mě náhodou nakonec minulost dohnala a já umřela, nebylo by to s pocitem, že budu navždy totálně pitomá.

A taky se blížil Valentýn. Nikdy jsem tenhle svátek správně nepochopila. Na zamilovaná psaníčka jsem byla už stará a navíc jsem teď nikoho ve své blízkosti neměla. To, že mě Hope a teď dokonce i Caroline podezřívaly s přehnané náklonosti ke Kolovi, jsem brala spíš jako trapnou provokaci. Takže jsem Valentýn vůbec neprožívala. Doufala jsem, že mi bude stačit tabulka čokolády a můj oblíbený Hříšný tanec. Tak jako každý rok. Něco mi ale říkalo, že letos se na mě řítí obrovská pohroma.

Pohled Kaie

Už jsem tu byl asi věčnost. Všechny bedny, které jsem na půdě našel, jsem prohledal desetkrát. Asi tisíckrát jsem si prohlédl zrzčiny fotky na jejím osobním profilu na Facebooku. Mimochodem, ten zelený top s výstřihem, který na jedné z fotek měla na sobě, vypadal vážně skvěle. Jinak tu byla docela nuda. Potřeboval jsem se co nejdříve z téhle místnosti dostat. Ale pokud mě ta malá čarodějka nechystala pustit, musel jsem najít jiný zdroj zábavy.

Ten vlastně přišel dřív, než jsem stačil vymyslet další plán. Objevily se ty dvě příšerky. Dvojčata mé drahé mrtvé sestry. Vlastně mi to došlo skoro hned, ale musel jsem se přece nějak přesvědčit. Mohl jsem se jich s naprostým klidem zbavit a tím se znova dostat tam, kde jsem kdysi býval. Ale bránilo mi v tom hned několik věcí. A navíc byla zábava, když mě ty dvě nepoznávaly a samy ke mně dobrovolně přišly.

Bylo až k neuvěření, co z takových dvou malých holek padalo. Pokoušel jsem se vstřebat to jejich blábolení a najít v něm něco, co by pro mě mohlo být nějakým způsobem užitečné. „Líbí se ti Nessie?" Ozvala se jedna z nich a obě na mě vrhaly zvědavé pohledy. Vlastně jsem jim neměl co vymlouvat, zrzka byla vážně kus.

„Já nechci odjet, Agnes." Potichu jsem si povzdechla a letmo na Hope, která vypadala, že začne brečet, koukla. Ne, že by mě tohle fňukání mé mladší kámošky nezajímalo, ale už mi o tom vyprávěla asi potřetí. „Tvůj táta je magor. A měli by ho zavřít za omezování svobody." Jasně, že jsem teď byla dost zlá a necitlivá. Ale popravdě jsem měla svých starostí až nad hlavu. Ten můj nadpřirozený problém byl teď pro mě prostě důležitější. Když jsem teda zrovna nemyslela na školu, která byla samozřejmě pořád na prvním místě v mém pomyslném žebříčku hodnot. Hope zřejmě mou reakci nečekala a hned na to mě obdařila dost znepokojeným pohledem. Mohla jsem udělat cokoliv, ale nechtěla jsem si znepřátelit tu nejnormálnější Mikaelsonovou. Vtáhla jsem Hope do náruče. „Já to tak nemyslela." Zašeptala jsem, aby poznala, jak moc mě mé chování mrzelo.

Zbytek návštěvy probíhal už v klidnějším tempu. Já se konečně trochu uklidnila a Hope mé emocionální odchylky nálad chápala. Nakonec jsme zvolily mnohem bezpečnější konverzaci. I když jsem sama neměla k danému tématu nic moc co říct. „Myslíš, že táta s Caroline chodí?" Její otázka mě docela rozesmála, ale snažila jsem se tvářit naprosto vážně. Letmo jsem pokrčila rameny a z očí si odhrnula pramen vlasů. „Podle mě jsou jen přátelé, kteří se znají už dost dlouho." To, že jsem měla nejrůznější představy, co ti dva spolu už zažili, bylo vedlejší. A raději jsem si to nechávala pro sebe. Přece jen byla Hope pořád ještě dítě a nechtěla jsem jí kazit její idylické představy o otci.

Pohled Josie

Moc se mi nelíbilo, že jsme šly s Lizzie na půdu. Věděla jsem, že Nesie by se to moc nelíbilo. A ani jsme nevěděly, kdo je ten záhadný Kai a co nám může provést. Jinak by ho tam přece Hope nezavřela kouzlem. Jenže ségra byla dost přesvědčivá a navíc jsem ji nechtěla nechat jít samotnou. Musely jsme nejprve najít klíč v pokoji Nesie. A to bylo dost nebezpečné a hlavně zakázané. Nikomu bych to neřekla, ale vlastně se mi to v něčem trochu líbilo.

Na půdě to už nebylo tak strašidelné. Možná tím, že tam Kai teď bydlel. Vystrašil mě ale tím, že mě hned poznal. Tohle bylo poprvé, co jsme s ním byly se ségrou samotné. Jinak byl vlastně docela vtipný. „Proč tu máš panenku?" Zeptala jsem se, když jsem ji našla na podlaze. Sklonila jsem se k ní, abych se podívala. Než jsem to ale udělala, Lizzie se najednou zeptala na divnou otázku. Zamračila jsem se a podívala jsem se na ni. „Nesie přece chodí s Kolem." To jsem si myslela, protože jsem je viděla několikrát spolu.

Nechtěla jsem se s Lizzie hádat, protože jsem to neměla ráda. A ségra si stejně dělala to, co chtěla. Proto asi nakonec přišla s tím nápadem. „Co kdybyste měli rande?" Chytla mě za ruku a podívala se nadšeně na Kaie. Nevěděla jsem, jak to Lizzie myslí, ale byla jsem zvědavá. Proto jsem nakonec s ní se vším docela ráda souhlasila.

________________________________

Ahojky. :3

Tak jsme se dnešním dnem dostali až ke "dvacítce". Když si uvědomím, že tolik kapitol má první díl celé mé trilogie, tak mi to přijde dost vtipné. :D Samozřejmě nechci nějak naznačovat, že bychom se blížili ke konci. Ten je ještě docela daleko. :P

Tuhle kapitolu jsem psala, když zrovna vycházel den v kalendáři na svátek zamilovaných. Proto jsem i tenhle nepatrný detail v tomhle díle poznamenala. :)

Ani Lizzie, ani Josie si neuvědomují, jak blízko jsou obrovskému nebezpečí. Holky si dost zahrávají a vypadá to, že se neuvěřitelně baví. :D A nakonec bychom se měli zamyslet, co asi tak může vzniknout z nápadu dvou malých puberťaček. :D

Přeji příjemné čtení.

Vaše Vee♥