Pád čarodějů

Kapitola 1. Nová éra

Mladý elf byl na cestě do města Stonewater, kde se konal sraz čarodějů, když ho náhle napadlo, jak by na ně udělal dojem, sraz se konal každé 4 roky na konci zimy a většinou se zde hovořilo o mnoha významných událostech, které se za poslední 4 roky staly, jenže letos se mělo udát něco, co už se hodně dlouho nestalo, čarodějové se chystali zaučit nové studenty o všech věcech týkající se magie. Není to však tak snadné, ne všichni co se přihlásí do učení, se tam mohou dostat, každý čaroděj si vybere pouze 3 žáky, jelikož bylo čarodějů pouze 11, mohlo být vybráno pouze 33 žáků a to jen ti kteří předvedou, že na to mají. Dále se ještě rozdělovali do tří druhů magických umění, a to magie živlů, magie jako taková a tzv. magie mocných, což byla magie, kterou učil nejvyšší čaroděj ze všech. Nejvyšší čaroděj té doby se jmenoval Malfar.

Mladého elfa jménem Doomless napadlo spousta věcí jaké by mohl předvést, aby čaroděje zaujal, mohl třeba vytvořit malé světlo, nechat ho vyletět do výšky a pak z něj vystřelovat paprsky světla, nebo házet nože na terč aniž by se jich musel dotknout, ale pak ho napadlo něco úžasného, náhle se mu s té představy udělal na tváři úsměv, nechat zmíněné světlo vyletět do vzduchu, pak vytvořit další, nechat je vzlétnout do stejné výšky a pak je pustit proti sobě a při nárazu vytvoří terč ze světla a nechat jím proletět nůž. "Jo. Tohle udělám.", řekl si sám pro sebe. Po pár hodinách cesty lesem, konečně došel do svého cíle. Jakmile se objevili první paprsky slunce, objevili se i velké kamenné zdi města a mohutná železná brána před kterou se táhla řada různých obchodníků, mezi nimi i mladí kouzelníci a pár starších, kteří šli poznat podle kouzelnické roby. Doomeless se zařadil za ostatní, vypadalo to, jakoby se zvýšila bezpečnost města, protože skupina stráží prozkoumávala pečlivě každý vůz, nebo povoz, který se snaží projet." Nijak se mi to nelíbí", řekl jeden z lidí, který stál za Doomlessem."Není se čeho bát, jen si dávají pozor koho pouští do města, aby nedošlo k nějakým komplikacím, při výběru studentů.", řekl jeden starší čaroděj, který stal vedle něj. Doomeless jen poslouchal a nic neříkal. Přes bránu se dostal bez jakýchkoliv komplikací, což se nedá říct o skupině zlodějů, kteří chtěli obejít stráže, ale nepodařilo se jim to a tak je stráže chytli a odvedli pryč. Konečně Stonewater, město plné kouzel, obchodů a tajemství. Jelikož se přijímání studentů odehrávalo až k večeru, a bylo teprve odpoledne, rozhodl se, že si zajde ještě do hospody, aby poznal zdejší lidi. Zašel hned do první, kterou viděl, U Mágovi Lucerny. Jakmile vešel dovnitř, začala znít melodická hudba a míšení různých hlasů a rozhovorů mezi jednotlivými lidmi. Hned jak se rozhlédl, zamířil k baru. Sedl si na židli u baru a zavolal na hospodského. " Jednu sklenku červeného vína a něco k jídlu, nejlépe nějaké maso." Hospodský se k němu otočil, odpověděl mu, "Hned to bude pane, jenom tady ještě obsloužím pána před vámi." "Dobře" odpověděl mu Doomless.

Po dobrém jídle a skvělém vínu, Doomless zaplatil a odešel k velké citadele, která stála uprostřed města. Už byl skoro u ní, když se náhle ozval děsivý ženský křik. Doomless okamžitě běžel k místu, odkud křik šel. Zaběhl až do uličky mezi dvěma velkými domy, mezitím však křik utichl a jak narazil na slepou cestu, uvědomil si, že jestli se tu něco stalo, bylo už pozdě, aby tomu zabránil, a tak se ještě chvíli rozhlížel a pak se otočil a běžel k citadele. Cestou mu hlavou prolétlo několik otázek: "Co se asi stalo?", jakto že to nikdo jiný neslyšel a jestli jo tak proč tam byl sám a neviděl nikoho jiného." Na tyhle otázky však hned zapomněl, jakmile uviděl spoustu mladých kouzelníků vcházejících do citadely. Jakmile se dostal dovnitř, prošel mramorovou chodbou, která vedla do velké místnosti, kruhového tvaru, plné lavic a židlí okolo prázdné plochy uprostřed místnosti. Naproti vstupu na druhém konci místnosti byl dlouhý stůl, u kterého sedělo všech 11 Velkých čarodějů. Jakmile všichni byli uvnitř, dveře citadely se samy zavřeli a hlavní 11. čaroděj vstal a hlubokým hlasem promluvil:" Vítejte všichni začínající kouzelníci a i ti pokročilejší. Jsme tu dnes na našem 30. kouzelnickém srazu abychom mezi nás přizvali nové členy, kteří nám budou v boudoucnu pomáhat, učit se od nás a později nás ti nejlepší nahradí. Nyní budeme číst jména podle tohoto seznamu", luskl prstem a náhle se vedle něho objevil pergamen se jmény, který se jen tak vznášel. Jakmile zazní vaše jméno, předstoupíte před nás, předvedete, co umíte a půjdete si zase sednout." Přečetl první jméno."Gornak Lefergrif". Náhle se jeden z čarodějů postavil a předstoupil před radu jedenácti. Předstoupil před ně, uklonil se, a vytáhl z malé brašny dva různě barevné kameny (konkrétně modrý a červený), položil je na zem, odstoupil od nich a začal něco potichu říkat, náhle se oba kameny vznesly do vzduchu a začali kroužit dokola. Postupně se k sobě přibližovali a náhle, malý výbuch a vytvořil se obraz ze světla ve tvaru drahokamu a po chvíli zmizel. Ozval se potlesk, Gornak se uklonil a šel si sednout. Postupně chodili další, všichni viděli úžasné ukázky magie, některé ze světla, některé z různých živlů. Teď přišla řada na Doomless, byl trochu nervozní ale i přesto šel vzpřímeně do středu místnosti. Uklonil se, poté roztáhl ruce, něco potichu řekl a pak se mu v rukách začalo vytvářet jasné bílé světlo, spojil ruce a vytvořil jasnou kouli světla, která se poté vznesla do vzduchu, všichni upřeli zrak na kouli, která náhle praskla a vytvořila terč ze světla, potom si sundal plášť. Kolem opasku měl dvě elfské dýky které náhle vyletěly z pochvy směrem přímo k terči, proletěly přímo středem, pak se otočili a stejnou cestou se vrátili zpátky k Doomlessovi. Opět velký potlesk ozvučnil celou místnost. Doomless se hluboce uklonil a pak se s pláštěm v ruce a s úsměvem na tváři vrátil zpátky na místo. Poté se předvedlo ještě pár čarodějů, jakmile se šel posadit poslední, jedenáctka povstala a nejvyšší řekl:" Dobrá, viděli jsme zde spoustu zajímavých ukázek všech druhů magie, nyní se poradíme o tom, kteří z vás se stanou našimi žáky a kteří se bohužel budou muset vrátit domů. Rozhodnutí dostanete zítra ráno, teď můžete jít přečkat noc ve městě, nebo kdekoliv jinde ale pamatujte zítra ráno se zde, na tomhle místě, oznámí, kdo uspěl a kdo ne." Po tomhle projevu odešli ven z citadely až na jedenáctku, která tam zůstala.

Doomlesse při odchodu zastavil jeden mladý čaroděj. Byl to vysoký muž s krátkými hnědými vlasy a štíhlou postavou. Na sobě měl bílozlatou robu se znakem věže. " Mé jméno je Gabriel a jsem kouzelník ze zlaté věže, musím uznat, že se mi hodně líbilo tvé....představení.", řekl a podal mu ruku. "Děkuju", odpověděl a potřásl si s ním rukou." Mé jméno je Doomless a jsem z Blackwoodu." " Z Blackwoodu? ", řekl udiveně Gabriel." To je hodně velká dálka." Doomless mu na to řekl. " Je pravda že jsem tu šel týden, ale já rád chodím a celkově rád cestuju. "To zní zajímavě, nechceš mi říct o tvé cestě víc, mám zamluvený pokoj v jednom hostinci, je to pokoj pro tři a jsme tam dva, já a moje sestra, tak že bys u nás mohl klidně přespat, jestli chceš." řekl nejistě Gabriel. "Jo, to bych rád, stejně nemám kde přespat." odpověděl Doomless." Dobře " řekl Gabriel vesele," Tudy pojď za mnou". Už byla temná noc, když přišli před hostinec, jiný než ve kterém Doomless byl než šel do citadely. Gabriel vešel první a Doomless hned za ním, prošli kolem prázdných stolů, jen u některých někdo seděl, ale ani jeden si jich nevšímal, protože už byli vyčerpaní, a tak vyšli po schodech do patra, kde byly pokoje, a Gabriel si vytáhnul z kapsy klíč od dveří, které se nacházely hned po pravé straně od schodů. Odemkl a následován Doomlessem vešel do pokoje. Byl to útulný dvoupokojový pokoj se dvěma postelemi, v každém jedna, byla tam ještě truhla na věci a stůl se čtyřmi židlemi, na kterém byla zapálená svíčka. U okna na židli seděla mladá dívka se zrzavými vlasy, nešlo jí vidět do obličeje, ale jakmile ji Gabriel pozdravil, otočila se a Doomless spatřil její nádhernou tvář a její světle modré oči." Nevěděla jsem, že budeme mít společnost", řekla radostně dívka." To ani já ne ale nabídl jsem mu, že tu může přespat a příjmul to, takže..., řekl ji Gabriel." Jmenuju se Doomless."řekl. "Mé jméno je Iriela", odpověděla mu. Chvíli se na sebe dívali a pak je Gabriel přerušil "Je čas jít spát, zítra musíme vstanout dřív, abychom stihli rozhodnutí." Doufám, že tě vyberou" řekla Iriela a usmála se na bratra." To já doufám taky, ale taky to přeju tady Doomovi", řekl Gabriel a ukázal na Doomless, ten se jen usmál, zamyslel se nad zkratkou svého jména, zalíbila se mu a tak odpověděl," Já doufám, že nás vezmou oba." "To by bylo skvělé." řekl Gabriel a pak si šel lehnout. Doom si šel lehnout do vedlejší místnosti a po chvíli hned usnul. Zdálo se mu o tom, jak běží temnou uličkou za ženským křikem, doběhl až na konec ulice a tam viděl ležet mrtvou dívku s rezavými vlasy.