The Demigod Association // Percy Jackson

Starý přítel

"To teda stálo za to," smál se Luke. Percy ležel na zemi, odzbrojený a udýchaný ze souboje se svým zručným protivníkem. Luke byl vždycky lepší než on a ať se snažil sebevíc, nemohl mu nikdy stačit. Starší mladík k němu natáhl ruku a pomohl mu na nohy. Percy se oprášil a podezřívavě se na něj podíval, když mu Luke podával meč.

"Potřel jsi to nějakým lepidlem nebo něčím, že jo?" zeptal se ostražitě.

"Vždyť vidíš, že to držím," nesouhlasil Luke. "Dokonce za jílec, jak bych tam mohl něco dát?"

Percy si oddechl a vzal si od něj meč. Jak ho přebíral, ucítil něco mazlavého a lepivého na své ruce. V šoku meč pustil.

"Zase špatně," vrtěl Luke hlavou. "Nesmíš svůj meč upustit, dokud na něm není kyselina nebo něco. Až budeš v bitvě, může ti po meči téct krev nepřátel, ale ani tak ho nesmíš přestat držet."

Mladší chlapec si povzdechl a sebral meč ze země. "Budeme s tímhle pokračovat?"

Zasmál se. "Rád bych řekl, že ano, ale jsi už docela unavený. Navíc je dneska fakt hezky, tak se jdi po táboře trochu proběhnout, co ty na to?"

Percy do sebe obrátil láhev s vodou a potřásl hlavou. "To zní docela dobře. Chtěl jsem s Beckendorfem trochu pracovat na našem vozíku a zbroji."

"Jak vám to jde?"

"To ti neřeknu. Jsi náš protivník, ještě bys kradl nápady."

"Pravda. Kradení mi jde fakt dobře."

Chvíli mlčeli. Percy si sedl do trávy vedle Luka a díval se s ním na obzor, kde se slunce pomalu blížilo k obzoru. Vítr jim pročesával vlasy a nabízel příjemné zchlazení po náročném souboji. Percy kapesníkem otřel jílec svého meče.

"Musíš být připravený," řekl Luke tiše.

"Na co?" Percy tázavě nadzvedl jedno obočí.

"Žijeme v nebezpečném světě. Ačkoliv máme tábory a Outeru, děje se spousta věcí, který ti můžou ublížit. Nechci, abys—"

Zarazil se a nepokračoval. Percy ale věděl, co chtěl říct — abys nezmizel jako bratři Stollovi. Poslední dobou se začali různě ztrácet polobohové a smrtelníci schopní prohlédnout Mlhu. Nikdo netušil kam nebo proč, ale dohady byly docela bezesporné — prodávali se na černém trhu.

"Já vím," kývl Percy a postavil se. "Tak já jdu. Měj se!"

Luke se zasmál a Percy se rozběhl po trávníku směrem ke kovárnám. Beckendorf slíbil, že tam na něj počká, než s Lukem skončí trénink. Jak se blížil, pochopil, že tam nečekal sám. Na jeho pracovním stole seděla Silena Beauregardová, houpala nohama přes okraj a sledovala Beckendorfa, který jí spravoval promáčklý štít.

"Ahoj, Percy," pozdravila ho vesele. "Hned ti Charlese půjčím."

"Půjčíš?" ušklíbl se Percy. "Vím, že trávíte hodně času, ale tohle skoro znělo, jako kdybys ho vlastnila."

Vyplázla na něj jazyk. "Jen mi spravuje štít. Nic víc v tom není."

Beckendorf se uchechtl. "A ještě pusa nebo dvě."

"Charlie!" vyjekla Silena. "Já to Jacksonovi říkat nechtěla."

"V pohodě, Percy o tom stejně ví," klidnil ji Beckedorf.

"Beckendorf se mě zeptal na pár tipů," pokrčil Percy rameny.

Silena se zasmála. "Tak to pak jo. Všimla jsem si, že Charlie trochu zromantičtěl, ale že za tím stojíš ty, to jsem nevěděla."