Mám na tváři úsměv? Sama nevím jistě.
Po tak dlouhé době plné starostí a tísně.
Je to vážně radost? Kdopak to má znát?
Odpoví mi někdo? Má cenu se ptát?
Zdá se mi těžké se smát,
zdá se mi těžké o radost se prát,
zdá se mi těžké v naději doufat,
zdá se mi těžké jen jediný úsměv dát.
Je to tedy radost? Ano nejspíš je.
Pořád mě drží, i když bruslím po vodě,
Pořád mě mučí, pořád mě trápí,
Má život prodlužovat, tak proč mi jej krátí?
Nevím, co chci. Chci vůbec něco?
Nevěřím svým snům. Už nevěřím kecům.
Takhle vypadá radost? Takhle vypadá štěstí?
Tak to mi raději... prosím... dejte pěstí,...
ČTEŠ
Matoucí dušička
PoesiaSbírka krátkých básní, k jejichž tvorbě mě inspirovaly vlastní pocity, které ne vždy zaváněly pozitivitou...
