In Capture | One Shot

In Capture

Byl jsem vlastníkem jedné kavárny. To, jak jsem se jmenoval nemusíte znát, musíte znát však jméno mé kavárny, která byla nejznámější v celém okolí. C.O.S - neboli zkratka cup of satisfaction.

Miloval jsem kávu už od mého mládí, rodiče před mými zraky pili každý den kávu, která provoněla celý obývací pokoj. Vůně kávy mi připomínala touhu, chuť po dobrodružství a zároveň nevypočitatelný klid.

Budu vám vyprávět o době, která se odehrává v 50. letech. Nedokážete si představit? Nejdůležitější, co je třeba představit jsou ženy. Protože ženy a káva budou zásadními body tohoto příběhu.

Válka byla pryč, já se jako mladý muž usadil na tomto místě, kde píši, právě má kavárna. Byl jsem nadšený do nových věcí, a jelikož ekonomika vzrůstala, chtěl jsem vzrůstat s ní. Všechno bylo najednou uvolněné, ženy taktéž. Každá z nich musela vypadat dobře i doma. Ustrojená jak na schůzku, přitom jen vařila dětem.

Ženské křivky, ó nádherné ženské křivky! Mohl bych básnit celé noci. Obepnuté blůzky, krátké šaty. Korzety nebyly moji oblíbenou záležitostí, ale oceňoval jsem, jak se ženy v této době umějí ustrojit. Dbaly na sebe i v obličeji, jejich úsměv byl darem, největším pokladem.

Popíši vám dvě věci, které jsem miloval.
Jedna, a to první - Moje kavárna. Bylo mi okolo dvacátého - pátého roku, když jsem za rodičovské peníze pořídil starý jednopatrový dům, který se nedal ani považovat za dům. Byly v něm dvě místnosti. Ty jsem do roka přestavěl na svůj malý byt a kavárnu. V mé místnosti se nacházela jednoduchá postel, noční stolek s knihou a lampou. Vedle postele stála dřevěná skříň, ve které byly uloženy mé osobní věci. Nebyl jsem zrovna majetnický, proto mi k štěstí stačilo málo. Tato místnost naprosto vystačila s tím, co vám později popíši.

Moje kavárna byla celá dřevěná. Chtěl jsem zanechat vůni kávy v ebenovém dřevu. Pokud nejste ani teď naladěni do atmosféry, když jsem se vám usmyslil říci, že se jedná o ebenové dřevo, potom nevím, co vás dále zaujme. 

Pult, také z ebenového dřeva byl dominantnou celé kavárny. Představoval moji svatyni. Za sebou jsem měl výlohu různých káv, také alkoholických nápojů a cigaret. Nebylo zde nejvíce stolů, ale také zde nebyl prostor malý. Pět kulatých stolů, kde byl uprostřed natrhán šafrán jarní, měl nádherné fialové květy, které se přímo hodily k ebenovému dřevu. Židle neměly žádné zvláštní ornamenty, avšak byly elegantní.

Byl jsem vždy slušný muž, k hostům jsem se choval s patřičnou zdvořilostí, ženám jsem vždy nabídl cigaretu, popřípadě jsem jim zapálil vlastním zapalovačem. Mužům jsem vždy říkal, že se nemusí ostýchat ohledně alkoholu, i když sedí v kavárně.

Měl jsem však jednu, možná nezdvořilou libůstku, a to, že jsem do svého malého pokoje vodil spoustu žen. Do týdne se jich mohlo objevit pět. Miloval jsem vyhrnovat pastelové sukýnky, miloval jsem zkoumat nádherné nohy žen. A skutečně jsem miloval akt s nimi. Byl jsem něžný, rád jsem ženy trápil. Nejdůležitější pro mne byl jejich orgasmus. Ze slušných, nalíčených a svatých matiček se staly hrající - si potvory, když to mám tímto neslušným slovem říci.

Druhá věc, do které jsem se zamiloval na první pohled, byla žena, o které bude tento příběh.

Vstoupila do mé kavárny po pěti letech jejího trvání. Měla havranové vlasy, krátce střižené s ofinou. Nebyla nejhuběnější slečnou, nebyla však ani nejvychrtlější. Dalo by se říci, že byla "tak akorát". Tvarovaný kulatý zadeček, prsa panny. Měla hnědé, až černé oči. Náš první pohled byl hluboký a bez citu, vypadala, že ji snad něco zranilo. Po nějaké době jsem si všiml, že tento výraz má neustále. Sedávala zde sama u stolu vedle okna. Vždy si dala espresso doppio, což znamená dvojnásobné množství kávy. Trávila zde přibližně čtyři hodiny týdně. Byla od počátku můj cíl, ale bál jsem se ji nějak osobněji oslovit. Byla očividně o deset let mladší, ale přesto působila vyspěleji.