Pád čarodějů

Kapitola 3. Nový domov

  Vešel do hostince. Neměl čas, tak šel rovnou nahoru do pokoje, kde Iriela seděla a dívala se z okna." Tak jak to dopadlo?" zeptala se Iriela Dooma."Oba nás vybrali. Gabriel tu ještě není?" odpověděl ji. Irielu trochu zarazilo, že Doom nepřišel s Gabrielem a navíc ani neví kde je, tak s obavami v hlase odpověděla." Ne, ty nevíš kde je? ""Ne nevím, myslel jsem, že šel tady, nevíš, kam by mohl jít?" řekl Doom a také ho překvapilo, že Iriela o ničem neví." Třeba to šel někam oslavit s ostatními, kteří byli zvoleni do stejné trojce."" Možná.." řekla Iriela a otočila se k oknu." A kam tě a Gabriela zvolili?" Iriela se tuhle větu snažila říct co nejvíc radostně jak mohla, ale měla na to moc velký strach o svého bratra." Já se budu učit magii jako takovou, ale Gabriel se dostal mezi nejmocnější." Řekl Doom a doufal, že to Iriele zvedne náladu. Iriela se při slově "nejmocnější" otočila na Dooma."Cože?" řekla Iriela a vypadala, že ji tahle zpráva zvedla náladu. Najednou někdo zabouchal silně na dveře a poté promluvil." Otevřete, tady je městská stráž, hledáme jednu zlodějku, měla by se ukrývat v tomhle hostinci." Doom a Iriela se vyděšeně dívali ke dveřím a doufali, že stráže odejdou, ale jakmile hlas utichl, ozval se další." Vyrazíme dveře!" Iriela otevřela okno a podívala se z něho dolů." Co se děje?" zeptal se potichu Doom." Promiň, že jsem ti to neřekla dřív, sbohem" řekla Iriela a vyskočila z okna. Doom se hned podíval jestli je v pořádku, ale nikde venku ji neviděl, pak si ale uvědomil že uslyšel jak někdo vyráží dveře, otočil se, tam kde před chvílí stály dveře, stál vysoký muž s černými vousy a ve stříbrném brnění. Rozhlédl se po místnosti a pak se podíval na Dooma. "Chyťte ho." Řekl. Doom ztuhnul na místě, přál si být teď někde jinde. Náhle mu začal svítit prsten a než si toho stačil všimnout, už nestál v pokoji ale v nějaké velké hale. Chvíli nevěděl, co se stalo a kde je, ale pak si uvědomil, že ho prsten musel přemístit k mistrovi domů. Rozhlédl se a zavolal. "Je tu někdo?" Nikdo se neozval. Najednou se ale ozval praskavý zvuk a vedle něho se objevil Alfar." To byl divný pocit." Řekl Alfar. "Rád tě zase vidím." Řekl mu zdvořile Doom. "Já tebe taky" řekl vesele Alfar, jakmile spatřil Dooma. Oba uslyšeli další praskavý zvuk a před nimi se objevil Weller. "A hele zase vy dva, divím se, že jste vůbec věděli, jak se prsten teleportace používá." Řekl Weller a opět použil ten stejný úsměv jako posledně. Alfar na něj výhružně promluvil." Myslíš si snad, že jsi lepší než my oba?" "Já si to nemyslím, já to vím." Řekl Weller a usmál se. "A dost." Řekl zuřivě Alfar a vytáhl z brašny červený kámen. Weller si toho hned všiml a zvedl proti němu levou ruku, začala se mu kolem ní objevovat červená záře. "Přestaňte, oba!" řekl Doom, ale nevypadalo, že by to jejich touhu po tom, zjistit kdo je silnější čaroděj utišilo. Wellerovi se v rukách začalo objevovat červená záře, když náhle ucítil, jak ho něco oslabuje. To samé cítil i Alfar. Kolem obou začaly kroužit paprsky modrého světla. Jediný Doom stál a nevěděl co se děje. Alfarovi vypadl z ruky červený kámen a padl na kolena. Wellerovi z ruky zmizela záře a taky padl na zem. Doom si náhle všimnul, že u schodů stojí Arron s roztaženýma rukama, kolem kterých proudilo tmavě modré světlo. Náhle však ruce sklopil, modré světlo zmizelo jak z jeho ruky, tak z Alfara a Wellera."Ještě jednou uvidím, že proti sobě budete chtít zaútočit, postarám se o to, abyste byli nahrazeni novými a poslušnějšími učni. Vyjádřil jsem se dost jasně?" promluvil rozčíleným hlasem Arron. "Ano" mistře, řekl Alfar, jakmile popadl dech. "Dost jasně." řekl hned po něm Weller. "Tak teď když jsme si to vyjasnili, pojďte za mnou, provedu vás tady a seznámím vás s mými pomocníky. Všichni tři šli za mistrem, který vešel do místnosti, kterou už Doom znal. "Tohle je společenská místnost" řekl Arron a pokračoval. "Zde budete mít volný přístup, když budete mít volný čas. Na levé straně si můžete všimnout velkého obrazu, na kterém je vyobrazena bitva u Hellbornu, která, jak někteří můžete vědět, patřila mezi jednu z nejvýznamnějších bitev celého věku." "Vy jste tam byl?" zeptal se zvědavě Alfar. "Ano, byl jsem tam, ale v té době jsem nepatřil mezi Jedenáctku, byl jsem pouhým učněm svého mistra Liodana. "Doom si hned vzpomněl, že jméno Liodan bylo mezi elfy hodně známé, zvlášť mezi elfy z Blackwoodu, protože odtamtud prý Liodan pocházel. Weller jen mlčel a rozhlížel se po místnosti. "Tak jdeme dál" řekl Arron a vyšel ven ze společenské místnosti. Šel do místnosti na druhém konci haly. Na dveřích místnosti byl znak magie. Arron, následovaný učni, otevřel dveře. "Tady je Jednací místnost." Zde vám budu vždycky ráno rozdělovat vaše úkoly." řekl při vstupu do místnosti. Jakmile všichni vešli, první věc, které si všimli, byl stůl, ve tvaru šestiúhelníku, na kterém byl červenomodrý ubrus, a uprostřed něho byla zvláštní věc. Vypadalo to jako bílý krystal na šestiúhelníkovém podstavci. "Co je to za krystal?" zeptal se Doom. Arron mu hned odpověděl, jakoby věděl, že se to někdo zeptá. "Tohle je zobrazovací krystal. Čaroděj s ním může spojit mysl a zobrazit nám, co viděl, co se stalo, nebo někteří můžou zobrazit i co se stane, ale takových čarodějů je už hrozně málo, znám jen jednoho a to mého bratra. Tak jdeme dál." Postupně je Arron provedl téměř všemi místnostmi, knihovnou, jídelnou, kuchyní, ukázal jim i svůj pokoj a pokoj kde budou přespávat. Nakonec došli až před velké dveře místnosti, hned vedle knihovny. Arron se u ní zastavil a řekl. "Tohle je pro vás asi ta nejzajímavější místnost. Je to místnost, kde budete trénovat své kouzla, aniž by někomu, nebo něčemu ublížili." Arron otevřel velké kovové dveře a společně se svými učni vešel dovnitř. Všichni tři učni po vstupu do místnosti vypadali ohromeně, ano dokonce i Weller, kterému prohlídka do teď přišla nudná. Na zemi byli čtyři rudě zářící pentagramy, před kterými opodál stály obelisky ve velikosti dospělého muže. "Tyto pentagramy vám budou přidávat sílu k vaší magii, dokud nebudete dostatečně silní, abyste je nemuseli používat, a tyto obelisky slouží k pohlcení magie, která na ně bude vyslána, navíc je celá tahle místnost očarovaná magii, takže ji není možno nějak poškodit. Názorná ukázka. Ustupte prosím ke zdi." Všichni tři poslechli mistra a odstoupili. Arron se postavil čelem ke zdi, přiložil ruce k sobě, něco si začal šeptat, a náhle se mu v rukách začala objevovat točící se krychle červeného světla. Všichni se na něho upřeně dívali, a očekávali, co se stane. Najednou Arron, jakoby zvedl točící krychli nad hlavu a hodil ji na zeď. Ozvala se silná rána, velký záblesk světla, který všechny v místnostina okamžik oslepil, kromě Arrona, který stál, jakoby se nic nestalo. Všichni tři se rychle podívali, směrem ke zdi, s očekáváním, že po takové ráně už žádná zeď není, ale opak byl pravdou. Zeď tam stála, jako nová, Doom s Alfarem se nemohli ubránit potlesku. Weller, však hned položil mistrovi otázku. "Budeme v budoucnu umět tuhle magii, kterou jste použil proti téhle zdi?" "Pokud mě budete poslouchat, tak ano" odpověděl mu Arron. "Ještě se vrátíme k těmhle obeliskům." řekl Arron a ukázal na jeden z nich. "Kontrolní otázka. Jedno město je postaveno z těchto obelisků, na obranu proti všem možným druhům magie, a tak se stalo takřka nedobytným. Ví někdo z vás, jak se tohle město jmenuje? "Doom s Alfarem vypadali zamyšleně, ale pak Weller klidným hlasem řekl. "Orlinie." Arron se na něho překvapivě podíval. "Ano, správně. Jak to víš? "řekl překvapivě Arron. "Odtamtud totiž pocházím." Odpověděl mu slušně Weller. Všichni se na něho podívali. "To je ale odsud hodně velká dálka." řekl ještě udiveně Arron. "Ano to je." řekl Weller. Rozhovor náhle přerušila něčí věta. "Pane Arrone večeře je připravená." Všichni se podívali ke dveřím, kde stál malý mužík. "Dovolte, abych vám představil Faldu, je to hobit." Řekl Arron a ukázal na něj. Fald se uklonil a řekl. "Rád vás poznávám pánové." Doom mu úklon oplatil a řekl. "Taky vás rád poznávám." "Já taky řekl Alfar a také se uklonil. Weller jenom mlčky stál a pak z něho vyšla jen jedna věta. "Konečně, už umírám hlady."