5:30 ráno
Stereotyp. Vstala jsem a šla jsem uklidit po matce bordel co nechala v obýváku. Nechápu,nechápu, jak může opilost udělat z člověka takový hovado. Seru na to. Nebaví mě to. Šla jsem do koupelny a se znechucením jsem se na sebe podívala. ,,Jsi ošklivá" řekla jsem svému odrazu. Opláchla jsem si obličej,spáchala hygienu a šla na autobus. Před barákem jsem se ujistila,že mě nikdo z domu nesleduje a vytáhla jsem krabičku cigaret. S úsměvem na tváři jsem si jednu vytáhla a zapálila si. Nekouřím ráda,nenechte se mýlit,ani to nedělám správně. Ráda popotáhnu ten hnus,ten kouř,který mi připomíná můj život,chvíli ho chci cítit na jazyku,tu štiplavou odpornou chuť a poté to hned vydechnu. Dělám to každé ráno a každý večer. Je to takový můj rituál. Následně 10minut čekám na autobus,který stejně nikdy nepřijede včas. Nervózně sleduju lidi kolem,jak stoji v hloučcích a smějí samým sračkám. Nesnáším lidi. Přijel autobus,můj zvyk je se nasrat dopředu a být první. Lidi co stáli ve předu to vytáčí a to se mi líbí.
"Seoul" říkám řidiči.
"30 korun" natáhne ke mně ruku.
Bože. Nesnáším kontakt s lidma. Sednu si do úplně do zadu a vytáhnu sluchátka. Miluju hudbu,víc než si dokážete představit. Hodně mě dokáže podržet v těžkých chvílích. Jsem tu. Před školou. Ani si neumíte představit jak moc to tam nesnáším.
Vytáhla jsem klíče a vlezla do šaten. Hodila jsem tam bundu a vylezla na chodbu.
"Lee..boty" slyšela jsem hlas za sebou.
Otočila jsem se a spatřila mou třídní učitelku. Přišla jsem k ní s jemným úsměvem na tváři a naklonil jsem se k ní tak aby mě dostatečně slyšela.
,,Naser si" zašeptala jsem ji do ucha.
Musela jsem se usmát nad tím,jak hloupoučká je.
,,Lee! Takhle se chovat nemůžeš! Jdi se přezout!" řvala na mě když jsem odcházela. ,,Tuhle školu neplatím pro to,aby jsem skákala jak pískáte,dělejte,co máte a neserte se do mě" otočila jsem se a řekla co nejvíce srozumitelně jak to jen šlo.
Ve třídě jsem si sedla na své místo vzadu u okna a čekala. Čekala jsem až přijde zbytek lidí. Postupně přicházeli a byli hlučný. Hrozně hlučný. Neslyšela jsem vlastní myšlenky. Vytahla jsem jedinou věc co nosím v batohu- sluchátka- a ponořila jsem se do textů písniček.
Koukla jsem na hodiny. 8:13.
Kde je učitelka? pomyslela jsem. Rázem vešla do třídy. Nebyla sama,šla s nějakou dívkou. Už teď jsem věděla,že to nebude dobré. Plná třída pištících holek,žádný chlapec,žádná záchrana a předpokládám ,že tohle je nová studentka. Skvělý. Zase jsem si lehla na lavici a do uší dala sluchátka. Po chvilce mě něco vyrušilo. Někdo mi klepal na rameno. Zvedla jsem hlavu a rozespale zamžourala na postavu přede mnou. Bože . To je ta nová holka. Vyndala jsem si sluchátko a zamumlala něco na způsob,co po mě chce a proč mě kurva budí.
"Víš.. nikde volno nebylo a vedle tebe nikdo nesedí" špitla.
"Jo a to ma svůj důvod." odvětila jsem a začal jsem se rozhlížet po třídě,jestli je vážně všude plno. Měla pravdu.
"Fajn,ale jestli na mě budeš mluvit,nebo mě snad budit, budeš sedět u koše"
Jen kýval a začal se věnovat svému telefonu.
Po škole jsem si šla sednout na parapet v tělocvičně a koukala z okna. Nerada chodím domů v tuhle chvíli. Máma je uprostřed svého každodenního rozhovoru s vínem a já se do toho nerada pletu. Zas mě něco vytrhlo z myšlenek. Něčí ruka na mém rameni. Vypla jsem písničky a otočila se na onu osobu. Byla to ta nová holka.
"Proč pláčeš?"
"Co?" Zeptala jsem se a utřela jsem si oči. Fakt brečím. Nepostřehla jsem to.
"To je jedno,co tu deláš?" vždyť jsme končily před hodinou,sleduje mě snad?
"Ještě jsem něco zařizovala v ředitelně" odpověděla a usmála se.
"Hmmm" určitě kecá. Sledovala mě.
"Jsem Kim"
Podala mi ruku. Jak už jsem řekla,nesnáším kontakt s lidma,ale ruku jsem přijala a taky se ji představila.
"Lee."
Pak bylo ticho. Ne takové to trapné ticho,ale příjemné ticho. Obě jsme seděly na okně a koukaly ven. Nedalo mi to a musela jsem se na ni podívat. Měla zavřené oči. Nejspíš usla. To mi dalo šanci si ji více prohlédnout. Hnědé dlouhé vlasy, sametově hebká pleť a růžové plné rty. Dokonalá. Musela jsem pousmát nad tím jak jsem jí byla okouzlena. Později jsem si uvědomila na co myslím a odtrhla od ní zrak. Bylo už celkem pozdě,tak jsem do ní šťouchla aby se probudila. Rozespale se na mě podívala.
"Nepotřebuješ jít domů?" zeptala jsem se.
Vytahla mobil z kapsy a podívala se na hodiny. Začla zmatkovat,že už je hrozně pozdě a proč jsem ji neprobudila dřív.
"Bydlíš daleko?" optala se při odchodu.
"Ve vedlejším městě,nebo spíše vesnici."
Vstala jsem a šla jsem s ní do šaten.
"Chceš doprovodit na autobus?"
"Ne dík, není mi 5." odsekla jsem.
Nechci si dělat kamarády,stejně to nekončí nikdy dobře. Po rozloučení jsme se každá rozešly jiným směrem. Čekala jsem na zastávce a dokuřovala poslední cigaretu,když konečně přijel autobus. Nasedla jsem na své typické místo. Zavibroval mi mobil. Docela nečekané,s nikým si nepíšu.
"Kim Jin- Yeong si vás chce přidat mezi své kontakty" četla jsem nahlas.
No to si dělá prdel ne. V žádném případě.
Vystoupila jsem před domem,z hluboka se nadechla a vydechla a vlezla dovnitř.
"Jsem doma!" křikla jsem.
"Ne že by to někoho zajimalo.." špitla jsem pro sebe.
Znovu mi zavibroval mobil. Dneska jsem nějaká žádaná.
Kim Jin- Yeong: Dojela jsi v klidu domů? 😊
Jo. :Me
