10. kapitola

1.1K 66 2
                                    

Ten chvilkový klid způsobil, že mi můj mozek začal přemýšlet. A když přemýšlel, tak to většinou stálo za to. To se potvrdilo i teď, protože mi došlo, ze je pátek ráno.

,,Ehm, nechci kazit náladu, ale za půl hoďky začíná škola," oznámila jsem.

Zbytek naší legendární čtveřice po mně střelila pohledem a vyběhla nahoru. Omluvně jsem se na Slendermana podívala a běžela jsem nahoru se převléknout. Takhle se vyhybá dlouhým proslovům.

Ve škole se nás jako vždy stranili. Šikanátorská skupina Báry byla nervózní, protože Bára nikdy v životě nechyběla. Nikdy nebyla nemocná, k doktorovi chodila až po škole a nikdy nic rodinného neměli. Ještě ke všemu se před učitely a profesory vždy chovala jako andílek a prospívala se  samými jedničkami.

Na hodině matematiky naše třídní profesorka místo matematiky hysterčila. Vymýšlela nemožné možnosti, co se chudince Báře mohlo stát. Mohla spadnout a něco si udělat, třeba jí někdo vykradl a ona musela řešit věci s policií, někdo jí unesl a ta nejhorší možnost, že jí někdo zavraždil. V duchu jsem se tomu smála a říkala si, že není tak daleko pravdě.

Po škole jsem šla domů za mamkou. V poslední době jsem si na ní ani nevzpomněla a něco mi říkalo, že za nějakou dobu ji už neuvidím.

Doma nikdo nebyl. Celkem mi to hrálo do karet, protože vysvětlovat mamce co a jak by bylo hodně na dlouho. Proto jsem se rozhodla jí napsat dopis, že tu prostě nebudu bydlet a že ji mám ráda.

V lese panoval klid a ticho. Bylo tu jako vždy šero. Na mýtince v lese se vynořil nás dům. Černé záclony byly zatažené. Zamračila jsem se, protože to bylo neobvyklé. Moje okno bylo na ventilačku otevřené a proto jsem do pokoje vlezla oknem.

Blížil se čas večeře a rozhodla jsem se jít vařit večeři. Na schodech jsem zaslechla Jeffa, jak si stěžuje, že má hlad. Zasmála jsem se.

,,Jako kde sakra je?" zabědoval opět Jeff.

,,Tady," řekla jsem a Toby, Jane a Jeff se na mě otočli. Jako poslední se otočit Slenderman. Změřil si mě nejspíš pobaveným pohledem a pak se vypařil.

,,J-jako jak? To cže?" vyhrkl Toby. Očividně nechápal, jak nás mohl on a oni a Slenderman přehlédnout a mával u toho rukama.

,,Lezla jsem oknem," ušklíbla jsem se.

Jeff zabručel a šel si sednout na gauč a dívat se na televizi, Toby se vydal za ním a Jane šla do svého pokoje. Sama jsem pak začala připravovat tousty.

U televize se sešlo hodně creepypast. Některé mě znaly osobně, jiné zase od vidění. Ale v obou případech se k nim doslechlo, že dnes byla zavražděna Bára Kopecká.

Rozdala jsem tousty a posadila se na malé místečko. V televizi běžely zprávy, které všichni zatím ignorovali, poněvadž se ládovali mými skvělými tousty. Mé kuchařské ego se pozvedlo, když mi to spousta creepypast pochválila. Sice vím, že jsem poměrně dobrá kuchařka, ale pochvala vždy potěší.

,,Dnes byla někdy mezi sedmou a osmou ráno brutálně zavražděna mladá studentka gymnázia Barbora Kopecká. Její tělo našli policisté v domě, když je sousedi zavolali, že slyšeli křik z domu. Zdá se, že útočníci vlezli dovnitř oknem v dívčině pokoji a nic neukradli. Rodiče jsou zdrcení a prosí, aby kdokoliv něco viděl, tak šel na policii a ihned to nahlásil. Dále..."

V ten moment, co pán moderátor mluvil, všichni zmlkli. Potom po mně střelili překvapený a obdivným pohledem a začali zase jíst tousty a hlasitě si povídat.

Bára. To jméno znělo jako kdyby bylo kdovíjak staré. Přišlo mi to jako desítky nebo stovky let, kdy jsme vtrhli do domu. Ale její smrt jsem viděla živě. Před očima se mi promítl její vystrašený obličej. Když mě spatřila, když zjistila, že už nejsem žádná podržtaška. Musela jsem se začít smát, ale já to nevnímala. Vnímala jsem jenom neskutečnou úlevu a svobodu. Jako kdyby z vás někdo sundal pouta. Krásný povit.

,,Ma-máš jít za Op-perátorem," řekl Toby.

O Slendermanovi mluvil jako o Operátorovi. Z očí mu sršel strach. Povzbudivě jsem se na něj podívala a zvedla jsem se od stolu. Srovnala jsem si oblečení a utrpěla jsem si do rukávu pusu od drobků. Pár sedících za mnou mi nadávali, ať uhnu.

Jenom jsem si povzdechla, odnesla talíř a šla do nejvyššího patra za Slendermanem.

Ahoj všichni potřetí! Doufám, že se vám kapitola líbila a, že se vám příběh celkově líbí. Mějte se hezky!

Creepypasta at school | ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat