The Hunt is my Muse | FF EXO

29. Kapitola

Cítila se podivně rozlámaně, když přicházela pomalu k sobě i s podivným pocitem něčeho, co nedokázala identifikovat. Její oči se zvětšily, když je vykulila v následném šoku při zjištění, že celou dobu ležela na Sehunovi a vypadalo to, že se nehnul ani o píď. Na malý moment pocítila lítost vůči jeho ztuhlým svalům, ale hned, co se její divný pocit zase zvětšil, se snažila najít jeho původ.

Podívala se na jeho spící obličej, který vypadal tak poklidně a nevinně. Připomínal jí spícího anděla. Nebo dítě. Opatrně, aby ho nevzbudila se od něj odsunula a posadila na zadek, mnouc si své oči s naprosto unaveným výrazem.

Zamžourala, když se opatrně rozhlížela kolem sebe, díky čemuž zjistila, že dovnitř svítilo až moc slunce skrze okno. Než se ale začala zajímat o to, kolik je hodin, pozornost jí padla na pohybující čupřinu vlasů, válející se na její posteli. Chvíli na ně zaraženě koukala než z vlasů pohlédla doleji, kde se přirozeně nacházel obličej... culícího se Baekhyuna.

„Můžu spát taky s manažerkou? Jsem skladný, nějak bych se mezi vás nacpal, slibuju," zaculil se na ní nevinně, mávaje na ní prstíčky pozvednuté pravé ruky. Ona naproti tomu zrudla rozpaky při vzpomínce na sprchu, na kterou si nejspíše vzpomínala jenom ona.

„Co-co-" zakoktala se, což Baeka donutilo pobaveně se uchechtnout a ona ho za to obdařila velmi nespokojeným pohledem. „Přestaň plácat blbost!" odfrkla si uraženě a raději se podívala na Sehuna, když se zničehonic zvedl do sedu, čímž překvapil oba dva.

I maknae se zmateně podíval nejprve na Na Ri, která sklopila pohled k peřině a pak na svého hyunga, který se stále tvářil tak samolibě.

„Tváříte se jako bych vás nachytal u něčeho pro dospělé, děcka," znova se zasmál a sledoval jak se manažerka stydlivě schovávala za Sehuna, který se na něj podíval jako pes.

„Baekhyune!" okřikl ho maknae a hodil po něm polštář , který zmiňovaný s vypláznutým jazykem chytil.

„Jen si vás dobírám," uklidnil se během mrknutí oka a jeho rysy změnily při nečekaném zvážnění, kdy se podíval na jejich manažerku. „Je ti už líp? Opravdu nechceš do nemocnice?" starostlivě svraštil obočí, ale její odmítavé zavrcení hlavy ho donutilo hlasitě vydechnout nosem.

„Opravdu děkuju, ale je mi víceméně líp," omluvně se usmála, cítíc se trapně, že stále sedí v posteli vedle Sehuna.

Pokrčil rameny. „Poděkování si asi nejvíc zaslouží Tao a Kyungsoo. To oni se o vše postarali," zašklebil se a postavil na nohy, aby mohl jít dělat něco jiného.

„Poděkuju jim hned, co je uvidím. Vlastně všem," jemně se usmála a podívala se Baekovi do očí, aby ho opravdu uklidnila, že je v pořádku, protože si jí stále ustaraně prohlížel.

Ticho, které by nejspíše vzniklo, přeskočil Sehun, když promluvil. „Neměli bychom být náhodou ve studiu?" zeptal se svého hyunga zmateně a maličko svraštil obočí. Na to Baek zareagoval mávnutím ruky.

„Po tom, co se stalo jsme mluvili s ředitelem a, mno, domluvu jsme volno," zamumlal chvatně první větu, která mu vyvstala na mysli. Nemohl jen tak říci, že jim dal volno kvůli přípravě na úplněk.

„Ách," Sehun se nad tím krátce zamračil a podíval se raději na Na Ri, která už to nevydržela a opatrně se vyhrabala na nohy z postele. Pořád se cítila trochu zahanbeně a hlavně unaveně, ale věřila, že to do nějaké chvíle bude dobrý. I psychicky se cítila líp.

„Je tu vlastně někdo? Zdá se mi, že je tu strašný klid na vaše poměry," zazubila se a podívala se na Baekhyuna, který konečně přestal propichovat pohledem Sehuna a podíval se na ní s pozvednutým obočí.