Meant to be together (Letopisy Narnie / Edmund / CZ)

14. kapitola

Sotva se svitek dotkl podlahy a usadil se rozvířený prach, témě všichni sborově vzdychli. Byla to mapa, ale byla překrásná. Okraje byly zdobeny pohybujícími se ilustracemi. Chim některé dokonce poznávala. Ze zasnění ji probudil až Eustácův hlas.

„Je překrásná," pronesl Eustác to, co si mysleli všichni, každopádně Eustác si díky tomu zasluožil překvapené pohledy všech, snad až na Koriakina. Eustác nervózně přešlápl. „Myslím tím na to, že je to vymyšlená mapa vymyšlené země," dodal, co nejrychleji šlo.

Edmund zavrtěl hlavou, aby dal najevo svůj postoj.

Koriakin si jich nevšímal. „Tady se nachází sémě všeho toho zla," ukázal na mapu a na mapě se objevil zvláštní ostrov. Zeleně pableskoval a vypadal jakoby stvořený z kouře. „Temný ostrov," pokračoval Koriakin. „Může se nabrat jakoukoliv podobu. Může se stát vašimi nejhoršími nočními můrami. Chce zničit všechno dobré a sebrat světlo tomuto světu."

Odmlčel se. Všichni na něj koukali, až nakonec Lucka ticho prolomila. „Jak to zastavíme?"

„Musíte zlomit kletbu," odpověděl Koriakin temně. Otočils e na Edmunda. „Ten meč, který máš u sebe, má šest sester."

„Vy jste je viděl?" zeptal se Edmund překvapeně a udělal krok dopředu, jako kdyby čekal, že se najednou objeví před ním. Koriakin přikývl.

„Byli tu? Šest lordů Telmarínů?" zeptal se Kaspian a Koriakin znovu přikývl. „A kam mířili," pokračoval Kaspian s vyptáváním.

„Tam, kam jsem je poslal. Abyste zlomili kletbu, musíte následovat Modrou hvězdu na ostrov Ramandu." Mapa se znovu začala hýbat, a nakonec se zastavila a ukázala krásný ostrov ve tvaru plující chobotnice.

Chimney se zadívala na modrou tečku, která zářila nad ostrovem. Modrá hvězda je povede dál.

„Musíte položit všech 7 mečů na Aslanův stůl," pokračoval Koriakin, „jen a pouze poté se ukáže jejich skutečná síla." Na chvíli se znovu odmlčel a Chimney pohledem vyhledala Kaspiana. Ten jí také věnoval pohled. Vypadal odhodlaně. Ať už to bylo nebo bylo možné, byl rozhodnutý následovat Modrou hvězdu, najít lordy Telmaríny a zničit to zlo, které se uprostřed oceánu skrývá. Oba dva na sebe kývli. Chimney byla rozhodnutá mu pomoci. Kaspian pro ni byl bratrem a pomohla by mu při jakémkoliv úkolu.

„Ale buďte na pozoru," ozval se Koriakin, „zlo vás bude pokoušet." Všem jim věnoval tvrdý pohled.

„Pokoušet?" nechápala Lucinka.

„Dokud na stůl napoložíte i sedmý meč, zlo bude mít navrch a udělá cokoliv ve svých silách, aby vás zlákalo." Naklonil se blíž k Lucince, jako kdyby následující věta měla být sudba. „Buďte silní. Nenechte se zlákat pokušením." Prošel se po mapě a oblaka mu objímala plášť. Zastavil se přes Chimney a pohlédl jí hluboko do očí. „Abyste porazili zlo tam venku, nejdříve budete muset porazit temnotu v sobě."

Nikdo z nich nic neříkal, jen po sobě nejistě koukali. Všechny Koriakinovy věty zaskočili. Často je totiž těžší porazit svou vlastní slabost než bojovat se zlem, které se děje někomu jinému.

3;