Vlčí souhvězdí

12.kapitola

  Bylo to krásné. Takto si se svými sourozenci nikdy nehrál. O kolik zábavy přišel...
  Najednou se však mladý vlk barvy ohně zarazil. Pohlédl na oblohu kde je v tuto chvíli Světlovoš. Jak jen on byl vysoko!
  Rychle se rozhlédl po táboře ale nikde neviděl černý kožich svého učitele. Odešel snad bez něj? Nechal ho tady a sám se šel projít? Touto dobou už dávno trénovali...
  U jednoho stromu uviděl Hvězdu. Matně si vzpomněl že tam s ní předtím seděl i Šíp. Ona spolu s ním byla jediná které se se Šípem bavily. Jako by mu to až teď došlo... Musel si připadat tak osaměle!
  Rychle doběhl k hnědé vlčici a pozdravil ji sklonením hlavy. Byl to projev úcty. Byla přeci teď také učitelkou a i když né jeho, pořád byl on jen štěně, sice ve výcviku ale pořád štěnětem...
  ,,Zdravím vás..." Začal Trn prochu nejistě. Nevěděl jistě jak jí má oslovovat ale dřív než stačil pokračovat ho Hvězda zastavila.
  ,,Také tě ráda vidím Trne. Mluv se mnou stejně jako jsi mluvil předtím..." Hvězda hned poznala jeho rozpaky, neudržela se a musela se pousmát nad jeho překvapením.
  ,,A pokud hledáš Šípa tak tu není." Bylo jí jasné na co se mladý vlk chce zeptat ale když uviděla jeho posmutnelý a možná i trochu provinile zděšený výraz hned pokračovala.
  ,,Neboj se. Dnes máš volno, jen si jdi hrát se svými sourozenci a rovnou vyřiď své sestře že jí taktéž dávám na dnešek volno."
  Trn překvapeně neztražil uši. Šíp, a dát volno? Jen tak? V tom bylo něco víc...
  Ale Hvězda byla starší a výše postavená něž on a on neměl právo její slova zpochybňovat...
  Nezbývalo mu tedy nic jiného než přikývnout a vrátit se zpátky za svou sestrou a bratrem. I přes radost kterou z jejich schledání a dovádění měl musel neustále přemýšlet nad svým učitelem.
  Proč jen se držel takový odstup od ostatních?

  Bylo už hodně pozdě. Lovci se již dávno vrátili s kořistí, společné jídlo již taktéž proběhlo a většina tábora již spala.
  Vlastně kromě hlídky nespala jen jedna osoba, tedy si to alespoň myslela...
  Hvězda sledovala stále temnější oblohu a čekala. Měla strach, to kvůli ní přeci utekl...
  Musel mít hlad, proč vůbec odešel? Byl na ní snad naštvaný že se pledla do věcí do kterých jí nic nebylo? Ale proč po ní najednou tak vyjel?
  Hvězda zdrceně sklopila uši a položila si hlavu na tlapky které měla skřížené položené před ní.
  Jako by i počasí vycítilo její náladu začalo pršet...
  Hvězdě už pomalu padala výčka když uslyšela zvuk, který do okolního šumění vůbec nezapadal... Kroky.
  Hvězda prudce zvedla hlavu a našpicovala uši. Její únava byla rázem ta tam. Chvíli napjatě poslouchala ale potom si uvědomila že to nejsou Šípovy kroky...
  Z jednoho z keřů vyšla hlídka a vešla do relativně suchého doupěte. Střela...
  Setřásla ze sebe vodu a ulehla vedle svých kolegů přičemž vzbudila jiného člena který ji měl vystřídat.
  Další vlk, Pruh, nebyl příliš nadšen že musí do toho počasí ale bez řeči odešel. Hvězdě pomalu klesla hlava opět na tlapky...
  Najednou se na kraji tábora něco pohnulo a když se tím směrem podívala, uviděla jakoby pohybující se stín. Šíp!
  Hvězda čekala až dojde k doupatům ale Šíp překvapivě zamířil jinam...
  Úplně zapoměla že Šíp s nimi nespí. Nechápala proč. To se ostatních bál nebo co? Nejdřív chtěla jeho rozhodnutí respektovat ale to ho měla nechat na tom dešti?
  Vyskočila na nohy a poklusem doběhla až k Šípovy. Nebyla to ani chvilka co byla venku a už byla celá mokrá a promrzlá... Jak musel být asi promrzlí hlídka nebo dokonce Šíp?!
  Když k němu doběhla nevypadalo by to že si jí všiml... Hvězda do něj tedy lehce strčila čumákem a hned překvapeně uskočila. Jak jen byl ledový!
  ,,Šípe?" Zakňučela potichu. Nic. Jako by tam ani nebyla...
  ,,Šípe, pojď do dovnitř. Tady zmrzneš!" Stále nic. Předstoupila před něj a podívala se mu do těch jeho dvoubarevných očí. Chtěla na něj zakřičet ale zaraženě zůstala stát na místě.
  Ty jeho oči... Byly úplně bez života. Tak skelné! Kdyby mu od čumáku nešla mírná pára byla by si myslela že je mrtvý.
    ,,Š-šípe?" Zakňučela vyděšeně. On se však ani nehl... Hvězda musela jednat. Celá se třásla, už chtěla od sud vypadnout ale nemohla tu přeci Šípa nechat...
  I když se trochu bála jeho reakce ho popadla za srst na krku a táhla do směrem k doupatům. Nebránil se. Hvězda pochopila že je mýslenkami úplně někde jinde. Jako by jeho duše ani nebyla v jeho těle...
  Těsně před vchodem do doupad se však zarazil. Nechápavě na něj pohlédla. Potom si však povzdechla.
  ,,Můžeš tam." Řekla a znovu ho začala tahat do doupěte. Trochu né příliš ochotně jí následoval.
  Když se dostala opět do doupat obklopilo jí příjemné teplo. Pomalu se přestávala třást. Zato Šíp jako by si až teď uvědomil jaká zima mu je se začal třást a překvapeně se rozhlížet.
  Vůbec nevěděl jak je tam dostal. To poslední co si pamatoval bylo jak míří od řeky a jak pomalu začíná pršet. Nebyla sice bouřka, ale i ten déšť stačil na to aby si vzpomněl na tu noc kdy opustil své přátele. Cítil se dost provinile, asi musel být chvíli mimo...
  Když však uviděl ostatní vlky jak okolo něj spí, pochopil kde se zrovna nachází a okamžitě se otočil k východu. Co tu vůbec dělá?!
  Jenže to mu před čumák skočila Hvězda.
  ,,Nikam nejdeš!" Zavrčela. Byla sice ráda že je už zase duchapřítomný ale rozhodně nemohla dovolit aby se do té zimi vrátil!
  Šíp na ní chvíli jen hleděl, přemýšlíc co udělá. Nebyl by problém jí přeprat. Nebyla vůbec cvičená, stačilo by pář kousnutí a raději připlácnutí tlamy k zemi aby nevzbudil ostatní...
  Počkat. Šíp se překvapeně zarazil, vytřeštil oči a rychle odvrátil pohled. Nad čím to přemýšlel?! Vždyť mu nic neudělala...
  Ztrápeně si lehl do kouta. Nezaslouží si tu být... Nezaslouží si ani žít!
  Na svých zádech a boku ucítil příjemné teplo. Hvězda si lehla vedle něj a položila mu hlavu na záda. Na tohle už dlouho čekala. Byl to její přítel... Možná byl občas trochu podrážděný ale i tak... Měl jenom jí. Nikdo jiný se s ním nebavil.
  Najednou se za černou srstí mihla oranžovo rudá. Z druhé strany si k Šípovy lehl Trn.
  Byl celou tu dobu vzhůru? Pomyslela si Hvězda zaraženě. To také celou tu dobu čekal na Šípa?
  Nakonec to nechala být. Alespoň měl Šíp ještě někoho na kodo se mohl spolehnout, a to jak Hvězda správně usoudila, Šíp opravdu potřeboval...

  I když to sám ještě nevěděl...