Save me ×Justin Bieber FF×

9.část- "I liked that"

Udělala jsem to.

Políbila jsem ho.

Je špatné, že se mi to líbilo?

Sedím v autě a čekám, až Justin dorazí a odveze mě konečně pryč z tohohle místa. Dal mi klíčky a řekl mi, ať ho počkám v autě s tím, že si musí ještě něco vyřídit. Věděla jsem, že vyřizuje, aby se paprazzi nedozvěděli, co se tu dnes stalo.

Pokaždé, když jsem si vzpomněla na tu pusu, celé tělo se mi rozechvělo. Vůbec nevím, proč jsem ho políbila, prostě jsem to v tu chvíli takhle chtěla. A hlavní je, že se mi to líbilo. Hodně. Tak moc, že se bojím, že až sem přijde, vrhnu se na něj a vylíbám z něj duši. Nechápala jsem to. Choval se ke mně chladně už od té doby, co jsem ho poznala. Teda když opominu tu noc, co jsme se spolu málem vyspali, ale je to chlap a žádného chlapa nenechá sex chladným. Ale i přes to, že se ke mně vždycky chová rezervovaně a odtažitě, polibek mi opětoval stejnou vervou jako já jemu, jestli né víc.

Když Justin dorazil do auta, sotva se na mě podíval, jen se potichu zeptal: „Jsi v pořádku?“ odpověděla jsem mu kývnutím. V tuhle chvíli jsem svému hlasu nedůvěřovala, věděla jsem, že kdybych promluvila, hlas by se mi chvěl. Byla jsem ráda, že jsem se na něj nevrhla. Už to jsem brala jako úspěch.

 Po tom, co jsem se párkrát nadechla, jsem si dovolila malý pohled na něj. Pořád byl od krve, rozcuchaný, a dokonce měl pořád ten jeho pohled v očích. Ale i přes to byl vážně krásný. Hned potom co mě tahle myšlenka napadla jsem se v duchu profackovala. Není krásný! Je to blbec! A jsem si jistá, že kdybych mu tohle řekla nahlas, moc by se mu to nelíbilo. Potom jsem si, ale všimla jiné věci.

„Nevezeš mě domů?“ otočila jsem se na něj. Na okamžik zpustil oči ze silnice a podíval se na mě. „Jedeme ke mně.“  Hned potom dodal: „Nemyslim si, že by tvoje babička byla nadšená, kdyby tě takhle viděla.“ Nevěděla jsem, co tím myslel, podívala jsem se na sebe a došlo mi, co měl na mysli. Moje džíny a tílko byli roztržené. U džín to tak moc nevadilo, mám spousty roztrhaných džín , ale věděla jsem, že by babička nebyla zrovna nadšená, kdybych přišla domů s mojí podprsenkou, která byla celá vidět díky roztrženému ramínku tílka.

 Jak se to sakra stalo? Vůbec si nepamatuju, že by mi ten chlap trhal oblečení. Byla jsem z toho vážně zmatená. To jsem byla až v takovém šoku, že si to nepamatuju?  Ale až při pohledu do zrcadla jsem se opravdu zděsila: Moje pravá tvář byla celá modrá a ret jsem měla natržený, moje řasenka se mi celá roztekla pod očima a vlasy mi stály do všech stran.

 Otočila jsem se na Justina „To on mě uhodil?“ Věděla jsem, že to byla obsurdní otázka, ale musela jsem se přesvědčit. Při pohledu na něj jsem si všimla, že při mojí otázce silněji zmáčkl volant, až tak že mu zbělely klouby. Odpověděl mi mírným přikývnutím. „Ty si to nepamatuješ?“ zeptal se mě.

„Ne“ řekla jsem a mírně jsem si poposedla. „Já si z toho nepamatuju spoustu věcí. Vzpomínám si jen na tebe, jak si přišel“ a potom mi došla ještě jedna věc: „Já…děkuju ti. Nevim ,co by  se stalo kdybys nepřišel“ Hlavou mi probíhaly scénáře co kdyby.. a do očí se mi zase nahrnuly slzy. „Jsem tvým dlužníkem...Zase“ Při té připomínce se mírně pousmál, ale potom hned nasadil vážnou tvář. „Neděkuj mi.“ Řekl a podíval se na mě, jeho hlas nabral hrubosti. „Měl jsem toho čůráka zabít“  Na to jsem žádnou odpověď neměla, „já taky“ by si nebyla nejlepší věc co bych měl říct.

***

Vjeli jsme do podzemní garáže, kterou měl Justin pod svým domem. Když jsem vylezla, ani mě nepřekvapilo množství aut a dokonce motorek, které vlastnil. Když si člověk může dovolit utrácet za holky na jednu noc proč né za dopravní prostředky,  že?