Bad Reputation (Shawn Mendes) ✅

29. kapitola

Všichni odjeli přespat k Adamovi a nechali nás tu samotné. Vím moc dobře co mysleli, že se stane až odejdou. Vím, že Shawn by chtěl a já ostatně taky ale můj strach byl silnější než touha. Jen jsme leželi u mě v posteli. Já na jeho hrudi a on mi prsty kreslil obrazce na záda. ,,Tak jaký byly narozeniny" zeptal se šeptem. Nejspíš už usínal. ,,Nejlepší" řekla jsem s upřímnou radostí. ,,Štve mě, že jsem pro tebe neměl dárek" zamračil se najednou. ,, Já ale nic nepotřebovala, jenom vidět tebe" usmála jsem se a dala mu pusu na hruď. Usmál se.

,,Tak to poděkuj Adamovi" ušklíbl se. Můj nechápavý pohled mluvil za vše. ,,Volal, že se ti stýská, a že by bylo fajn kdybych přijel. Hned po koncertu jsem si zbalil a letěl sem. Celou noc jsem nespal. Měl jsem strach, že to nestihnu" dal mi malý polibek na čelo ale já ho stále moc nechápala. ,,Takže to Adam?" zeptala jsem se. ,,Taky jsem to nečekal ale asi tě má fakt rád a nechce o tebe přijít. Asi pochopil, že mě jen tak neopustíš" pokrčil rameny Shawn.

To mi připomíná i to, že Adam věděl o tom překvapení pro mě a byli se Shawnem domluvení, abych to viděla. Kdyby to tak Adam nechtěl, stačilo odvést mou pozornost a jít se mnou třeba ven. Adam je pravý kamarád.

,,Jsem unavená" ozvala jsem se najednou. ,,To já taky" zasmál se Shawn. Chtěla jsem se od něj trochu odtáhnout, aby se mohl pořádně vyspat. Když jsem si ale lehla k němu zády, nemělo to žádný účinek. Shawn se otočil a stejně mě držel v objetí. Myslím, že mě asi prostě nehodlal pustit.

,,Dobrou princezno" zašeptal těsně u mého ucha. Já už jsem ale neodpověděla, byla jsem na to moc unavená.

***

Ráno jsem se probudila a chtěla jsem se vymanit ze Shawnova objetí. Ten byl už ale zřejmě vzhůru a držel si mě. ,,Tady se nám někdo probudil. Dobré ráno uprchlíku" zasmál se. ,,Dobré ráno" ušklíbla jsem se a otočila se obličejem k němu. ,,Jak jste se nám vyspala princezno?" zeptal se a dal mi lehký polibek na krk. ,,Dobře, měla jsem u sebe svého prince" špitla jsem ospale a dala mu polibek na rty. Ihned jsem se od něj ale odtáhla. ,, Potřebuju na záchod" objasnila jsem a on mě beze slova pustil ze svého objetí.

***

,,Píše Hazel, jestli s nimi nezajdeme do parku" promluvila jsem s pusou plnou čokoládového muffinu. ,,Klidně" pokrčil Shawn rameny. On už ty muffiny snědl asi tři a vypadalo to, že jich nikdy nebude mít dost. Věděla jsem, že je má rád, ale on je snad miloval víc než mě.

,,Jdu se obléct pak přijďu" usmála jsem se a svůj prázdný talíř odložila do dřezu v kuchyni. ,,Přineseš mi prosím košili?" zeptal se se stále plnou pusou. Kývla jsem na souhlas a vyběhla schody do mého pokoje.

Vlasy jsem si jen rozčesala a nechala splývat po pas a vzala jsem si tmavě fialové šaty nad kolena. V moment, kdy jsem popadla Shawnovu košili, vypadl z ní jakýsi papírek...

Dobře, tahle kapitola je trošku kratší 😅 A taky asi dost nezáživná 👌 Prostě je fakt super 🙃 Každopádně doufám, že se i tak líbila a budete se těšit na další ❤