Sázka II // Ment✔

My... jsme se rozešli

"Zasloužil by sis víc," Prošel jsem kolem něj a odešel z kanceláře. Zabouchl jsem za sebou dveře a před domem nastoupil do auta. Nastartoval jsem a vyjel zpět domů.

Vyšel jsem šest pater a odemkl dveře. Uslyšel jsem tiché cinkání, jakoby něco malého dopadlo na zem a pak se ve dveřích objevila Lucy. Proběhla kolem mě a po schodech mířila rychle dolů.

"Luci!!!" Zkusil jsem na ní zavolat a rozběhl se dolů. Byla ale rychlejší než já, takže ještě než jsem doběhl dolů, byla už někde pryč. Stejně je mi naprosto jasný kam šla... Vrátil jsem se nahoru a zavřel za sebou dveře.

Přešel jsem do ložnice, kde byla pootvíraná většina skříní, ale co mě znepokojovalo víc, byly poloprázdné. Posadil jsem se na postel a složil hlavu do dlaní, když se na zemi pode mnou něco v zapadajícím slunci zalesklo. Sehnul jsem se a zvedl přívěsek... Přívěsek, který měl zpečetit naše pětileté výročí... Pět let jsme spolu a já nikdy nezapochyboval, že bych ji nemiloval nebo že by ona neměla ráda mě... Vždycky byla můj anděl, který se znenadání objevil v mém životě, když jsem ji nejvíc potřeboval a milovala mě jako nikdy jiný... A teď je to pryč a já nenacházím jedinou možnost, jak to všechno vrátit...

Se slzami v očích jsem vrátil přívěsek do krabičky a vrátil ji na místo do šuplíku, bude tu na ní čekat... Dokud se nevrátí...

Lucy

Chodbou jsem šla k pokoji Tomáše a tiše zaklepala na dveře. Čekala jsem na odpověď, jenže ta se stále nedostavovala. Zaklepala jsem znovu a silněji, ale stále se nic nedělo. Zkusila jsem vzít za kliku, ale dveře byly zamčené.

Zklamaně jsem se otočila a vrátila se k pokoji mojí nejlepší kamarádky. Zaklepala jsem a v tu chvíli se zevnitř začaly ozývat podivné zvuky. Po několika ranách se otevřely dveře, ve kterých stála Anička, napůl oblečená, trochu rozcuchaná a za ní na posteli seděl Rady.

"Nevíte, kde je Tomáš?" Zeptala jsem se tiše.

"Děje se něco zlato?" Chytla mě za ruku Anča a vtáhla dovnitř. Zavřela jsem za sebou dveře a batoh hodila na zem.

"My... jsme se rozešli," Řekla jsem třesoucím se hlasem a otřela si slzy, které stále máčely moje tváře.

"To je mi strašně moc líto, co se stalo?" Pevně mě objala a já jí brečela do ramene.

"Minulou noc... Honza si myslí, že jsem spala s Tomášem,"

"Ale vždyť to není pravda, jak ho to prosimtě napadlo?" Podívala se na mě ustaraně.

"Po tom, co jsem ráno odešla, půjčila jsem si Tomášovo tričko a navíc ten mobil... Prostě přišel v ten nejhorší okamžik," Vysvětlila jsem ve zkratce celý příběh.

"To je kretén," Pokroutila hlavou. "To tě to ani nenechal vysvětlit?" Překvapeně se na mě dívala a pak svůj pohled upoutala na Radyho.

"Ne," Šeptla jsem.

"Promluvím s ním," Pousmál se Rady a zvedl se z postele.

"Ne, nechci vám kazit večer, zvládnu to," Pokusila jsem se pousmát a pustila Aničku z objetí. "Zavolám Tomášovi a... uvidíme," Kývla jsem na ně.