Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

" Zítra zápas... " °66°

Minulá kapitola:

,,Kate, půjdeme ještě doukoukat ten horor?“ zeptala se mě Tara, když jsme už dojedli a jen seděli u stolu. Mamka s Mikem odešli, my tu byli sami.

,,Jasný. Zkouknem pak ještě něco?“ zeptala jsem se.

,, No asi. Kolik je?“

,,Okolo deváté myslím.“ řekla jsem jí a pak si teprve ověřila čas.

,,To stihnem možná ještě jeden.“

,,Asi. Uvidíme. Tak pojď.“ pobídla jsem jí a šli jsem do mého pokoje.
Začali jsme znovu koukat na horor a nakonec jsme stihli i ten druhý film, co Tara vybrala.

_____________________________________

Pomalu ale jistě se blížil, alespoň pro mě den D. Už to bude tenhle víkend a já jsem tak nehorázně šťastná. Ale i trošku nervózní. Přeci jen je to poprvé, co bych doopravdy hrála a to za tým. Co když jim to zvorám?! Na to nesmím ani myslet. A to mi ještě připomíná, že bych to měla říct mamce, Mikeovi a taky bráchovi a pokud by chtěla i Catarina, tak i té. Vlastně moc lidí neví, že jsem chodila trénovat, pilně se připravovala a snažila se být co nejlepší.
Doufám, že to za tu snahu i námahu stálo. 

Uběhlo už pět dní, takže za dva dny budu hrát. Ty dny utíkali jako voda, chodili jsme ven, bavili se. A hlavně jsem se snažila užít si poslední chvíle s Tarou, která mi má brzy odjet. Bude mi chybět, hodně. Ale snad se zas brzy uvidíme. Snažím se na tom vždy najít alespoň nějaká pozitiva...

Sobota přišla velmi rychle a s tím i zápas a přespání u Freda. Zápas je až zítra, takže půjdu s Fredem rovnou od něj. A to taky znamená, že si už dneska musím připravit věci na zápas. Brusle, hokejka, chrániče, helma a další. Všechno jsem si do pár minut připravila a tak jsem mohla za chvíli vyrazit. Přemýšlela jsem nad motorkou, přeci jen, Fred bydlel ode mě lehce dál a tahat se s věcmi a v takové zimě se mi nechtělo. Nakonec jsem vzala svého miláčka a vyrazila k Fredovi domů. Moc se na něj těším. Řekla bych, že náš vztah se více prohlubuje. Tedy, alespoň v to doufám. Jsem konečně šťastná, jak nikdy, pomyslela jsem si.
Beruška byla taky šťastná, že jsem jí vzala na vyjížďku. Spokojený a krásný zvuk motoru mi to dával jasně najevo. Taru jsem bohužel znovu zanechala doma, s tím, že jsem jí celý víkend objasnila. Byla nadšená a lehce zklamaná, že mě zas neuvidí. Ale zároveň mi to prostě nehorázně přála.
Nejlepší kamarádka se prosto pozná, co.

Blížila jsem se k Fredovi, stačila už jen zatáčka a byla jsem tam. Fred již stál před domem, pomohl mi i s věcmi dovnitř. Musela jsem se pořád usmívat...

,, Jak se těšíš na zítřek?“

,, Jsi nervózní?“ zeptal se mě Fred, přerušujíc tak můj tok myšlenek.

,, Těším se fakt moc. Ta nervozita je zatím v pohodě, ale to přijde. Budu z toho mega šťastná a zároveň tak mimo.“ lehce jsem se usmála.

Nervozita vždycky přišla v moment před zápasem a nebo třeba zkoušením, testem a podobně. Nevím proč ani. Vždycky jsem se toho nebála, ale ta nervozita tam prosto byla.

,,To bude dobrý. Určitě.“ řekl mi a objal mě kolem ramen.

,, Věřím, že to zvládneš.“ pokračoval, vtiskl mi malý polibek na tvář a poté se rozešel, stále s rukou kolem mých ramen.

,, Snad jo.“ usmála jsem se na něj.

,, Určitě ano. Žádné snad.“ řekl mi na oplátku. Nehádej se s ním, řekla jsem si v duchu.

,, Fajn.“ řekla jsem jen a lehce do něj šťouchla.

,,Hele. Nešťouchej do mě. Jen říkám pravdu.“ ohradil se hned.

,, Ale prosimte. Taková rána to nebyla.“ zasmála jsem se jeho reakci.

,, Určitě byla. Jen ty si to nemyslíš.“ řekl naoko.

,, Hahaha.“ řekla jsem mu ironicky a v ten moment jsem se ocitla ve vzduchu.

,, Hej, pusť mě na zem.“ řekla jsem a zatahala za jeho tričko.

,, Ne, ani mě nehne lásko.“ odpověděl mi a dal se do pohybu.

,, Ale notááák.“ řekla jsem mu a koukla, kam mě to nese.

Že mě to nepřekvapilo. Chvilku na to jsem ucítila pod svým tělem peřinu. Ihned se nade mě naklonil a zlehka políbil. Jemně, lehce se otřel svými rty o ty mé a i tento nepatrný pohyb ve mě dokázal vyvolat menší brnění.
Rukama se zapřel vedle mé hlavy, každou z jedné strany. Poté mě znovu políbil, ale už ne tak jemně. Tohle bylo procítěné skrz na skrz a dal mi vše, co jsem mu v tu chvíli dovolila.
Svým jazykem si chtěl prodral cestu do mých úst, nacož jsem mu vyhověla. Do konečné fáze jsme se ještě nedostali, jelikož na to bylo podle mě brzy. Nakonec jsme vedle sebe leželi, povídali si a naše ruce byli propletené mezi námi.
Večer jsme si pustili film, jedli jsme k tomu docela vydatnou večeři a občas si i povídali. Říct, že jsem byla happy? Byla jsem nehorázně šťastná.
Okolo desáté večer jsme si šli lehnout, usínajíc mu spokojeně po boku. Nejhezčí pocit...

Milovat znamená, mít rád veškeré věci na dané osobě. Milujeme přes všechny maličkosti, přes všechny ty nedostatky

Nová kapitolka je tady...

Brzy snad další.
Mega moc děkuju za ta čísla❤👌
→ 5,47K

Vaše❤
xxxx