Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

" zápas " °67°

Minulý díl:

,, Hej, pusť mě na zem.“ řekla jsem a zatahala za jeho tričko.

,, Ne, ani mě nehne lásko.“ odpověděl mi a dal se do pohybu.

,, Ale notááák.“ řekla jsem mu a koukla, kam mě to nese.

Že mě to nepřekvapilo. Chvilku na to jsem ucítila pod svým tělem peřinu. Ihned se nade mě naklonil a zlehka políbil. Jemně, lehce se otřel svými rty o ty mé a i tento nepatrný pohyb ve mě dokázal vyvolat menší brnění.
Rukama se zapřel vedle mé hlavy, každou z jedné strany. Poté mě znovu políbil, ale už ne tak jemně. Tohle bylo procítěné skrz na skrz a dal mi vše, co jsem mu v tu chvíli dovolila.
Svým jazykem si chtěl prodral cestu do mých úst, nacož jsem mu vyhověla. Do konečné fáze jsme se ještě nedostali, jelikož na to bylo podle mě brzy. Nakonec jsme vedle sebe leželi, povídali si a naše ruce byli propletené mezi námi.
Večer jsme si pustili film, jedli jsme k tomu docela vydatnou večeři a občas si i povídali. Říct, že jsem byla happy? Byla jsem nehorázně šťastná.
Okolo desáté večer jsme si šli lehnout, usínajíc mu spokojeně po boku. Nejhezčí pocit...

Milovat znamená, mít rád veškeré věci na dané osobě. Milujeme přes všechny maličkosti, přes všechny ty nedostatky

_____________________________________

Probudila jsem se, ležíc na Fredovi, lépe řečeno na jeho hrudi, který mě objímal kolem boku. Probuzení nádherné, ještě hezčí však byl pohled na spícího kluka vedle mě. Jeho rty byli lehce pootevřené, dýchal klidně, jeho oči se mi skryly pod víčky a tak jsem je nemohla vidět. Tvář byla uvolněná a ty jeho vlasy. Trčely mu do všech stran, chuť mu jima projet rukou zachvátila mou mysl i hlavu. Nechtěla jsem jej ale vzbudit. Lehce jsem se ještě zavrtěla v posteli, jen tenhle nepatrný pohyb...
Sakriš.

,, Dobré ráno Katie.“ řekl mi hned, ještě rozespalý a s ranním chraplákem, který byl sakra úžasnej.

,, Dobré.“ řekla jsem mu a letmo mu dala pusu.

,, Takové probuzení bych si nechal líbit pořád.“ řekl a začal se na mě usmívat, přitahujíc si mě k sobě.

,, Taky.“ řekla jsem mu a poklidně si zas položila hlavu na jeho hruď.

,, Za chvíli budeme muset ale vstát. Ten hokej, abys ho stihla víš.“ řekl mi po chvilce, mě se však ještě odsud nechtělo. Chtěla jsme tu ležet, ba nejen ležet vedle něj. Chtěla jsem tu být už pořád. Sakra, jak dobrej, úžasnej pocit to je.

,, Achjo.“ povzdechla jsem si.

,,V kolik, že tam máme být?“ zeptala jsem se ho lehkým šeptem.

,, No než si dáme snídani, dojedeme tam a navíc tam máš být už hodinu před. A máš ho od dvou.“ řekl mi a vysvětlil.

,, Aggr.“ zamumlala jsem a schovala se pod peřinu. Nechtělo se mi nikam.

,, Notak, princezno, vylez mi.“ řekl a přitom mě zatáhl za ruku, kterou držel. Vylezla jsem, on mi vtiskl pusu a hned potom se snažil vstát. Nijak moc jsem mu to neusnadnila, ale nakonec se mi ještě na chvíli povedlo jej tu u sebe v posteli udržet. Neříkám, že to byl sakra lehkej úkol, ale povedlo se. Jen pár minut ale. Poté se odebral do sprchy, do které jsem šla po něm i já. Mezitím nám připravil snídani.
Když jsme potom dojedli, musím uznat, že docela dost dobrou a vydatnou snídani, odebrala jsem se ještě do koupelny. Nakonec jsem koukla na hodiny, které mi jasně říkali, že máme ještě čas. Proto jsem se na chvilku ještě svalila do postele.

,, Katie. Nechceš snad prospat celý den, ne?“ řekl s lehkým smíchem.

,, Co když chci?“ optala jsem se jej.

,, A nebo co když jen chci, aby si tu byl taky?“ řekla jsem ještě potom, usmívajíc se.

,, Až tak jo?“ řekl mi a hned se svalil ke mě. Obmotala jsem svou ruku okolo jeho břicha, hlavu si položila na jeho hruď. On si mě zas přitáhl do jakéhosi objetí a spokojeně se uvelebil. Měli jsme zhruba okolo hodiny času a tu jsme skoro celou strávili v jeho posteli, já v jeho náručí.
Uklidňující pocit.

Oblékla jsem se do riflí, spíše jsem se do nich nějak dostala, vzala si mikinu, tričko s nápisem Hockey a pak počkala ještě na Freda. Ten totiž byl pomalejší než já a tak ještě nebyl zcela oblečený. Hlavně, že mi říkal jak to stihne, pche. To tak, zasmála jsem se sama pro sebe.
Po chvilce jsme už oba stáli venku a čekali na odvoz. Tedy, říkala jsem, že bych ho mohla vzít na motorku, ale on nějak nechtěl. Prej dneska ne. Nechtěla jsem ho do toho nutit a proto jsem jej nechala, aby nám zavolal odvoz, který po chvilce dorazil. Nasedli jsme a vyrazili směr stadion ve vedlejším městě. Zhruba po půl hodině jsme dorazili na místo, kde už bylo docela dost lidí. Jo, tak přesně v tenhle moment mě už začala přepadat nervozita, která nebyla nikterak příjemná. Fred mě dovedl do šatny, kde ještě nikdo nebyl. Proto jsem se mohla v klidu svléct, vzít si termo a připravit se. Po nějaké době dorazili i ostatní. Já už ale byla hotová a chtěla jsem se jít rozbruslit. Koho to ale cestou nepotkám.

,,Za co mě ten, tam nahoře trestá“ zaklela jsem potichu sama pro sebe.

,, Koho pak to tu máme.“ uslyšela jsem ten hlasy který bych raději neslyšela.

Další kapitola na světě.
Opožděně, ale jak víte. Tolik času nemám, teď ho snad ale bude více.
Mockrát znovu a znovu děkuji za ta čísla😍
Ani nevíte, jak moc velkou radost mi to vždycky udělá.

↓
5,67K
↑

Brzy další kapitolka.

Vaše❤
xxxx