My Stalker [CZ]

4.

Pohled Charlotte:
,,Ještě jsme se nepředstavili, jsem Charlotte," až po dlouhé době jsem si uvědomila, že ani nevím, jak se jmenuje.

,,Ano,to už vím," odpověděl, ale stále mi neřekl jméno.

,,A jak se jmenuješ ty?"zajímalo mě. Připadal mi podivný, pořád měl přes hlavu kapuci a bavil se pouze se mnou.

,,Mé jméno není hezké, možná jednou ti ho řeknu," řekl a já se zarazila. Opravdu nemá pěkné jméno nebo je v tom jiný důvod. Nad touto otázkou jsem dlouho přemýšlela, skoro celou prohlídku.

Prošli jsme si celou školu a já už se těšila domů, byla jsem unavená.

,,Promiň, ale už musím, zítra," řekla jsem, jen přikývl jako náznak souhlasu a já vydala domů.

Nechtěla jsem jít domů sama, ale musela jsem, máma je v práci a otec odjel na služební cestu.

Cestou jsem měla takový pocit, pocit, že mě někdo neustále sleduje. Nenechala jsem se zastrašit a přidala jsem do kroku. Myslela jsem, že jsem ho setřásla, ale když se přede mnou objevila postava, začala jsem utíkat. Ta postava se, ale rozběhla také. Malém by mě dohonila, ale měla jsem štěstí, nacházela jsem se pár metrů před domem.

V okamžiku jsem otevřela dveře a doslova vpadla dovnitř. Zamkla jsem a zatáhla závěsy, hlavně v kuchyni a v pokoji. Pro jistotu jsem vypla počítač a mobil strčila do skříně. Zavalila mě panika. Hodinu jsem ležela v posteli a čekala, co se bude dít.

Po hodině utrpení, jsem se odhodlala vylézt. Přišla jsem okna a rozhlížela se, nikde nic. Vydechla jsem si zhruba za 20 vteřin, zazvonil telefon. Neochotně jsem se podívala, kdo volá. Máma.

,,Ahoj Charlie, už jsi doma?" ozvalo se z telefonu hned po přijmutí.

,,Ano, už hodinu,"odpověděla jsem a nechápala, proč volá.

,,Přijdu pozdě z práce, potřebuji aby si šla nakoupit," odpověděla na mé otázky a já se lekla. Znovu jít ven v žádném případě.

,,Nemohla bych si objednat pizzu, nechce se mi ven." Doufala jsem, že to klapne a já bych nemusela jít do obchodu, kde bych ji mohla potkat.

,,Víš, jak nemám ráda ty přemaštěná jídla, jdi do obchodu," poté, co to dořekla, zavěsila.
 
Nezbývá mi nic jiného, než tam jít.