Proč bušíme pěstmi do zdi , když nám to pomůže jen do chvíle než přestaneme ?
Proč křičíme do mrtvého ticha v domě , když ze sebe pak zvládneme vydat jen lapání po dechu ?
Proč z očí propouštíme potoky slaných slz , když je nemá kdo utřít , a po chvíli už steče jen jedna jediná kapka ?
Proč se snažíme bolest v srdci zmírnit fyzickou aktivitou , když se pak jen zvládneme sesunout na zem a třást se , nebo se nepohnout vůbec ?
Proč máme city , když o ně nestojíme ?
Proč máme kolem sebe lidi , které jsme schopni milovat , když nevíme , jestli oni milují nás ?
Proč skládáme songy , když je pak stejně roztrháme a spálíme ?
Proč skládáme choreografie , když už je pak nechceme zatancovat , protože nám připomínají kdy a proč jsme je skládali ?
Proč se obtěžujeme jít vyhodit hromadu kapesníků , když si pak sedneme zpět a po chvíli můžeme vyhazovat další hromadu kapesníků ?
Proč všichni říkají , že to bude dobré , když víme , že nebude ?
Proč máme lidi , kterým bezmezně věříme a vždy jsme jim mohli vše říct , když se najednou bojíme jim říct co nás tíží ?
Proč dobrovolně trpíme , když víme jaký bude konec ?
Proč si snažíme vytvořit představu o šťastném životě , když víme , že ho mít nebudeme ?
Proč si děláme jizvy , když nám pak klidně celý život připomínají , čím jsme procházeli ?
Proč se obtěžujeme s přetvářkami , úsměvy a s hraním , že je náš život bezva , když bychom si nejradši sedli do temného kouta a brečeli ?
Proč se snažíme být lepšími lidmi , ať už chováním či vzhledem , když to neocení člověk , u kterého bychom nejvíc chtěli aby to ocenil ?
Proč dáváme šanci dalším lidem, kteří přicházejí , když nám ublíží stejně jako ti před nimi ?
Proč večer chodíme spát , když většinu noci prosedíme a tišše brečíme a zíráme do stropu , po zážitku z nočních mur ?
Proč se podvědomí snaží vymyslet další a další variace našich nočních mur , když jsou v podstatě pořád stejné ? Ztrácíme osobu , kterou nejvíc milujeme a nemůžeme jí pomoct ....
Proč se nám zdají sny , v kterých jsme zpočátku šťastní a pak stejně zkončí jako noční můry , protože náš démon se nevzdává ?
Proč jíme prášky na bolest , když nepomáhají ?
Proč jíme prášky na spaní , když nechceme usnout ?
Proč se snažíme vypadat hezky , když nás ten , o koho nejvíc stojíme nevidí ?
Proč se ostatním pokoušíme pomoct , když nechceme ukázat svou bolest a nechceme si nechat pomoct ?
Proč to neukončíme , když víme , že už to nebude lepší ?
Možná proto , že pořád doufáme .....
Smallbrunette
