Smrt je blízko

Kniha pravdy

Byla jsem smutná, že je musím opustit, ale zároveň i šťastná, že se ve zdraví vrátím domů. Sedla jsem si na pár dřevěných desek a přemýšlela, kde byl tehdy vlastně ten Lukáš. Co když mi něco tají? Napadali mě hrozné myšlenky. Například i to, že se nějak spolčil s těmi vrahy, ale takové myšlenky jsem hned zahnala pryč.
Pak jsem si vzpomněla, že mám vlastně ještě tu zvláštní knížku. Došla jsem si pro ni. Byla přesně na tom místě, kam jsem ji předtím hodila. Otevřela jsem ji a začala číst...
,, Vím, neměla bych tohle psát, ale nemohu si pomoct. Baví mě to. Miluji slova. Každé slovo má v sobě ukryté tajemství. Zrovna jako tohle. Byla jsem tu dlouho. Poznala jsem všechny sourozence. Nejvíc se mi však líbil René..."
U toho jména jsem přestala číst. René, ten přeci umřel. Ale proč? Byla jsem zvědavá. Podívala jsem se, kde je Lukáš. Řídil naší loď a prozpěvoval si. Ponořila jsem se tedy znovu do čtení. Tahle rodina v sobě měla jistě nějaké tajemství, které jsem ale nemohla nikdy zjistit... Nebo snad ano?!
Přeskočila jsem popis Reného a šla na to hlavní... Na pravdu.
,,...vypadali jako skvělá rodina. Ihned jsem si je oblíbila. A taky jsem udělala největší chybu svého života. Zamilovala jsem se. Proč? Proč jen jsem byla taková... Nemám moc času to sem psát. Brzy mě tu najdou. A tak, jako umřel René, umřu také já. Já to však nechtěla udělat... Bez něj můj život nemá smysl. Nechci..." Část stránky chyběla. To mě naštvalo. A tak jsem pár ,, kapitol" přeskočila...
Listovala jsem knihou, dokud jsem nenarazila na to, co jsem chtěla vědět.
O každém z nich tam něco bylo napsané, ale nic moc konkrétního. Ta žena to asi psala ve spěchu. Zajímalo mě proč. Snad když vím, že mě chce někdo zabít, tak neztrácím čas psaním, ne?
,,Nikdo o tom neví, ale René, Julius a Martin jsou ti nejlepší a nejhodnější lidé, které znám. Moc mi se vším pomohli. Mám je ráda. A teď, pár minut před svým koncem... Vím, že tito tři, nyní bohužel už jen dva, si tento život nezaslouží. Stačilo by, aby odsud odjeli. Oni se sice bojí, že je ostatní najdou, ale já věřím tomu, že by se jim nic nestalo. A navíc... každý si zaslouží nový začátek..."
Poté, co jsem si ještě pár stránek přečetla... Propadla jsem panice. Zakřičela jsem na Lukáše, že se chci okamžitě vrátit zpět. Ten byl ale opačného názoru...