First Sight...[Marcus Gunnarsen Cz FF]

❤21.kapitola❤

Rebecca:

,,Jsme tady, slečno." Chtěla jsem zaplatit a vystoupit,když mi došlo, že tady zůstat nemůžu..ne, když hned vedle bydlí Marcus. Poprosila jsem taxikáře jestli by chvíli počkal a zavezl mě ještě někam jinam. Souhlasil, že na mě počká,než si skočím pro věci.

Šla jsem domů do svého pokoje sbalit si již zmiňované věci. Teď tady nemůžu zůstat,tohle mě dost bolí a Marcus bydlí hned vedle,nemohla bych se na něj teď dívat. Navíc tady nemám nikoho,kdo by se mnou trávil čas a tak trochu mi pomohl zapomenout.

Napsala jsem bráchovi vzkaz, že jsem jela pryč,ale jsem v pořádku. Ještě jsem popadla peněženku, klíče a tašku s mými sbalenými věcmi a běžela zpět k taxíku.

A week later

Marcus:

Ležel jsem na posteli s pohledem upřeným do stropu. Stejně jako poslední týden jsem nemohl usnout. Jediné, co mi zbývalo bylo přemýšlet,kvůli jaké blbosti jsem Beccu ztratil. Taylor už odjela zpět odkud přišla, takže polovina mého důkazů je pryč.

Vím,že bych neměl být naštvaný na Tinuse, nemá na tom v podstatě žádnou vinu,ale já jsem tak naštvaný. Přišel jsem o ní úplně bezdůvodně,o mojí princeznu.. Už dávno není tvoje..Ale není to moje vina..Tentokrát.

Vylezl jsem z postele a pomalým krokem jsem se vydal do kuchyně. Nalil jsem si sklenici vody a vrátil se i s vodou do pokoje.

Posadil jsem se na postel a pro změnu jsem se díval místo na strop,z okna.

Zahlédl jsem venku světla přijíždějícího auta,a tak jsem se snažil zaostřit na vystupující osobu. Hned mě zalila vlna příjemného tepla,když z auta vystoupila mě známá blondýnka.

Pozoroval jsem ji jak zašla do domu a postupně se po domě rozsvěcovala světla. Nakonec se rozsvítilo v okně naproti mého. Dovnitř vstoupila moje blonďatá princezna.. která už není tvoje..aspoň jednou mlč svědomí.

Sledoval jsem jak hodila svoji tašku do kouta a praštila sebou na postel. Pak už se vůbec nepohla,jen ležela.

Chtěl jsem za ní hned jít,ale mojí myšlenku jsem zamítl při pohledu na ty tři metry ničeho, až k oknu mojí bývalé princezny.

Dál jsem pozoroval krásnou blondýnku v domě naproti,když se v jejich dveřích objevil nějaký kluk. Bylo zhasnuto, takže jsem mu neviděl do obličeje. Neměl jsem ponětí kdo to byl.

Přišel k ní blíž a obejmul ji. Něco ve mě se pohlo, tak takhle se asi cítila,když si myslela, že ji podvádím. Sice jí ten kluk jenom objímá,ale i tak mám chuť mu jednu vrazit. Větší chuť mám ale vrazit sobě., že jsem ji jen tak nechal odejít.

Rebecca:

Po týdnu jsem zase zpátky v Trofors a moc mi to tady ani nechybělo. Chyběl mi vlastně jenom brácha a Martinus,je to super kluk. Nejvíc mi ale chyběl někdo, o kom bych nejradši vůbec nemyslela..Marcus.

Při vzpomínce na něj mi opět uniklo pár slz. Nebránila jsem se jim a nechala je volně téct.

,, Proč?" Zašeptala jsem zlomeně a zavřela oči. Nechápu to, proč, nebyla jsem mu dost,vadilo mu na mě něco? Snažím se to pochopit a zapomenout,ale není to jednoduché.

Zničehonic mě obejmuly, poměrně svalnaté ruce a já přesvědčena o tom,že je to Leo,jsem mu začala brečet do trička. Leželi jsme v objetí a já stále nechávala stékat slzy po mých tvářích, až na jeho tričko.

,, Proč to udělal?" Zeptala jsem se znovu a v polovině věty se mi zlomil hlas.

,,On nic neudělal." Ozval se ten člověk, u kterého jsem ležela v objetí. Tak to Leo není.

¡Holá amigos!
Tak jsem zase zpátky 💓😅
Omlouvám se, že dlouhou nevyšla žádná kapitola a tahle je o ničem,ale můj mozek stále nepracuje😅.
Od toho koncertu jsem prostě nebyla schopna v podstatě nic napsat😂👌
Kdo si koncert taky tak užil?
Já jsem poznala pár opravdu skvělých lidí a jsem za to ráda 💗💗
Doufám, že nějaké další lidi poznám na dalším koncertě (který věřím, že bude😅).

Mimochodem viděli jste tu fotku nahoře 😍 Marcus bude ten nejlepší otec jaký vůbec může být 💓💓

Doufám, že se líbila a uvidíme se u další kapitoly💓

Vejunka 😘🍍